<<< Literární doupě
Literární doupě

Roger Zelazny

PROKLETÝ DILVISH

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Prokletý Dilvish - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 150 Kč
cena: 150 Kč
Prokletý Dilvish - Zelazny Roger
Podvrženec - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 180 Kč
cena: 154 Kč
Podvrženec - Zelazny Roger
Amber a Chaos - Zelazny Roger
 
 
cena původní: 219 Kč
cena: 179 Kč
Amber a Chaos - Zelazny Roger

 

   1   >

 

 

Cesta do Dilfaru

Když Prokletý Dilvish ujížděl od Portaroy, snažili se jej zadržet v Qaranu, poté v Tugadu, v Maestaru, Mycaru a nakonec v Bildeshi. Pět jezdců naň čekalo podél cesty do Dilfaru, a když jeden oř padl vyčerpáním, na jeho místo nastoupil nový jezdec na čerstvém koni. Žádný však nedokázal držet krok s Blackem, koněm z oceli, za něhož, jak se povídalo, dal Plukovník Východu kus duše.

Jel den a noc, aby unikl postupujícím armádám Lylishe, Plukovníka Západu, jelikož jeho vlastní muži leželi ztuhlí a nehybní na rozlehlých polích Portaroy.

Když Dilvish postřehl, že zůstal na místě řeže samojediný, přivolal k sobě Blacka, vyhoupl se do sedla, jež bylo jeho součástí a křikl povel k útěku. Blackova třpytná kopyta jej pronesla skrze šik pikenéřů a jejich dlouhé násady se před ním s cinkotem rozestoupily jako obilí, když mu okuté hroty narážely na černočernou kůži.

„Do Dilfaru!“ vykřikl, Black se otočil vpravo a vynesl je na štít útesu, kam se mohli odvážit jen kamzíci.

Tehdy Dilvish projížděl Quaranem, Black k němu otočil hlavu a řekl: „Velký Plukovníku Východu, zaminovali vzduch a vzduch pod vzduchem hvězdami smrti.“

„Dostaneš se přes ně?“ otázal se Dilvish.

„Pojedeme-li střeženou cestou,“ řekl Black, „možná.“

„Pak spěšme tudy.“

Před nimi se třpytila a pomrkávala malá stříbrná očka, vykukovala z prostoru pod prostorem a obsahovala pekelnou špetku hvězdného prachu.

Sjeli z cesty.

Právě na střežené cestě se objevil první jezdec. Vyjel zpoza balvanu a rozkázal Dilvishovi zastavit. Seděl na statném hnědákovi bez čabrak.

„Přitáhni mu uzdu, Plukovníku Východu,“ zvolal. „Tví muži jsou pobiti. Cesta před tebou je poseta smrtí a obstavena Lylishovými lidmi.“

Avšak Dilvish kol něj procválal bez odpovědi. Muž tedy nasadil hnědákovi ostruhy a vyrazil za ním.

Hnal se mu v patách po cestě do Tugada celé ráno, až hnědák, celý zpěněný, klopýtl a shodil jej na skály.

V Tugadu se Dilvishovi do cesty postavil jezdec na krvavém hřebci a vystřelil naň šipku z kuše.

Black se vysoko vzepjal a šipka se mu smekla po hrudi. Jeho nozdry se naduly a vyrazil zvuk podobný křiku velkého ptáka. Krvavý hřebec uskočil z cesty do pole.

Black se řítil vpřed, druhý jezdec otočil koně a rozjel se za ním.

Neustával v pronásledování, dokud slunce nevystoupilo na vrchol oblohy a jeho rudý kůň nepadl vyčerpáním. Dilvish jel dál.

V Maestaru byla cesta zahrazena v Reshtské soutěsce.

Úzký průjezd do výše dvou mužů vyplňovala stěna z klád.

„Přeskoč,“ řekl Dilvish a Black se mihl vzduchem jako černá duha a byli za opevněním.

Přímo před nimi, na konci soutěsky, čekal na bílé klisně další jezdec.

Black opět zafrkal, ale klisna se nepohnula.

V zrcadlech jeho ocelových kopyt se odráželo světlo a v poledním jasu získala hladká kůže modravý nádech. Nezvolnil běh a jezdec na klisně, vida, že je celý z kovu, poodjel ze soutěsky a tasil meč.

Dilvish vytáhl zpod pláště svou vlastní čepel a když druhého jezdce míjel, odrazil ránu na hlavu. Pak muž cválal za ním a za jízdy křičel: „Ač jsi minul hvězdy smrti a přeskočil zde bariéru, do Dilfaru se nikdy nedostaneš! Přitáhni uzdu! Cváláš na podsvětním duchu, který přijal podobu koně, ale v Mycaru nebo v Bildeshi tě stejně zadrží – či ještě dřív!“

Avšak Plukovník Východu neodpověděl a Black jej nesl dlouhým, neúnavným krokem.

„Jedeš na oři, který se nikdy neunaví,“ vykřikoval za ním muž, „ale nedokáže vzdorovat jiné magii! Vydej mi svůj meč!“

Dilvish se zasmál a jeho plášť byl jako křídlo ve větru.

Než se den propadl do večera, i klisna padla, a Dilvish se přiblížil k Mycaru.

Black náhle stanul, když dojeli k potoku jménem Kethe. Dilvish mu nalehl na krk ve snaze nespadnout.

„Most je pryč,“ pronesl Black, „a plavat já nesvedu.“

„Dokážeš přeskočit?“

„Nevím, můj plukovníku. Je široký. Jestli ho nepřeskočím, už nikdy nevyplaveme. Kethe se zatíná hluboko do země.“

Náhle k nim od blízkých stromů vyrazili útočníci, někteří na koních, jiní pěšky. Pěšáci měli píky a Dilvish řekl: „Zkus to.“

Za okamžik byl Black v plném trysku, rychlejším, než jakým mohou běhat koně, a kolem Dilvishe se zatočil svět, když k němu přilnul koleny a svýma velkýma zjizvenýma rukama. Vykřikl, jak se vznesli do vzduchu.

Když s nárazem přistáli na druhém břehu, Black se kopyty zaryl celou píď do skály a Dilvish se v sedle zakymácel. Udržel však rovnováhu a Black si osvobodil kopyta.

Na druhém břehu viděl Dilvish strnulé útočníky, jak na něj zírají, pak se dívají dolů do Kethe a opět vzhlížejí k němu a Blackovi.

Když zas vyrazili, objevil se před ním jezdec na strakatém hřebci a zvučně pronesl: „Ačkoli jsi uštval k smrti tři koně, zastavíme tě, než dojedeš do Bildeshe. Vzdej se!“

To již byli Dilvish a Black daleko před ním, z doslechu.

„Oni si myslí, že jsi démon, můj oři,“ řekl Blackovi.

Kůň se zakuckal smíchy.

„Snad by bylo lepší, kdybych byl.“

A jeli, až slunce zapadlo za obzor, strakáč konečně padl a jezdec proklel Dilvishe i Blacka. Jeli dál.

V Bildeshi se ha ně začaly kácet stromy.

„Pozor!“ vzkřikl Dilvish, ale to už se Black vzpínal v tanci úhybných manévrů. Zastavil, vzepjal se, odrazil se zadníma nohama a skočil přes padající kládu. Opět se zastavil, a ještě jednou. Pak, když padly z obou stran cesty náhle dvě klády, odskočil vzad a přeběhl přes ně.

Poté přeskočil dvě hluboké jámy a na bocích mu zabubnovala salva šípů. Jeden zranil Dilvishe do stehna.

Před nimi seděl pátý jezdec. Barva koně byla kovově zlatá a jmenoval se Červánek. Jezdec byl teprv mladíček, lehký v sedle, aby se za ním mohl hnát, jak dlouho bude potřeba. V ruce měl kopí smrti, jež se vzápětí roztříštilo o Blackovy plece, aniž mu způsobilo újmu. Jel za Dilvishem a křičel: „Již dávno obdivuji Dilvishe, Plukovníka Východu, a nepřeji si jej usmrtit. Snažně tě prosím, vzdej se mi. Bude s tebou zacházeno se vším ohledem, který přináleží tvému stavu!“

Tu se Dilvish zasmál a v odpověď pronesl: „Ne, mladíčku. Lépe být mrtev, než se vzdát Lylishovi. Vpřed, Blacku!.“

A Black zdvojnásobil rychlost svého cvalu a chlapec se naklonil daleko dopředu na Červánkově krku a jal se je stíhat. Po boku měl meč, ale nikdy nedostal možnost jej použít. Ačkoli Červánek běžel celou noc, déle a vytrvaleji než kterýkoli jiný kůň, i on nakonec padl, když začal východ zvolna blednout.

Jak tam ležel a snažil se pozvednout, mladík zakřičel: „Ač jsi mi uprchl, padneš na Kopí!“

Pak už jel Dilvish, zvaný Prokletý, sám kopci nad Dilfarem a nesl svou zvěst do města. A byť jel na ocelovém koni, zvaném Black, přesto se obával utkání s Kopím Neprorazitelnou zbrojí, které naň čekalo před doručením zprávy.

Když začal soutěskou sestupovat dolů, byla jeho cesta naposledy zkřížena. Zastoupil mu ji obrněný muž na obrněném koni. Nebylo skulinky, kudy by se kolem nich dalo projet, a ač měl muž spuštěné hledí, Dilvish jej poznal podle erbu. Byl to Kopí, Pravá ruka Plukovníka Západu.

„Zastav a přitáhni uzdu, Dilvishi!“ vykřikl obrněnec. „Přese mě neprojdeš!“

Kopí seděl jako socha.

Dilvish zadržel Blacka a vyčkával.

„Žádám od tebe, aby ses ihned vzdal.“

„Ne,“ odtušil Dilvish.

„Pak tě budu muset zabít.“

Dilvish vytasil meč.

Druhý muž se zasmál.

„Cožpak nevíš, že mé brnění se nedá prorazit?“

„Ne,“ opáčil Dilvish.

„Tedy dobrá,“ pronesl rytíř a hlas mu trochu přeskočil smíchem. „Jsme tu sami, máš mé slovo. Sesedni. Učiním tak svorně s tebou. Až poznáš marnost svého počínání, odejdeš odsud živ. Jako můj zajatec.“

Sesedli.

„Jsi raněný,“ poznamenal Kopí.

Dilvish ho bez odpovědi ťal do krku, doufaje, že praskne spoj. Ale drátěný šev vydržel a na kovu se neobjevilo ani škrábnutí, aby svědčilo o mocné ráně, která by jiného připravila o hlavu.

„Sám musíš uznat, že se mé brnění nedá prorazit. Vykovali je samotní salamandři a pak bylo máčeno v krvi panen…“

Dilvish jej sekl do hlavy a přitom muže zvolna obcházel zleva, takže se Kopí ocitl zády k jeho ocelovému koni, Blackovi.

„Teď, Blacku!“ vykřikl Dilvish.

Black se vzepjal na zadní a předními kopyty padl vpřed, na obrněnce.

Muž zvaný Kopí se prudce otočil a kopyta jej udeřila do prsou. Padl.

V prsním plátu měl vyraženy dva lesklé otisky kopyt.

Zasténal.

„Měl jsi pravdu,“ podivil se Dilvish. „Opravdu je neproražené.“

Kopí znovu zasténal.

„…A mohl bych tě teď zabít bodnutím do průzoru v hledí. Ale neudělám to, jelikož jsem tě neporazil čestně. Až se vzpamatuješ, vzkaz Lylishovi, že Dilfar bude na jeho návštěvu připraven. Ať raději ustoupí.“

„Budu s sebou mít pytel na tvou hlavu, až dobudeme město,“ zachroptěl Kopí.

„Zabiju tě na pláni před městem,“ řekl na to Dilvish a vyšvihl se na Blacka. Tak pokračoval v cestě a zanechal rytíře za sebou na zemi.

Jak odjížděli, řekl mu Black: „Až se spolu utkáte, udeř do stop po mých kopytech. Tam železo povolí.“

Když přibyl do města, Dilvish projížděl ulicemi do paláce a nevěnoval ani slovo těm, kdož se kolem něj tlačili.

Vstoupil do paláce a ohlásil se: „Jsem Dilvish, Plukovník Východu,“ řekl, „a jsem tu, abych zvěstoval, že Portaroy padlo a je nyní v Lylishových rukou. Armády Plukovníka Západu táhnou sem a budou zde do dvou dnů. Spěšte do zbraně. Dilfar nesmí padnout.“

„Trubte na poplach,“ rozkázal král a vyskočil z trůnu, „a strojme válečníky. Musíme se přichystat na bitvu.“

Trubky zazněly, Dilvish vypil číši dobrého dilfarského červeného vína a když mu přinesli pečeni a bochník chleba, opět přemítal nad silou Kopího brnění, věda, že bude muset jeho neprorazitelnost ještě podrobit zkoušce.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist