Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SCHOLA LUDUS

Mezi neinformovaným občanstvem převládá odnepaměti bludný názor, že školství, zejména pak školství střední, je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže, toužící po vědění a vzdělání, jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházejí všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich úsilí končí nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studentský, čili študáci, vede nesmiřitelný boj proti panující kastě prófů neboli kantorů.

V tomto duchu dlužno si také vykládati slavný výrok Komenského “schola ludus”, jenž bývá nepřesně překládán do češtiny “škola hrou”. Správně má zníti “škola je mač” a svědčí zajisté o bystrém postřehu velikého učitele.

Kdyby byla škola opravdu učilištěm, jak soudí naivní idealisté, museli by žáci, odcházejíce domů, libovati si takto: “To byl dnes fajn den, to jsme se zase vzdělali!” A pan profesor, kráčeje k obědu, pobrukoval by si spokojeně: “Dnes se mi to podařilo. To jsem je dnes pěkně poučil.”

Ve skutečnosti se úspěšný student chlubí: “dneska jsem ho rozštíp na čtyři kusy” nebo “roztrh jsem ho jak vopici” (též slanečka), nebo “to jsem ho probodnul” (přerazil, rozsekal na hadry, polil, přeříz, voddělal, vodkrouhnul).

A krutý prófák se vychloubá ve sborovně: “Tak jsem toho klacka Neťuku dneska skřípnul. U tabule ani nezabral, ale já ho hnal trapem!”

Žák, jenž prohrál svou bitvu, ulevuje si: “Ten mne srovnal se zemí (vodrovnal, propích, sklidil, probod), vylil mi perka, plaval jsem jak admirál.” Kantor, který utrpěl neúspěch, mrzutě si stěžuje: “Ten lump Čečetka mi zase dnes uklouzl. Ale já mu ještě prozkoumám ledví a potom se uvidí ...”, nebo pronese temnou pohrůžku: “... ale až já ho nachytám!”

V tomto nesmiřitelném zápase jest veškerá iniciativa na straně lidu studentského. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, zvané též pecky, bajle, koule, bomby, boule čili sardele, pochopíme, jaké vynalézavosti a podnikavosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Platí tu především známá sportovní zásada — s nejmenší námahou největší možný výkon. Jen výjimečně svědomití mladíci a dívky připravují se na věci, které možno opsati. Takovéto plýtvání energií je u ostatního národa studentského v hlubokém opovržení.

Jak složitých a geniálních opatření je třeba k obelstění sveřepých kantorů, uvidíme z tohoto (...)

(......)