<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Roger Zelazny
překlad: Martin Tkaczyk

PŘINES MI HLAVU ČARODĚJNÉHO PRINCE
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 6 stran.]

 

Jdi a přines hlavu krále - Mostecký Jaroslav
 
 
cena původní: 119 Kč
cena: 119 Kč
Jdi a přines hlavu krále - Mostecký Jaroslav
Trumfy osudu - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 219 Kč
cena: 188 Kč
Trumfy osudu - Zelazny Roger
Amber 2 - Pušky Avalonu - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 195 Kč
cena: 172 Kč
Amber 2 - Pušky Avalonu - Zelazny Roger

 

Knihy za hubičku v době koronaviru!

Po dobu celostátní karantény zcela mimořádně dáváme k dispozici všechny balíčky kompletních knih za akční ceny, které jsme navíc ještě výrazně snížili.

Nyní od nás můžete získat e-knihy do svých čteček a jiných zařízení až o 75% levněji. U větších balíčků vás 1 kniha přijde na méně než 10 Kč!

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

   1   >

 

ČÁST I

Kapitola 1

Ti zatracení diblíci se začali ulejvat zrovna ve chvíli, kdy si Azzie konečně udělal trochu pohodlí. Našel si pěkné místečko, které bylo zhruba uprostřed mezi rozžhaveným jícnem a chladnými ocelovými stěnami, kterými byla tato část pekla obehnána. Stěny byly chlazeny skoro k absolutní nule chladícím systémem samotného ďábla a byly pokryty silnou vrstvou jinovatky. Střed pekla byl dostatečně žhavý na to, aby dokázal zbavit atomy vrchní elektronové slupky a někdy bylo vedro takové, že rozpouštělo i protony.

Samozřejmě, že nebylo potřeba ani tak strašné vedro, ani takový mráz. Po pravdě řečeno, bylo to zbytečné plýtvání a bylo nevyužité. Lidské tělo, byť mrtvé a uvržené do pekla, má z hlediska kosmických parametrů velice úzký rozsah, který je schopno snášet. Jakmile je jednou překročena hranice snesitelnosti, ať už na kteroukoliv stranu, ztrácejí lidé schopnost odlišit špatné od ještě horšího. Co to má za smysl trápit ubožáka milionem stupňů Celsia, když cítí zhruba totéž při pěti stech. Tyto extrémní hodnoty mučily pouze démony a jiné nadpřirozené bytosti, které pečovaly o hříšníky. Nadpřirozené bytosti mají samozřejmě mnohem větší rozsah pocitů než obyčejní lidé. Většinou z toho nemají nijak zvláštní potěšení, což v případě pekla platí dvojnásob. Celé peklo sestává samozřejmě z více takovýchto menších oddělení. Milióny lidí zemřely. Každý den umírají další. Většina z nich se dostane alespoň na čas do pekla. A pro ty všechny je potřeba zajistit nějaké ubytování.

Peklo, kde sloužil Azzie, se jmenovalo Severní Nepohodlí 405. Bylo to jedno z nejstarších pekel, bylo uvedeno do provozu ještě v časech Babylónské říše, kdy lidé uměli panečku hřešit. Na stěnách byly basreliéfy okřídlených lvů a peklo bylo uvedeno v seznamu pekel historického významu. Azzieho ale vůbec nezajímalo, že slouží ve velmi známém pekle. Azzieho zajímalo, jak se dostat pryč.

Jako všechna ostatní pekla se i Severní Nepohodlí 405 skládalo z kruhových kovových zdí uzavírajících obrovskou jámu s odpadky, uprostřed které byla díra s enormně žhavým ohněm. Z ohně vylétaly uhlíky a žhavá láva. Oslepující záře byla všudypřítomná. Jenom plně zaškolení a zkušení démoni, jako byl Azzie, směli nosit sluneční brýle.

Utrpení hříšníků bylo umocňováno různými druhy hudby. Sloužící diblíci vyčistili uprostřed zahnívajících odpadků půlkruh a v tomto půlkruhu se usadil na oranžových sedačkách orchestr. Orchestr byl poskládán z nehodných hudebníků, kteří zesnuli přímo při produkci. Zde v pekle byli nuceni hrát skladby nejhorších skladatelů. Na Zemi už jsou jejich jména dávno zapomenuta, ne tak v pekle. Zde se hrají jejich skladby bez přestání a jejich jména jsou stále proklínána.

Diblíci pracovali takřka bez ustání. Otáčeli a upravovali hříšníky na pekáčích. Diblíci, stejně jako všichni démoni pojídající mrtvoly, měli rádi, když byly mrtvoly dobře propečené a většinou je podávali marinované v nálevu z octa, česneku, ančoviček a malých larviček.

Najednou byl Azzie nucen opustit své relativně pohodlné místečko. Diblíci v sektoru přímo před ním začali ukládat mrtvoly na hromady pouze po osmi až po deseti. To odporovalo předpisům o využití místa v pekle a Azzie to rozhodně nehodlal trpět. Seškrábal se opatrně dolů mezi rozmačkanými vaječnými skořápkami, vnitřnostmi a kuřecími hlavami až na podlahu, odkud mohl lehce přehlédnout přes hromady těl.

„Když jsem vám přikázal dávat je na sebe,“ obořil se šéfdiblíka, „měl jsem na mysli mnohem vyšší hromady.“

„Ale oni se nám vždycky překotí, když je dáváme výš,“ namítal vrchní diblík.

„Vemte si tedy něco na vyztužení. Ty hromady budou alespoň po dvaceti.“

„To je těžký, pane.“

Azzie zíral. Troufal si ten diblík odporovat?

„Buďto poslechnete, nebo si lehnete k těm mrtvolám!“ uzavřel Azzie diskusi.

„Rozkaz, pane. Vyztužíme to až nahoru,“ uposlechl diblík a začal pokřikovat rozkazy na své podřízené.

Začínal další typický den v jednom z pekel. Ale to se mělo zcela neočekávaně v nejbližším okamžiku změnit. Tak je to se změnami vždycky! Kráčíme po vyšlapaných cestičkách se skloněnou hlavou a s pocitem, že to tak bude provždy. Proč by se něco mělo měnit, vždyť na obzoru není žádná změna. Žádný dopis, žádný telegram, ba ani telefonát neoznamuje nic nového. Tak si začínáte zoufat a ani netušíte, že posel už vyrazil na cestu a že se vaše tužby splní. To platí i v pekle. Někdo by mohl namítnout, že tužby se plní zvláště v pekle, protože tužba sama je nástroj ďábla. Ale to je jenom přehánění svíčkových bab, které mají čas o tom přemýšlet.

Azzie si všiml, že diblíci začali konečně pracovat podle jeho představ. Už ho čekalo jenom dvě stě hodin služby, než si bude moci na tři hodinky schrupnout. Ano, dny v pekle jsou pěkně dlouhé. Zrovna se chystal vlézt na své původní pohodlné místo, odkud byl před chvílí vyrušen, když vstoupil posel.

„Jste démon, který má na starosti tohle peklo?“

Tazatel byl Efreet s fialovými křídly, jeden z těch, co pamatovali Babylón. Ti teď byli většinou zaměstnáni u kurýrní služby, protože se líbili ďáblům z horní sněmovny pro své veselé barevné turbany.

„Jsem Azzie Elbub,“ odpověděl náš démon. „A máte pravdu, že mám na starosti toto oddělení pekla.“

„V tom případě hledám vás,“ řekl Efreet a podal Azziemu azbestové desky, které chránily dopis před žárem. Azzie si před otevřením pošty sundal rukavice. Takovéto dokumenty používal pouze vrchní rada Pekelné Justice.

Četl: „Na vědomost se dává, že byla učiněna nespravedlnost, konkrétně jeden člověk byl vzat do pekla, aniž přišel jeho čas. Síly světla již podaly v jeho zastoupení oficiální protest. Kdyby žil celou dobu, která mu byla přidělena, mohl svých činů litovat a napravit se. Matematicky vyjádřeno je šance na takovou chybu dva tisíce ku jedné, nicméně se tak stalo. Z toho důvodu vás žádám a nařizuji vám vyhledat tohoto muže, vyzvednout ho z pekla a vrátit ho k jeho manželce a rodině na Zemi. Zároveň jste povinen s ním zůstat po dobu jeho plného zapojení se do života, protože jsme finančně zodpovědní za jeho vyživovací náklady. Po splnění tohoto úkolu budete převeden do normální démonické služby na Zemi. S pozdravem Asmodeus, Vedoucí sekce severních pekel. P.S. Dotyčný se jmenuje Thomas Scrivener.“

Azzie byl z obsahu dopisu tak nadšen, že se neubránil a objal Efreeta. Ten uraženě o krok ustoupil a srovnával si turban se slovy: „Klídek, šéfe.“

„Já mám prostě radost,“ řekl Azzie. „Alespoň odsud vypadnu a dostanu se zpět na Zem.“

„To je hnusné místo,“ odvětil Efreet, „ale každému, co jeho jest.“

Azzie odběhl hledat Thomase Scrivenera.

Zjistil, že Thomas Scrivener by měl být v poslední řadě v sekci 1002WW. V peklech je podobné uspořádání jako například v divadle. Je možné vystopovat každé umístění, samozřejmě existuje hlavní plán. Ale v praxi je to složitější. Diblíci vrší lidi celkem nezodpovědně na hromady. Ty ovšem čas od času spadnou na jinou hromadu, a tak je možné určit polohu jen přibližně.

„Je tu Thomas Scrivener?“ ptal se Azzie.

Hromada hříšníků v sekci 1002WW, přesněji řečeno těch, kteří měli hlavu v jeho směru, přerušila diskusi a upřela pozornost na Azzieho. Místo aby litovali svých hříchů, většina hříšníků trávila čas v pekle společenským klábosením, seznamováním se se sousedy a semtam se ozval smích. Prostě mrtví pokračovali tam, kde skončili jako živí.

„Scrivener, Scrivener,“ ozval se starší muž uprostřed. Ztěžka pootočil hlavu. „Určitě je tady. Hoši, nevíte, kde je Scrivener?“

Dotaz se nesl nahoru a dolů velkou hromadou. Muži se odvraceli od své původní zábavy a ptali se: „Scrivener, Scrivener, vysoký, hubený bláznivý chlápek, co šilhá na jedno oko?“

„Já nevím, jak vypadá,“ řekl Azzie. „Předpokládal jsem, že se ozve, když uslyší své jméno.“

Lidská hromada pokašlávala, mumlala a diskutovala tak, jak už se normálně projevují lidé živí či mrtví. Kdyby Azzie nebyl vybaven démonickým nadpřirozeným sluchem, zcela jistě by přeslechl slabý výkřik odněkud z prostředka hromady.

„Haló, tady. Tady jsem! Hledal někdo Scrivenera?“

Azzie přikázal diblíkům, aby opatrně vytáhli Scrivenera z hromady, aniž by mu způsobili nějakou újmu nebo dokonce poškodili nějakou jeho část. Samozřejmě mohla být jakákoliv část těla nahrazena, ale tento proces byl bolestivý a snadno mohl zanechat psychické jizvy. Azzie věděl, že ho má dopravit zpět na Zemi nepoškozeného, aby neudělal Silám Temnot zbytečné potíže, že ho sebraly předčasně.

Za chvíli se Scrivener začal sám hrabat ven z hromady. Byl to pomenší čilý plešatějící chlapík.

„Já jsem Scrivener!“ křičel. „Zjistili jste, že to je omyl, co? Já jsem jim říkal hned, že nejsem mrtev. Ale ten s tou kosou moc neposlouchá. Jenom se šklebí jako idiot. Sebral mě jak nic. Mám všechny důvody si stěžovat u vedení.“

„Poslouchejte,“ řekl Azzie vážně. „Buďte rád, že se na ten omyl vůbec přišlo. Jestli chcete začít vést spor, strčí vás do zadržovací cely, dokud se nedostanete ke slyšení. To může trvat jedno nebo dvě století. Vy asi nevíte, co jsou zadržovací cely?“

Scrivener zavrtěl hlavou a díval se na něj s hrůzou rozšířenýma očima.

„Ty jsou tak zlé, že dokonce odporují i pekelným zákonům,“ pokračoval Azzie.

Zdálo se, že to udělalo na Scrivenera dojem.

„Zdá se mi, že mám kliku, že se vůbec odsud dostanu. Díky za upozornění. Vy jste právník?“

„Vzděláním ne,“ odpověděl Azzie. „Ale my všichni, co tu děláme, máme v sobě kus právníka. Pojďme, ať se dostanete domů.“

„Mám pocit, že budu mít doma potíže,“ řekl trochu ostýchavě Scrivener.

„To je život,“ namítl Azzie. „Buďte rád, že máte nějaké starosti. Kdybyste zůstal tady dole, tak vás už žádné starosti nečekají. Tady je stále stejný koloběh.“

„Já netrefím zpátky,“ řekl Scrivener. Azzie měl chuť se ho zeptat, jestli by se nechtěl vsadit. Pak si ale řekl, že by to možná za těchto okolností bylo nepatřičné.

„Musíme vymazat z vaší paměti vzpomínku na tuto záležitost,“ oznámil Azzie Scrivenerovi. „Pochopte, že nechceme, abyste se procházel po zemi a všude vykládal, co jste zažil.“

„To mi nevadí,“ souhlasil Scrivener. „Stejně není o co stát. Ačkoliv v očistci jsem potkal toho blonďatýho ducha, co souloží s lid…“

„Nechte toho,“ přerušil Azzie Scrivenera, popadl ho za ruku a vedl ho k bráně ve zdi vedoucí do jiných částí pekla.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist