<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Jaroslav Žák

BOHATÝRSKÁ TRILOGIE 3
Z tajností žižkovského podsvětí
(spoluautor Vlastimil Rada)

kompletní kniha, e-book

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě


Stáhnout tuto knihu v PDF, ePub a MOBI
    1   >

 

Úvod prehistorický

Badatel, jenž by zevrubně zkoumal české písemnictví z let třicátých, stanul by rozpačité nad třemi záhadnými dílky, z nichž se žádné nehodí do standardních krabiček pro osvědčené literární druhy. „Vzpoura na parníku Primátor Dittrich“, „Dobrodružství šesti trampů“ a „Z tajností žižkovského podsvětí.“ jsou knížky, které se značně liší ode všeho, co bylo v té době českým jazykem napsáno, ba vůbec ode všeho, co kdy bylo v této řeči svěřeno papíru.

Čím se liší knížky Rady a Žáka od ostatních literárních děl? Naprostou nekázní a neúsporností v hospodaření s nápady. Spisovatelé totiž, jsouce v podstatě obchodníky s myšlenkami, šetří nápady. Jaromír John říkával, že vtip je bonbónek, který se čtenáři servíruje tu a tam jako odměna za pozorné čteni, ke vtipu se musí čtenář prokousat literaturou. A Jakub Arbes dokonce prohlašoval: „Když já dostanu nápad, to se u nás peče husa!“ Naproti tomu se v trilogii vtipy a nápady nezřízeně plýtvá. Vzbuzuje to podezřeni, že tyto knihy nepsali spisovatelé. A učiniv tento bystrý závěr, šel by výzkumník patrně po stopách (inu až k prapůvodu osudné trilogie).

Stopy vedou do Umělecké besedy, kde mladý malíř Vlastimil Rada bavil na společenských čajích shromážděné výtvarníky a jejich přátele humornými pořady, které byly jakýmsi předstupněm revuálních féerií Voskovce a Wericha. Parodie na tehdejší populární písničky (jimž se pro foxový a waltzový rytmus říkalo eufemisticky „jazz“ nebo „moderní tance“), žerty z malířských ateliérů, kousavé výtvarnické šprýmy a jedovatosti, satirické šlehy na pseudokulturní produkty všech typů a druhů, parodie kritik a referátů, verše i próza, písničky, karikované voice-bandy – to byla náplň večírků a zárodek budoucích trampsko-gangsterských historií, jejichž vznik Rada nepředjímal, aniž tušil, že vůbec kdy bude psát knihy.

V téže době vyrůstal divoce druhý autor přibližně v kvartě Žižkovského gymnasia a vybíjel svou nadbytečnou energii rovněž parodiemi, nelekaje se přitom ani věhlasu Homérova, Ovidiova a Dantova, na nichž se nezletilý humorista mstil za kantorská příkoří. Tuto zábavu doplňoval vydáváním třídního časopisu ,,Záře nad pohanstvem“, jehož posláním bylo tepat profesorský sbor veršem i prózou. V ním také parodoval tehdy oblíbené literární škváry, tzv. „cliftonky“ a „bufalo-billky“.

Oba živelní pěstitelé parodií se poznali ve sportovním klubu Slávia, kde se oddávali lehké atletice. Humor malířských ateliérů a školní „psina“ se snoubily a vzkvétaly v živném prostředí lehkoatletické klubovny. Vhodnými terči persifláží byly sportovní primadony, pivní ctitelé kopané, zakuklení profesionálové, lanaři a jiné, posměchu hodné jevy tehdejšího sportu. Tato činnost však byla pěstována po způsobu řeckých aoidů, to jest ústním podáním, k obveselení malé družiny atletů S. K. Slavie.

A tak se nahromadila zásoba nápadů a žertů opravdu nesmírná, ale protože nikdo z obou mladých mužů neměl ctižádost stát se spisovatelem, nepojali úmysl napsat knihu. Ten za ně pojal Radův spolužák, nakladatel Karel Synek (zemřel r. 1942 v Terezíně – spolu se svým otcem Adolfem byl vydavatelem a částečně inspirátorem Haškova Švejka). Synek začal přemlouvat Radu, aby mu napsal veselou obrázkovou knížku pro děti. Rada slíbil a uvažoval o námětu.

Protože byl v časové tísni, pozval Žáka k spolupráci. Z rozhovorů, a debat se zrodil námět, odpovídající parodistické nátuře obou autorů, – bude to žertovné vyprávění o vzpouře námořníků na vltavském parníčku. A tento základní nápad dal směr nejen první knížce, nýbrž i oběma dalším – sama se tu nabízela bujná satira na špatnou dobrodružnou literaturu.

Začátky byly dosti krušné. Rada se udatně podjal krocení přírodního humoristy a po četných ideologických bojích, vedených žertovně a v přátelském duchu, dal se Žák poučit, že i groteska má své zákony a že nelze napsat všechno, co člověka napadne.

Byl tu však ještě třetí činitel, s nímž oba autoři nepočítali a který se hlásil o svá práva. Námět si nedal poroučet. Ze zamýšlené obrázkové knížečky pro malé děti začala vyrůstat epopej. Odtud jistá nesourodost „Primátora Dittricha“, kde proti naivním rozhovorům hošíka a jeho pejska stojí v protikladu několik parodických episod, které si berou na mušku brakovou dobrodružnou literaturu (Radion Mac Peresam), a dále parodie ryze literární, na příklad slohově karikovaná „verneovka“ (Zkazka o blbounu vltavském), – z nich pak organicky vyrostla druhá kniha, tentokrát už intelektuální, promyšlené konstrukce, do níž oba autoři uložili všechny své burleskní nápady, vyzkoušeli svůj um na parodováni nejrůznějších literárních druhů a slohů (od dívčí literatury až po staročeské kroniky) a předivem zdánlivě samoúčelných vtipů a žertů došli až k ostré společenské satiře („trampové“ = pokroková levice, „paďouři“ = měšťácká společnost, „zabudnuti Slávové“ = tehdejší čs. fašisté; viz o tom podrobný výklad v „Poznámkách“). Zde je znovu nutno zdůraznit, že oba „neliterární“ pisatelé neustále plýtvali groteskními nápady, což mnohde zastírá vlastní tendenci satiry a snad i poněkud mate dnešního čtenáře, protože nesčetné narážky na tehdejší dění kulturní, sportovní, společenské, politické atd. jsou zejména mladším čtenářům nesrozumitelné. Navíc je tu ještě důsledné „amatérský“ charakter celé práce, – autoři, nezachovávajíce dovolenou míru v žertování, někdy dokonce parodovali jeden druhého. Rozmotat a komentovat toto pletivo by dnes už ani sami původci trilogie nedokázali. Proto byly připojeny jen nejnutnější poznámky a výklad zaniklých, mladé generaci neznámých slov a pojmů.

Je ještě třeba poznamenat k „Žižkovskému, podsvětí“, že vzniklo z malého nápadu v první knížce (o geniálním detektivním psu), je sice neseno duchem parodie na detektivky (od „holmesek“ až po hrůzostrašné „wallaceovky“), ale je protkáno satirickými vložkami s vyšším uměleckým záměrem (např. vyprávěni o „Fantomu Malé operety“, kde je tepána špatná zábavná hudba, kazící vkus širokých lidových vrstev). Ústřední dějová zápletka – žižkovská prohibice –je zde naruby obrácená prohibice americká (místo zákazu lihovin zákaz limonád) a pobaví jisté i dnešní mladou generaci. Ze starého vtipu o „svobodné republice Žižkovské“ je rozvinuta parodie na poměry ve Spojených státech.

Nakonec bychom rádi řekli několik slov o „trampském hnuti“ v dobách první republiky a uvedli na správnou míru mnohé mylné výklady, které se tradují i dnes. Byl to v podstatě neorganisovaný a živelný odpor tehdejší mládeže, studentské i dělnické, proti pivnímu politikaření tatíků. Mladí místo do hospody začali chodit do přírody, mnohdy si přitom žertem hráli na kovboje, desperády a divoké trampy amerického Západu, byly samozřejmě i výstřelky, ale jádro hnutí bylo zdravé. Ostatně, valná většina „Divokých Billů“ jsou dnes fádní otcové rodin (ba i patriarchové s vnoučaty), mnozí pak zastávají vysoké funkce nebo vynikli na poli vědeckém, technickém či kulturním. Politicky měli trempové (jak vyplývá z jejich složení, neboť pocházeli obrovskou většinou z proletářských vrstev) blízko k tehdejší levici, bylo by však nekritické přičítat jim nějaké vyspělé třídní uvědomění a vidět v nich předbojníky socialismu. Jestliže to činí autoři trilogie, pak jest tomu rozumět symbolicky, právem satiry, která si pro své cíle může zjednodušit situaci. Abychom vyvrátili i námitky opačné, zdůrazňujeme, že trampové neměli nic společného s dnešními „pásky“, „vyšehradskými jezdci“ a jinými skupinami scestné mládeže. Naopak, svým nedbalým zevnějškem kontrastovali s tehdejšími „asfaltovými hochy“, jak se nazývala výstřední odrůda velkoměstské, většinou „zlaté mládeže“. Pokud jde o „kanadské žerty“, ty byly spíše součásti „trampské latiny“ u táborových ohňů než nějakou surovou zábavou nevzdělaných hrubců. Tento krátký výklad a věcné poznámky na konci knihy snad čtenáři postačí. Jinak předkládáme trilogii v té podobě, v jaké vyšla původně (kromě malých úprav, hlavně tam, kde se některé věci opakují). Ve své době měl humor Radův a Žákův u čtenářů úspěch opravdu pozoruhodný. Dokáže rozesmát i dnešní mladou generaci? Je ještě mnoho aktuálního na stránkách trilogie – tak například rozhlasový boj mezi „dechovkáři“ a ctiteli „vážné hudby“ zuří dodnes – a proto věříme, že kniha bude čtena se zájmem, nikoli jen jako historická kuriosita.

Pamětník

 

(Pozn.: tento úvod je součástí souborného vydání Bohatýrská trilogie)


Stáhnout kompletní knihu v PDF, ePub a MOBI

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist