Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 2
Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české
(spoluautor Vlastimil Rada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘETÍ,
věnovaná zjevům nadpřirozeným, najmě starému Zepopovi

Oči Bessie Šarapatkové se zasněně upíraly kamsi do neznámých dálek, a Dimitrij, mocně se napiv prazdroje, hotovil se k vyprávění, když tu hrom zarachotil s nebývalou silou.

„Lidi, to je bouřka,“ hrozil se pan Šarapatka vyhlížeje oknem, „to je jak o soudném dnu.“

Vtom se náhle ztišily živly a do ticha tím hrůznějšího zaznělo slabé zahoukám auta.

„Slyšeli jste,“ vykřikl Antonín a jeho dobrácká tvář zvážněla, „to je naše fordka.“

„Není možná,“ odporoval Arnold Šarapatka syn, „je přece zamčena v garáži.“

„Nemohl jsem se mejlit,“ trval na svém Antonín, „ten hlas poznám mezi tisíci jinými houkačkami.“

„To by musel na ni troubit leda nějaký duch,“ smál se pan rada, ale jeho smích zněl poněkud strojeně.

„A proč by nemoh,“ řekl Antonín vážně, „každýho ducha to táhne k těm věcem, kerejma se zabýval za živa. Kdo byl šoférem, nemůže po smrti strašit v zakletém zámku, to je jasný, od toho je Bílá paní a Hamletův pan otec.“

„Antoníne, nežvaňte nesmysly, člověče,“ rozhorlil se pan rada, „snad nechcete tvrdit, že duch nějakého zakletého automobilisty nám troubí v garáži na houkačku jako ňákej uličník!“

„Já neříkám tak ani tak,“ krčil Antonín rameny, „taky by to moh bejt duch přejetýho strážníka. Jeden můj kolega znal takovejhle případů na tucty a nejen o automobilistech a strážnících, ale i o elektrikářích. Zvláště při jedny takový historii člověka zrovna hrůza obrážela.“

„Vypravujte, Antoníne,“ naléhala Emilie, „mně se už teď dělá husí kůže na těle.“

„No, můžete to dát k lepšímu,“ řekl pan Šarapatka v odpověď na tázavý pohled Antonínův, kterému zatím Emilie dolévala jeho sklenici. A Antonín ochotně začal:

„Kolega Thurn-Taxík se jednou naboural v plné jízdě do elektriky, a tak se seznámil s řidičem Kvasničkou. Odnesli je do nejbližší hospody, položili vedle sebe, a když oba přišli k sobě a nemohli se hnout, začali si vzájemně nadávat a jejich sympatie vzrůstaly. Po dvou vaječnejch koňakách se jim udělalo mnohem lépe, řekli policejnímu lékaři, že už jim nic není, a dali si přinést pivo.

Při třetí sklenici se domluvili, že jsou krajani, v půlnoci se začli objímat a asi ve tři ráno, když už jim nechtěli nalejt, dal se Kvasnička do pláče a stkal:

„Thurne, odpusť mi, já jsem tu srážku zavinil sám. Uviděl jsem nějakého člověka s dlouhejma fousama a v tom momentě jsem myslel, že je to starý Zepop; pustil jsem kliku z ruky a z toho se to všechno stalo.“

„Zepop?“ divil se Thurn-Taxík.

„Je to dlouhá historie a my elektrikáři si ji vypravujeme z otce na syna. Vám šoférům vlastně do toho nic není, ale že jsi to ty, kluku paťatá, tak ti to budu vyprávět.“

Legenda o starém Zepopovi

»Podporována slabým jihozápadním větrem a vedena pevnou rukou řidiče Jemelky vyjížděla třináctka za nevlídného podzimního večera z žižkovské vozovny. Jemelka, starý tramvajový vlk, ošlehaný výfuky aut a zocelený spíláním vozků, otáčel s úžasnou jistotou kormidelním kolem, pronikaje bdělým okem (...)

(......)