Oscar Wilde

INTENCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KRITIK UMĚLCEM
S několika poznámkami o důležitosti disputovati o všem.

Dialog. Část II. Osoby: tytéž. Scena: tatáž.

Arnošt. Ortolani byli rozkošní, a Chambertin dokonalý. A nyní se vraťme ke svému předmětu.

Gilbert. Ah, nečiňme toho. Hovor by se měl dotknouti všeho, neměl by se však soustřediti na ničem. Hovořme o Morální indignaci, jejích příčinách a léčbě, předmětu to, o němž hodlám psáti: nebo o Přežití Thersita, jak se jeví v anglických komických časopisech; nebo o kterémkoli předmětě, který se naskytne.

Arnošt. Nikoli; chci disputovati o kriticích a kritice. Řekl jste mi, že nejvyšší kritika pojímá umění nikoli jako expresivní, nýbrž ryze impresivní, a jest tudíž tvůrčí a nezávislá, jest ve skutečnosti uměním sama o sobě, zaujímajíc tentýž vztah k tvůrčímu dílu, který tvůrčí dílo zaujímá k viditelnému světu formy a barvy, nebo k neviditelnému světu vášně a myšlenky. Nuže, řekněte mi nyní, nemůže býti kritik někdy skutečným vykladačem?

Gilbert. Ano: kritik může býti vykladačem, chce--li. Může přejíti od synthetického dojmu uměleckého díla jakožto celku k analyse nebo exposici díla samého, a i v této nižší sféře, za jakou ji považuji, lze říci a vykonati rozkošné věci.

Avšak jeho cílem nebude vždy vysvětlení uměleckého díla.

Vynasnaží se spíše, aby prohloubil jeho tajemství, aby způsobil kolem něho i kol jeho tvůrce onu mlhu zázraku, jež jest tak drahá i bohům i věřícím. Obyčejní lidé jsou "úžasně klidni v Sionu".

Chtěli by se procházeti ruku v ruce s básníky a mají lehký, nevědomý způsob, jímž praví: "Proč bychom měli čísti, co jest napsáno o Shakespearovi a Miltonovi? Můžeme čísti básně a dramata. To postačí". Avšak ocenění Miltona jest, jak poznamenal kdysi zesnulý autor v Lincolnu, teprve odměnou dokonalého studia.

A ten, jenž chce opravdu rozuměti Shakespearovi, musí rozuměti poměru, v němž byl Shakespeare k renaissanci a reformaci, k věku Alžbětině a věku Jakubově; musí mu býti známa historie zápasu o prvenství mezi starými klasickými formami a novým duchem romantiky, mezi školou Sidneyovou, Danielovou a Jonsonovou a školou Marlowovou a Marlowova většího syna; musí znáti materiál, jenž byl k Shakespearově disposici, methodu, jíž ho užíval, a podmínky divadelního představení v šestnáctém a sedmnáctém století, jich omezení i volnost, kterou skýtaly, a literární kritiku Shakespearovy doby, její cíle, způsoby a zákony; musí studovati anglickou řeč v jejím pokroku a blankvers nebo rým v různém jeho rozvoji; musí studovati řecké drama a vztah mezi uměním tvůrce Agamemnonova a uměním tvůrce Macbethova; slovem, musí býti s to spojiti Londýn Alžbětin s Athenami Perikleovými a poznati pravé postavení Shakespearovo v historii evropského dramatu i dramatu světového. Kritik zajisté bude vykladačem, nebude však pojímati umění jako Sfingu hádanky dávající, jejíž mělké tajemství může uhodnouti každý, jehož nohy jsou zraněny, a jenž nezná svého jména. Bude spíše pohlížeti na umění jako na božství, jehož (...)

(......)