<<< Literární doupě
Literární doupě

Roger Zelazny

KREV AMBERU

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Pokrevenstvo Amberu - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 239 Kč
cena: 200 Kč
Pokrevenstvo Amberu - Zelazny Roger
Podvrženec - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 180 Kč
cena: 160 Kč
Podvrženec - Zelazny Roger
Amber a Chaos - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 219 Kč
cena: 186 Kč
Amber a Chaos - Zelazny Roger

 

   1   >

 

 

ÚVAHY V KŘIŠŤÁLOVÉ JESKYNI

Můj život byl osm let relativně pokojný, když ovšem nepočítám třicáté dubny, kdy se mne každoročně pokoušel někdo zabít. Moje kariéra se po ukončení univerzitních studií se zaměřením na výpočetní techniku celkem úspěšně rozvíjela. Čtyři roky strávené u firmy Grand Design mi poskytly cenné zkušenosti a umožnily mi využít i to, co jsem se naučil při práci na svých vlastních projektech. Měl jsem dobrého přítele Luka Reynarda, který pracoval v obchodním oddělení stejné společnosti. Plavil jsem se na své malé plachetnici, pravidelně jsem běhal…

To vše se zhroutilo třicátého dubna tohoto roku, zrovna když už jsem měl pocit, že všechno bude v pořádku. Dokončil jsem svůj oblíbený projekt, Cyklický fantom, opustil jsem zaměstnání, sbalil jsem své věci a byl jsem připraven přestěhovat se do zelenějších stínů. Zůstával jsem ve městě tak dlouho pouze proto, že den, který mne tak morbidně fascinoval, byl blízko. Tentokrát jsem se rozhodl  odhalit, kdo stojí za těmi útoky na můj život a proč.

Toho dne se u snídaně objevil Luke se vzkazem od mé  bývalé přítelkyně Julie, že by mne opět ráda viděla. Když  jsem se zastavil u ní v bytě, našel jsem ji mrtvou. Zcela  jistě ji zabila ta samá psí bestie, která zaútočila i na mne. Byl jsem naštěstí v lepší formě než ona, a tak se mi ji  podařilo zneškodnit. Rychlá prohlídka Juliina bytu, než  jsem se vytratil ze scény, mi vynesla tenký balíček podivně  vypadajících karet, který jsem vzal s sebou. Byly příliš  podobné magickým Tarokům z Amberu a Chaosu, než aby  nezaujaly takového čaroděje, jako jsem já.

Ano. Jsem čaroděj. Jsem Merlin, syn Corwina z Amberu a Dary ze Dvora Chaosu, známý svým místním přátelům  a známým jako Merle Corey: chytrý, okouzlující, vtipný,  atletické postavy… Přečtěte si Castigliona nebo Lorda Byrona pro upřesnění, jak jsem také skromný, rezervovaný  a nevtíravý.

Karty byly skutečné kouzelnické předměty, které potvr­zovaly to, co jsem se jednou dozvěděl, totiž že Julie po  rozchodu se mnou žila s okultistou jménem Viktor Melman. Návštěva bytu tohoto gentlemana vyvrcholila jeho pokusem zabít mne rituálním způsobem. Podařilo se mi vyhnout se násilí tohoto druhu a ještě jsem stihl mu položit několik  otázek dříve, než okolnosti a můj zápal pro věc přivodily jeho smrt. Není nad rituály.

Dozvěděl jsem se od něj dost na to, abych si uvědomil, že byl pouhým nástrojem. Někdo jiný ho zjevně oběto­val – a zdálo se zcela pravděpodobné, že ta osoba byla  zodpovědná za smrt Julie a za mou sbírku pamětihodných  třicátých dubnů.

Měl jsem jen málo času uvažovat nad těmito záležitost­mi, protože mne krátce nato kousla (ano kousla) atraktivní rudovláska, která se zhmotnila v Melmanově bytě po mém krátkém telefonním hovoru s ní, v němž jsem se pokusil za něj vydávat. Její kousnutí mne částečně paralyzovalo, ale za pomoci jedné z magických karet nalezených u Julie se mi podařilo zmizet ještě před tím, než se dostavily plné jeho  účinky. Tak jsem se dostal do společnosti jedné sfingy, která mi umožnila se vzpamatovat tím, že jsem s ní hrál přihlouplou hádankovou hru, kterou sfingy tak milují, protože vás sní, když prohrajete. O této sfinze mohu říci  pouze to, že byla slabý hráč.

Když jsem se vrátil na stín Zemi, kde jsem si vybudoval  domov, zjistil jsem, že zatímco jsem byl pryč, Melmanovo  doupě shořelo. Zkusil jsem zavolat Luka, jestli by se mnou  nezašel na večeři, ale zjistil jsem, že odešel z motelu  a zanechal mi zprávu, že odjel do Nového Mexika za obchodem. Zpráva také obsahovala informaci, kde ho  najdu. Recepční mi odevzdal prsten s modrým kamenem,  který tam Luke nechal. Vzal jsem ho s sebou, abych mu ho  vrátil, až ho uvidím.

Odletěl jsem do Nového Mexika a v Santa Fé jsem  konečně zastihl Luka. Zatímco jsem na něj čekal před  večeři v baru, vyptával se mě na nějmuž jménem Dan  Martinez. Z jeho otázek jsem pochopil, že mu Luke nabídl  nějaký obchod. Martinez se chtěl ujistit, zda je Luke  spolehlivý. Po večeři jsme se s Lukem jeli projet do hor.  Martinez nás sledoval, a když jsme zastavili, abychom  obdivovali krásu noci, začal po nás střílet. Pravděpodobně dospěl k závěru, že Luke moc spolehlivý není. Luke mne překvapil tím, že vytáhl vlastní zbraň a zastřelil Martineze. Potom se stala ještě divnější věc. Luke mne nazval jmé­nem – mým pravým jménem které jsem mu nikdy  neřekl a jmenoval mé rodiče. Přikázal mi nasednout do  auta a zmizet. Zdůraznil tento příkaz tím, že střelil do země vedle mé nohy. Okolnosti nevypadaly příznivé pro výměnu názorů, tak jsem odjel. Také mi řekl, abych zničil ty  podivné Trumfy, které mi už jednou zachránily život! Tím  jsem zjistil, že znal Viktora Melmana…

Nejel jsem daleko. Zaparkoval jsem dole a vrátil se po  svých. Luke byl pryč. I Martinezovo tělo zmizelo. Luke se  nevrátil do hotelu ani toho večera, ani příští den, tak jsem  zaplatil a odjel. Jediný, komu jsem mohl věřit a kdo by mi mohl skutečně poradit, byl Bill Roth. Bill byl právník, který žil nahoře ve státě New York a byl nejlepším přítelem mého otce. Jel jsem ho navštívit a vyprávěl mu svůj příběh. Bill mne přiměl k tomu, abych ještě více přemýšlel o Lukovi. Luke byl velký, chytrý, rudovlasý muž sportovního vzhledu – a ačkoliv jsme byli přáteli několik let, nevěděl jsem skoro nic (jak se vyjádřil Bill) o jeho původu. Hoch ze sousedství jménem George Hansen se začal ochomýtat okolo Billova domu s podivnými otázkami. Měl jsem několik divných telefonních hovorů s podobnými otázkami. Oba tazatelé se zajímali o jméno mé matky. Přirozeně jsem lhal. Nic jim nebylo do toho, že moje matka je členem temné aristokracie Dvora Chaosu. To, že volající mluvil mým jazykem Thari, mne zaujalo natolik, že jsem mu navrhl setkání a výměnu informací v baru místního klubu.

Při procházce s Billem mne můj strýc Random, král Amberu, povolal domů. George Hansen nás následoval a chtěl jít s námi, když jsme se posouvali stínem reality. To bylo těžko proveditelné; on nebyl zván. Billa jsem vzal s sebou, protože jsem ho nechtěl nechat samotného s někým, kdo se choval tak zvláštně.

Od Randoma jsem se dozvěděl, že můj strýc Caine byl zastřelen atentátníkem a že se někdo pokusil zabít i strýce Bleyse, ale pouze ho zranil. Cainův pohřeb měl být následující den.

Dostavil jsem se na smluvenou schůzku v klubu ten večer, ale můj tajemný tazatel nebyl nikde vidět. Nic však nebylo ztraceno, protože jsem se seznámil s pěknou dámou jménem Meg Devlinová – a jedno k druhému, navštívil jsem její dům, kde jsme se poznali mnohem blíže. Potom, ve chvíli, kdy bych hádal, že myslí na něco úplně jiného, se mne zeptala na jméno mé matky. Tak jsem jí ho, kčertu, řekl. Napadlo mne až mnohem později, že ona ve skutečnosti mohla být osobou, kvůli které jsem do baru vlastně šel. Naše milostné hry byly předčasně ukončeny mužem, který zavolal z recepce a který byl podle všeho manželem Meg. Udělal jsem, co by udělal každý gentleman. Vypařil jsem se co nejrychleji.

Moje teta Fiona, která je také čarodějka (i když pracuje jiným stylem než já), neschvalovala mou schůzku. A podle všeho ještě méně schvalovala mé přátelství s Lukem, protože po tom, co jsem jí o něm vyprávěl, se mne zeptala, zda nemám jeho fotografii. Ukázal jsem jí fotografii ze své náprsní tašky, kde byl ve skupince lidí také Luke. Byl bych přísahal, že ho odněkud znala, i když to nepřiznala. Ale skutečnost, že téže noci ona i její bratr Bleys zmizeli z Amberu, nebyla jistě pouze náhoda.

Spád událostí se pak ještě více urychlil. Den po Cainově pohřbu byl učiněn surový pokus odstranit většinu naší rodiny vrženou bombou. Neúspěšný atentátník uprchl. Později se Random rozčílil při krátké ukázce části možností Cyklického fantoma, mého milovaného projektu, mé záliby během let u Grand Designu. Cyklický fantom byl pojat jako počítač, který potřebuje pro své fungování jiné fyzikální zákony, než jsem se učil ve škole. Zahrnuje něco, co by mohlo být nazýváno magií. Ale já jsem našel místo, kde mohl být sestaven a kde by mohl pracovat a tam jsem ho sestrojil. Ještě když jsem ho opouštěl, stále se sám programoval. Zdálo se, že Cyklický fantom začíná mít vlastní cítění, a já myslím, že to právě vyděsilo Randoma. Přikázal mi, abych Fantoma vypnul. Moc se mi to nelíbilo, ale šel jsem.

Při mém průchodu Stínem jsem byl sledován; byl jsem obtěžován, ohrožován, a byl jsem dokonce napaden. Z ohně jsem byl zachráněn podivnou ženou, která později zahynula v jezeře. Před zlými příšerami jsem byl ochráněn tajemným individuem, které mne později ještě zachránilo z podivuhodného zemětřesení a z kterého se později vyklubal Luke. Doprovodil mne k poslední překážce, ke konfrontaci s Cyklickým fantomem. Můj výtvor byl trochu popuzen, když jsem se objevil, a zahnal nás použitím stínové bouře – což je věc, ve které není žádná legrace, ať už s deštníkem, nebo bez něj. Dopravil jsem nás z jeho dosahu pomocí jednoho z Trumfů Osudu, jak jsem nazýval zvláštní karty z Juliina bytu.

Dostali jsme se k modré křišťálové jeskyni a Luke mne vzal dovnitř. Starý dobrý Luke. Potom, co se postaral o mé potřeby, mne uvěznil. Když mi řekl, kdo je, uvědomil jsem si, že to byla podoba s jeho otcem, která tak rozrušila Fionu při spatření jeho fotografie. Luke byl syn Branda, atentátníka a velezrádce, který měl před pár lety zatraceně blízko k tomu zničit království a s ním i zbytek vesmíru. Naštěstí ho Caine zabil dřív, než mohl dokončit své plány. Jak jsem se dozvěděl, byl to Luke, kdo zabil Caina, aby pomstil otce. (Ukázalo se, že dostal zprávu o otcově smrti třicátého dubna a měl vlastní způsob, kterým si připomínal toto výročí celá léta.) Můj Cyklický fantom na něj, stejně jako na Randoma, udělal velký dojem. Sdělil mi, že zůstanu jeho vězněm, dokud budu nezbytný v jeho úsilí o získání kontroly nad tímto strojem, který by se podle něj mohl stát perfektní zbraní pro zničení zbytku rodiny.

Odešel za svými záležitostmi a já jsem rychle a ke své nelibosti zjistil, že má moc byla ochromena nějakou zvláštní vlastnosti jeskyně, zanechávajíce mne zde bez možnosti mluvit s kýmkoliv mimo tebe, Frakiro. A že zde není nikdo, koho bys mohla škrtit a s kým by se dalo bojovat o život.

 Vadilo by ti poslechnout si pár slok ‘Za duhou‘?

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist