Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Prolog,
který za nás napíše pan redaktor Ponrava a laskavé doplní svým vyprávěním hostinský Slimák

Občané kozodojští!

„Již celý rok žijete v míru a pokoji, vaše ženy a děcka vycházejí bez nebezpečí do lesa na borůvky, vaše slepice se toulají klidně po polích a vaše krávy oplývají mlékem a strdí.“

Redaktor Slavoboj Ponrava, dokončiv tuto zdařilou první větu svátečního úvodníku Kozodojských Zájmů, poodstoupil vzad, sňal si delikátním gestem cvikříček a pozoroval se špatně utajovanou rozkoší svůj výtvor. Pak, zakrouživ slibně perem ve vzduchu, pokračoval:

„Dnes je tomu právě rok, co náš dobrý zeměpán Kubát I. vypověděl vyhlazovací boj divokým hordám trampským jako kdysi Karel IV. loupeživým rytířům a neustal, až poslední tramp, vylákaný z brlohu vůní slaniny, naběhl na chladnou ocel četnického bodáku.

 

Tehdy zavládla rajská pohoda, žizň a mír v zemi, jak říkávali naši předkové, a matička Čechie svobodně vydychla zbavena hrozné této metly. Zlaté klasy pnou se k obloze tam, kde před nedávnem kopyta cowboyova ryzáka dupala holá spáleniště po trampských ohních; v lesních houštinách, kde druhdy číhal divoch s barevným šátkem na krku a s nožem v zubech na plachou srnku, procházejí se nyní počestní pytláci se starou rodinnou dvojkou a statní lesníci s úpravně pěstěným plnovousem. Neplíží se již odporně zarostlý chlap v cowboyském širáku horským průsmykem, nesa na plecích ukradenou sosnu, a jen pokojný horal tu kráčí s tlumokem plným levného kuřiva ze sousedního státu. Tytam jsou doby oněch pustých orgií, které pohoršovaly dávné naše předky již v dobách dřevních. Jaké hnusné věci páchalo neřestné trampstvo tehda najmě v okolí Miletína, o tom pějí již naši staří Rukopisové:

 

 Oy wy lesj, czernj lesj,
 lesj mjletjnsstj,
 procz pak wy se czerwenáte
 w zimje w letje rovno?
 

 

Není již trampů. České nivy nejsou již pleněny smečkami dobrodruhů. Jen v ústech prostého lidu zbyla ještě vzpomínka na ně v známé písničce:

 

 Zle, matičko, zle,
 trampové jsou zde.
 Mají bílé čepice,
 kradou husy, slepice!
 

 

Opět se skví v sadě z jara květ, opět se modrají pomněnečky a české hory v dáli, zase bublají potůčky a vlny osením po tobě hrají, náš rodný kraji, zas stojí kříže u potoka a opět je to zemský ráj na pohled.

Však také bylo na čase! Nač by byl krvácel Jan Lucemburský u Kresčaku, proč by byli kladli naši legionáři své životy na oltář vlasti? Nebyly marné tyto oběti! Nebylo marné utrpení, do něhož nás uvrhla třistaletá poroba. Žijeme svobodně, dýcháme volně a přívětivé slunko se vesele usmívá na naši drahou vlast, osvobozenou od trampské hydry. Končíme slovy básníka...“ Pan Ponrava, jemuž železná síla zvyku nadiktovala tato slova, se zarazil, svraštil čelo a mrzutě dumal, kterými a kterého básníka slovy zakončí svůj mistrný úvodník. Jeho vzpomínky zalétly do gymnasia v Čimelicích, kde prvním pololetím sexty vyvrcholila a zároveň se skončila jeho středoškolská studia, a duch Čelakovského a Kollárův počali kroužit kol jeho hlavy. (...)

(......)