Oscar Wilde

OBRAZ DORIANA GRAYE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VIII

Bylo dávno po poledni, když se probudil. Jeho sluha se už několikrát vplížil po špičkách do pokoje, aby se podíval, je-li mladý pán vzhůru, a divil se, proč spí tak dlouho. Konečně se ozval zvonek; Victor tiše přiběhl s šálkem čaje a s hromádkou dopisů na malém podnosu ze starého sevreského porcelánu a roztáhl atlasově olivové závěsy s leskle modrým lemováním, visící před třemi vysokými okny.

„Monsieur dnes dobře spal,“ řekl s úsměvem.

„Kolik je hodin, Victore?“ ptal se ospale Dorian Gray.

„Čtvrt na dvě, monsieur.“

To je ale pozdě! Posadil se, upil trochu čaje a listoval v dopisech. Jeden byl od lorda Henryho a byl poslán ráno po sluhovi. Dorian chvilku váhal a pak jej odložil. Ostatní lhostejně otevřel. Byly v nich obvyklé sbírky vizitek, pozvánky k večeřím, vstupenky na soukromá představení, programy dobročinných koncertů a podobně; zkrátka vše, čím je každé ráno po dobu sezóny zahrnován mladý muž, který je v módě. Byl tu i dost vysoký účet za tepanou stříbrnou soupravu na toaletní stolek z doby Ludvika XV.; neměl ještě odvahu poslat ten účet svým poručníkům, kteří byli nadmíru staromódní a nebrali na vědomí, že žijeme v době, kdy jedinou naši nezbytností jsou zbytečnosti. A pak tu bylo nékolik tuze zdvořile stylizovaných nabídek od půjčovatelů z jermyn Street, kteří byli ochotni okamžitě poskytnout jakoukoli peněžitou částku na velice rozumné úroky.

Asi tak za deset minut Dorian vstal, přehodil přes sebe dokonale ušitý, hedvábím vyšívaný župan z kašmírské vlny a odešel do koupelny vydlážděné onyxem. Chladná voda ho po dlouhém spánku osvěžila. Na všechno, co prožil, jako by zapomněl Jednou nebo dvakrát měl nejasný dojem, že hrál roli v nějaké podivné tragédii, ale všechno to bylo neskutečné jako sen.

Jakmile se oblékl, šel do knihovny a usedl k lehké francouzské snídani, kterou mu sluha připravil na kulatý stolek hned u otevřeného okna. Byl nádherný den. Teplý vzduch jako by byl prosycen kořennými vůněmi. Do pokoje vlétla včela a bzučela kolem baňaté vázy s modrými draky, jež stála před ním, plná sírově žlutých růží. Cítil se dokonale šťastný.

Pojednou padl jeho pohled na zástěnu, kterou postavil před portrét, a zachvěl se.

„Příliš chladno, monsieur?“ ptal se sluha a položil na stůl podnos s omeletou. „Mám zavřít okno?“

Dorian zavrtěl hlavou. „Není mi zima,“ zašeptal. Je to všechno pravda? Skutečně je ten portrét jiný? Či jen ve své obrazotvornosti viděl zlý výraz tam, kde byl výraz radostný? Pomalované plátno se přece nemůže měnit! To je vyloučeno! Jednoho dne to bude vyprávět Basilovi jako pohádku. A rozesměje ho tím.

Ale jak živě si přece jen na to všechno vzpomíná! Viděl ten krutý rys kolem zkřivených rtů nejprve v matném přítmí, pak za jasného úsvitu. Teď se skoro bál chvíle, až sluha odejde. Věděl, že jakmile bude sám, bude musit portrét prozkoumat. A měl strach z jistoty. Když sluha přinesl kávu a cigarety a otočil se k odchodu, pocítil Dorian nezkrotnou touhu mu říct, aby zůstal v pokoji. Už se za (...)

(......)