Oscar Wilde

NESMRTELNÉ MYŠLENKY, AFORISMY, PARADOXY A ÚVAHY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MUŽI, ŽENY A LÁSKA

Žena, která nedokáže dělat své chyby s půvabem, je pouhá ženská.

Většinou jsou muži i ženy přinuceni vytvářet role, pro něž vůbec nemají schopnosti.

Vždycky je někde nějaká válka, ve které může muž padnout, vždycky se najde nějaký důvod, pro který muž může dát svůj život, a ježto mu už život neposkytuje žádná potěšení, smrt ho nikterak neděsí.

Je těžko nebýt nespravedlivý k tomu, jehož milujeme.

Manželství má jen jediný půvab: obě strany v něm musí naprosto nevyhnutelně vést život plný šalby.

Věrní znají jen ty otřepané stránky lásky. Ale milostné tragédie, ty znají právě nevěrnici.

Ženy nedovedou ocenit dobrý vzhled, aspoň počestné ženy to nedovedou.

Vždycky! To je strašlivé slovo. Zamrazí mě, když je slyším. Tuze rády ho užívají ženy. Ženy zkazí každý milostný románek tím, že se snaží, aby trval navždycky.

Mezi rozmarem a láskou na celý život je jen jediný rozdíl: že rozmar trvá o trochu déle.

Vždyť v lásce je to jen a jen otázka fyziologická. S naší vůlí to nemá pranic společného. Mladí lidé chtějí být věrní, a nejsou; a staří chtějí být nevěrní, a nemohou.

Američanky zatajují své rodiče zrovna tak chytře, jako Angličanky zatajují svou minulost.

Žádná žena není geniální, ženy jsou pohlaví ozdobné. Nikdy nemají co říci, ale říkají to roztomile.

Ženy představují vítězství hmoty nad duchem, zrovna tak jako muži představují vítězství ducha nad morálkou.

Přicházím na to, že koneckonců existují jen dva druhy žen: bezbarvé a kolorované. Ty bezbarvé jsou velmi užitečné. Chcete-li získat úctyhodnou pověst, jděte s nimi prostě na večeři. Ty druhé jsou velmi půvabné. Ale dělají jednu chybu: malují se, když chtějí vypadat mladě.

Co se zábavnosti týče, je v Londýně jenom pět žen, s kterými stojí za to mluvit, a dvě z nich nelze pustit do slušné společnosti.

Doopravdy mělcí lidé jsou ti, kteří milují jen jednou v životě. Čemu říkají stálost a věrnost, tomu já říkám buď otupělost získaná zvykem, nebo nedostatek obrazotvornosti.

Věrnost je pro citový život tím, čím je důslednost pro život rozumový - prostě přiznáním neúspěchů.

Věrnost! Je v ní vášeň majetnická. Leccos bychom odhodili, kdybychom se nebáli, že to třeba někdo jiný zvedne.

Obyčejné ženy nikdy nepůsobí na naši obrazotvornost, Jsou odkázány na své století. Žádným kouzlem se nikdy nepromění.

Když je člověk zamilován, vždycky klame zpočátku sám sebe a nakonec vždycky klame ty druhé. Tomu se říká milostný románek.

Zjišťovat podivně bezcitnou logiku vášně a citově pestrý život ducha - pozorovat, kde se stýkají a kde se rozcházejí, v kterém bodě jsou zajedno a v kterém bodě je mezi nimi nesoulad -, kolik v tom je rozkoše! Co na tom, co nás to stojí? Žádná cena, kterou zaplatíme za jakýkoli pocit vzrušení, není přemrštěná.

Opravdu stinnou stránkou manželství je to, že dělá z člověka tvora nesobeckého. A nesobečtí lidé jsou bezbarví. Postrádají individualitu.

Ženy s námi jednají zrovna tak, jako jedná lidstvo se svými bohy. Klaní se nám a pořád nás trápí, abychom pro ně něco udělali.

Ženy jsou lépe způsobilé snášet zármutek než muži. Žijí jen ze svých vznětů. Myslí jen na své vzněty. Když si opatřují milence, dělají to jen proto, aby měly někoho, komu by mohly dělat scény.

Jediný půvab minulosti jo v tom, že je to minulost. Jenže ženy si nikdy neuvědomují, kdy spadla opona. Vždycky chtějí ještě šesté dějství, a sotva je zájem o hru nadobro ten tam, navrhnou, aby se pokračovalo.

Ženy jsou půvabně umělé, ale nemají žádný smysl pro umění.

Jakživ nevěřte ženě, ať je jakkoli stará, která nosí světle fialové barvy, nebo ženě přes pětatřicet, která má ráda růžové stužky. To vždycky znamená, že jde o ženu s minulostí.

Ženy si krutosti, té pravé krutosti, váží bohužel víc než čehokoli jiného. Mají podivuhodně primitivní pudy. My je emancipujeme, ale přesto jsou to pořád otrokyně, které hledají pány.

Manželé velice krásných žen patří k zločineckým vrstvám.

Když se žena znovu provdá, tedy proto, že svého prvního manžela nesnášela. Když se muž znovu žení, tedy proto, že svou první ženu zbožňoval. Ženy štěstí hledají, muži jím hazardují.

Muž může být šťasten s kteroukoli ženou, pokud ji nemiluje.

My ženy, jak o nás kdosi řekl, milujeme sluchem, právě tak, jako vy muži milujete zrakem, jestli ovšem vůbec kdy milujete.

Každá hc/,ká tvář je past. Past, clo které se každý rozumný muž dá s radostí chytit.

Láska žije jen neustálými reprízami a ty reprízy proměňují zálibu v umění. Ostatně, pokaždé, když člověk miluje, je to jeho jediná láska v životě.

Odvaha se přestěhovala /, mužů do žen. To je pro nás nová zkušenost.

Žena je ochotna koketovat s kýmkoli na světě, pokud u toho budou jiní lidé.

Manželství je ovšem jenom návyk, spalný návyk. Jenomže člověk lituje i ztráty svých nejhorších návyků. Ba, po těch se mu stýská snad nejvíc.

Nejlepším podkladem pro manželství je vzájemné neporozumění.

V manželském životě tvoří společnost tři, nikoli dva.

Neřestné ženy nás zneklidňují, dobré nás nudí. To je jediný rozdíl mezi nimi.

Všechny ženy se časem podobají svým matkám. Je to jejich tragika. Nikoliv však muži, a to je zase tragika jejich.

Muž se žení, protože je unaven, žena, protože je zvědavá. Oba jsou zklamáni.

Nevadí mně, jsou-li prosté ženy puritánkami. Je to jediná omluva, že jsou prosté.

Ženy dávají mužům ryzí zlato svého života... ale žádají je nezměnitelně zpět v nejdrobnější měně.

Nemělo by se důvěřovat ženě, která uvádí své skutečné stáří. Žena, která řekne tohle, je schopna říci cokoli.

Muž chce vždy být první láskou ženy. Je to jeho obhroublá ješitnost. My ženy máme daleko jasnější pocity v těchto věcech. Chceme, abychom byly mužovým posledním románem.

Je to strašný nesmysl, co mluví lidé o šťastném manželství. Muž může být šťasten s kteroukoli ženou tak dlouho, dokud ji nemiluje.

Určením ženy je, aby byla milována, nikoli pochopena.

Mužové jsou všichni zbabělci. Posmívají se všemu, co ve světě platí za mrav, a přece se bojí mínění světa.

Ženy mají neomylný pud. Přivedou na světlo vše, vyjma toho, co je jasné jak slunce.

Jediný způsob, jak se chovat k ženám, je dvořit se jim, jsou-li hezké, a dvořit se jiným, jsou-li ošklivé.

Většina manželství se uskutečňuje jen následkem nedorozumění mezi dvěma mladými osobami.

Nevidím opravdu nic romantického v nabídce k sňatku, [e to ovšem velmi romantické být zamilován; ale v přesné nabídce k sňatku není ani špetka romantiky. Vždyť ta nabídka by mohla být přijata. Ba, bývá dokonce, jak se domnívám, zpravidla přijímána. Ale pak je už po všem rozechvění. Všechna podstata romantiky tkví právě v nejistotě.

Děvčata se nikdy nevdávají za muže, s nimiž koketují. Nepokládají to za správné. Tím se vysvětluje velký počet starých mládenců, které všude kolem vidíme.

Muž, jenž se chce oženit, má vědět buď všechno, nebo nic.

Muži poznávají život příliš brzy, ženy příliš pozdě. Takovýje mezi nimi rozdíl.

Ženy? - Sfingy bez tajemství.

Muž, zůstává-li vytrvale svobodný, mění se v trvalé veřejné pokušení.

Malinky, jež mají velmi přísné názory na výchovu, vychovávají své dcery tak, aby byly co možná krátkozraké.

Nejsem přítelem dlouhých zásnub. Tím se dává lidem příležitost ukázat svou povahu již před svatbou, což, myslím, není nikdy radno.

Milovat sám sebe je počátkem celoživotního románu.

Ženy jsou stvořeny k tomu, aby byly milovány, a ne k tomu, aby byly pochopeny.

Svět byl stvořen pro muže, a nikoliv pro ženy.

Koho nazýváte špatnou ženou?... Ten druh žen, který muže nikdy neomrzí.

Manželský život je pouhý zvyk.

Dvacet let románu učiní ze ženy ruinu, ale dvacet let manželství z ní učiní něco jako veřejnou budovu.

Mám rád muže, kteří mají budoucnost, a ženy, které mají minulost.

Láskaje hostie, kterou bychom měli přijímat pouze vkleče, s těmito slovy pokory v srdci a na rtech: Domine, non sum dignus.

Láskaje svého druhu znamenitá věc, ale přátelství je mnohem vznešenější. Opravdu nic na světě není ušlechtilejší a vzácnější než oddané přátelství.

Náboženství je útěchou žen. Jeho tajemství mají všechny půvaby flirtu.

Pláč je útočištěm šered a zkázou hezkých žen.

Je vzácná věc setkat se se ženou, která by vás dokonale chápala.

Matky jsou docela dobré. Platí účty za syna a netrápí ho. Ale otcové trápívají syny a jejich účty neplatí.

Angličanky tají své city, dokud se nevdají. Projeví je až pak.

Krásné ženy na své manžely nežárlí, nemají na to kdy. Všechen čas jim zabere to, jak žárlí na manžely jiných žen.

Ženy jsou v naší době příliš duchaplné. A nic tak nekazí milostný románek jako smysl pro humor u ženy.

Všichni ženatí muži žijí dnes jako mládenci a všichni mládenci jako ženatí muži.

Nic tolik nerozčiluje jako klid. V té dobré náladě, jakou se vyznačuje většina moderních mužů, je cosi vysloveně brutálního.

Žádný muž nedosáhne skutečného úspěchu v tomto světě, nezíská-li podporu žen, a ženy ovládají společnost. Nemáte--li na své straně ženy, je s vámi amen.

Ženy jsou obrazy. Muži jsou problémy. Chcete-li vědět, co si žena opravdu myslí - což je mimochodem vždycky velmi nebezpečné -, neposlouchejte ji, ale dívejte se na ni.

Historie žen, toť historie nejhorší formy tyranie, jakou kdy svět poznal. Tyranie slabých nad silnými. To je jediná tyranie, která má trvání.

Ženy jsou kouzelně trucovité pohlaví. Každá žena je rebel a obyčejně divoce revoltuje sama proti sobě.

Ženy nás milují pro naše nedokonalosti. Máme-li jich dost, odpustí nám všechno, dokonce i náš gigantický intelekt.

Žádná žena by neměla mít paměť. Má-li žena paměť, přestává být elegantní. Podle kloboučku lze vždycky říci, má-li žena paměť nebo ne.

Co je na té společenské hře zvané manželství - mimochodem, nějak nám ta hra vychází z módy - zvláštního? Ženy drží všechny trumfy, a přitom vždycky ztratí poslední štych.

Špatné ženské sice manželkám jejich muže berou, ale oni se jim vždycky vrátí, i když lehce poškozeni.

Pro manžela je krajně nebezpečné věnovat se na veřejnosti vlastní manželce. Lidé si řeknou, zeji bije, když jsou sami.

V Londýně je plno žen, které věří svým manželům. A poznají se snadno: vypadají velice nešťastně.

Na velebné vdovy musí být člověk zvlášť zdvořilý. Je to nuda, ale když ony si na to potrpí.

Mezi mužem a ženou není přátelství možné. Vášeň, nenávist, láska, obdiv - to všechno je možné, jenom přátelství ne.

V patřičném prostředí dokáže žena všechno.

Když chce žena muže ovládnout, stačí, když zaútočí na to, co je na něm nejhoršího.

Jedny ženy si povyšují muže na bohy, a oni je opouštějí. Jiné ženyje snižují na zvířata, a oni se k nim lísají ajsoujim věrní.

Muži jsou zbabělí. Jsou schopni porušit všechny zákony, ale bojí se, co by tomu řekli lidé.

Je to děsné, jak jsou dnes ženy komerčně založeny. To se ví, naše babičky také lovily ženichy, ale jejich vnučky šije nejprve změří a každého, kdo má pod míru, hodí zpátky do vody.

Většina žen se dnes k mužům chová vysloveně brutálně -a přitom ani nejde o jejich manžely.

Muž, který moralizuje, je obyčejně pokrytec, a moralizující žena je zpravidla ošklivá. Nic na světě nesluší ženě tak málo jako zásadovost.

To je na ženách právě to nejhorší. Všechny by rády, abychom se chovali slušně. Ale pokud jsme slušní, ani si nás nevšimnou a odmítají se s námi vůbec seznámit.

Marná sláva, nic na světě se nevyrovná oddanosti vdaných žen! Zážitek, o kterém ovšem ženatí muži nemají potuchy.

Svět se slušnými ženami jenom hemží. Ovšem stýkat se s nimi je známkou měšťáctví.

Když se dá žena na pokání, musí šít u špatného krejčího -jinakjí nikdo nevěří.

Dnes se lidé žení a vdávají tak často, jak jen mohou. Je to velmi moderní.

Ženy nejsou vždycky odměňovány za to, že jsou rozkošné. Právě za to bývají obyčejně trestány!

Jisté je, že dnešní ženy ničím tak nestárnou jako věrností svých ctitelů! Jedině tak si mohu vysvětlit, že většina londýnských krasavic vypadá tak strašně poničeně.

Síla ženy pramení právě z toho, zeji psychologie nedokáže vysvětlit. Muže je možno zkoumat, ženy jen zbožňovat.

Dnes není v módě flirtovat před čtyřicítkou, anebo být romantický, dokud vám není pětačtyřicet.

Nezáleží mi na londýnské sezóně! Samé manželské záležitosti! Buď tady ženy loví manžely, anebo se před nimi skrývají.

Manželé neumějí své ženy ocenit. Chtějí-li být ženy oceněny, musí se obrátit na cizí muže.

Ve dne génius a v noci krasavice. To je příšerná kombinace. Tak úžasně nepřirozená!

To je zvláštní, jakých úžasných omylů se chytré ženy dopouštějí.

Muži mohou milovat i to, co je pod jejich úrovní, co jich není hodno, co je poskvrněno a zneuctěno.

Skrývat něco ženám druhých mužů, to je nezbytný přepych moderního života. Ale skrývat něco vlastní ženě, to prostě nemá smysl.

Ženy mají podivuhodný instinkt. Nic jim neujde, leda to, co leží jako na dlani.

Každé ženě docela stačí, když ji muž požádá o ruku jednou týdně, a má to vždycky udělat tak, aby to vzbudilo aspoň nějakou pozornost.

Myslím, že muži nemají zvláštní schopnost vyvíjet se. Dostali se tak daleko, jak jen mohli, a to zrovna daleko není.

Když mluví muž o ženských šatech, je vždycky směšný.

Žena ničím tak rychle nestárne, jako když se provdá za všeobecné pravidlo.

Všichni jsme křehké nádoby, ženy jako muži, ale když my muži milujeme ženy, milujeme je i s jejich slabostmi, pošetilostmi a nedokonalostmi, a možná že je právě proto milujeme víc.

Ne dokonalí, nýbrž právě ti nedokonalí potřebují lásku.

Láska by měla promíjet všechny hříchy, kromě hříchu proti lásce.

Pravá láska by měla odpouštět každému životu, kromě života bez lásky. Taková je mužská láska. Je větší, širší, lidštější než láska ženy.

Ženy si myslí, že dělají z mužů ideály. Ale po pravdě z nás dělají jen falešné modly.

Ten růst ženského smyslu pro morálku dělá z manželství beznadějnou ajednostrannou instituci.

Všichni významní lidé jsou dnes ženatí. Staří mládenci už nejsou v módě. Je s nimi konec. Ví se o nich příliš mnoho.

Muži vypadají vždycky tak hloupě, když jsou přistiženi. A bývají přistiženi vždycky.

V manželství se city dostavují až tehdy, když se manželé začnou navzájem nenávidět.

Ženy, které mají zdravý rozum, jsou obyčejně ošklivé. Samozřejmě že mluvím jenom /. doslechu.

Zdravý rozum je výsada nás, mužů! A my jsme tak nezištní, že té výsady nikdy neužíváme.

Myslil jsem si vždycky, že ctižádost je něco velikého. A není. Na světě není nic většího než láska.

Ženě se nikdy nemá dávat nic, co by si večer nemohla vzít na sebe.

Polovina hezkých žen v Londýně dnes kouří. Já osobně dávám přednost té druhé polovině.

První povinností ženyje líbit se své švadleně. Co je ta druhá povinnost, na to ještě nikdo nepřišel.

Muž, kterýjednou miloval ženu, udělá pro ni cokoli, jenom ne to, abyji miloval dál.

Oslňující ženě není její ženskost zbraní obrannou, nýbrž útočnou.

Poklonami ženu nikdy neodzbrojíte. Zato muže vždycky. V tom je celý rozdíl mezi obojím pohlavím.

V životě ženyje jenom jedna opravdová tragédie. Že totiž její milenec patří minulosti a že její budoucností je vždycky jen manžel.

Otcové by neměli být vidět ani slyšet. To je jediná možná základna pro klidný rodinný život. S matkami je to jiné. Matky jsou drahouškové.

Dokonale rozumná žena by mě za necelého půl roku přivedla do stavu absolutní pitomosti.

Kdybychom si brali ženy, jaké si zasloužíme, čekal by nás hrozný život.

Ženy tu nejsou proto, aby nás soudily, ženy jsou tu proto, aby nám odpouštěly, když to potřebujeme. Jejich poslání je dávat milost, nikoliv trestat.

Život muže má větší cenu nežli život ženy. Má větší problémy, vyšší cíle, větší ctižádost. Život ženy se točí v kružnicích citu.

Žena, která si dokáže udržet mužovu lásku a sama ho za to milovat, vykonala všechno, co od ní svět žádá, všechno, co od ní má žádat.

Jestli se kdy ožením, určitě se vynasnažím, abych zapomněl, že se to stalo.

Manželství jsou rozváděna v nebi.

Počet žen v Londýně, které koketují se svými vlastními muži, je prosté skandální.

Muži často žádají ženy o ruku, jen aby se pocvičili.

Pravda nepatří zrovna mezi věci, které říkáme milé, něžné ajemné dívce.

Kromě nově zavedeného vysokoškolského vzdělání pro ženy je poslanecká sněmovna největší pohroma pro šťastné manželství.

Dokonalý celibát svádí křehčí nádoby na scestí.

Žádný ženatý muž není přitažlivý, leda pro vlastní ženu.

Domov je jediné pravé mužovo působiště. Jakmile muž jednou začne zanedbávat své domácké povinnosti, stane se žalostně zženštilým.

Nápadně žádoucí mladý muž. Nemá sice nic, ale vypadá na všechno. A co víc si lze přát?

Londýnská společnost se hemží ženami z nejlepších rodin, které se svobodně rozhodly zůstat řadu let pětatřicetiletými.

Hledáš-li opravdu lásku, najdeš ji pro sebe přichystánu.

Lásku živí představivost, která nás také činí moudřejšími, než víme, lepšími, než tušíme, a šlechetnějšími, než jsme, její zásluhou vidíme život jako celek.

Lásku může živitjenom to, co je krásné a co bylo krásně počato. Ale nenávist se může živit ledačím.

Intelektuálně je nenávist věčná negace. Po stránce citové je to jedna forma atrofie, zabíjí všechno kromě sebe samé.

Láska se nehandrkuje na trhu ani neodvažuje vahami hokynáře. Její radostí, právě tak jako radostí intelektu, je pocit, že žije. Cílem lásky je milovat, nic více a nic méně.