Jan Zábrana

ZEĎ VZPOMÍNEK
1969–1972
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Šestá / Vladimírův pohřeb

3

 A šel jsem.
 Nepletý, zaplevelený mozek.
 A šel jsem pod vodou.
 Kolem dokola vysátý, vybraný, vydlabaný,
 vyprázdněný, vybrabčený svět.
 Ten starý: neskutečný.
 Nebyls v něm ty, nebyla v něm ona, nebyl jsem v něm já.
 To všechno jen ta hejblata smrti,
 to jen smrt ve všem byla přítomná.
 
 Ex profundis
 reprodukční technika tříštila tristia.
 „Kde víly už odešly.“ Kde konzumní láska
 splakala nezkonzumovaná.
 Za tvou smrtí se zavřely dveře prázdného vzduchu.
 Ale z těch protějších
 viděl jsi ještě vejít
 korunní anděly netřesklých nebeských kůrů.
 Sedmnáctileté anděly. Obou pohlaví. Anděly rasputiny.
 A „mládí je odplata“. O tom jsme spolu mluvili.
 Taková tichá věc. Četba románů. Tichá věc.
 Já vím. Vím. Ale –
 za tvou smrtí se zavřely dveře prázdného vzduchu.
 

4

 To umřelo s sebou.
 I ten den v mládí,
 kdy jsme jednou odpoledne
 spolu seděli v zelené zahradě
 na kraji Prahy
 v teplém dešti.
 To umřelo s sebou.
 I jiný den,
 kdy jsme si navzájem
 obhlíželi penisy
 pod sprchami
 v lázních na Klárově:
 tolik let jsme oba
 milovali jednu ženu.
 
 „Hi, sweetie, what about whisky and sofa?“
 „Oh no, I prefer gin and platonic.“
 
 Ale –
 to umřelo s sebou.
 To umřelo s sebou.
 

 

(památce Vladimíra Kafky, 10. dubna 1971; úryvek z delšího cyklu)