Julius Zeyer

RADÚZ A MAHULENA
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze

Tuto poetickou pohádkovou hru uvedlo Národní divadlo v Praze roku v roce 1984. Od té doby patří ke klenotům české dramatické tvorby a dočkala se řady inscenací. Diváci ji mají spojenu i s hudbou Josefa Suka a určitě vzpomenou i na Weiglovo působivé televizní zpracování.

Postavy:

Stojmír - král tatranský

Runa - krutá žena Stojmíra

Prija, Živa, Mahulena - dcery Runy a Stojmíra

Radúz - královic v Maguře

královna Nyola - Radúzova matka

Radovid - starý Radúzův sluha a přítel

Vratko - dřevorubař

Děj:

Příběh uvádí Pohádka (personifikace). Děj je umístěn do mytického pohanského dávnověku.

Radúz zbloudí v lese tatranského království. Zaujme ho bílý jelen a on ho ne a ne chytit. Když ho lapí, v zápalu hněvu ho zabije. Hned začne svého činu litovat a je ochoten přijmout následky. Nechce z lesa odejít i přes Radovidovo naléhání. Dvojice se setkává s Vratkem. Ten jim poradí, jak se rychle dostat z lesa a Radúz mu za jeho ochotu dá dvě zlaté mince s podobiznou svého otce. Vratko je unesen zlatem a omylem řekne královi, kudy Radúz šel.

Runa a Stojmír Radúze chytí. Mahulena vše sleduje a zželí se jí královice, dá mu napít. Radúz je uvězněn a Mahulena zesmutní. Zamilovala se. Vratko má výčitky svědomí. Svěří Mahuleně tajemství. Viděl, kam Runa odvedla Radúze a klíč od jeho pout hodila z útesu, pod kterým byl schovaný. Mahulena tak získala klíč ke svému štěstí. Runa chce ale Radúze zabít. Nenávidí Maguřany, protože Stojmír kdysi usiloval o Nyolu. Tu jí připomíná Mahulena, a proto ji nemá ráda. Stojmír jí však ve vraždě brání, jak může. Runa vymyslí lest - pošle Mahulenu za Radúzem, aby mu dala balzám na rány. Ve skutečnosti se však jedná o jed. Mahuleně je podezřelé, že je matka tak hodná k nenáviděnému Radúzovi. Jed vylije. Radúze osvobodí a společně chtějí utéct.

Runa však Mahulenu sledovala (nevěřila jí). Nechtěla je pustit. Bojovala s Radúzem, ten ji přivázal za vlasy ke stromu a ona vyřkla kletbu. Radúze nesmí políbit jiná žena než Mahulena, v opačném případě Radúz zapomene. Když se Radúz vrací s Mahulenou domů, slyší zprávu o úmrtí svého otce. Vydá se do království nejprve sám. První polibek šťastné matky odmítne. Když se ale později sklání nad svým mrtvým otcem, polibku se nestihne ubránit. Mahulena se v zoufalství snaží Radúzovi připomenout, ale jen pohorší královnu.

Začne se modlit k matce zemi. Chce k ní být připoutána jako rostliny. Promění se v topol. Radúz je i po roce od úmrtí nešťastný. Zužuje ho smutek. Vábí ho jen vysoký topol, který mu dává úlevu. Nyola si s ním neví rady, topol ji děsí. Radúz zde ale tráví všechny volné chvilky. Ve snu k němu mluví Mahulena, on ale ráno vše zapomene. Matka země vnukne Mahuleně prorockou věštbu. Kletbu zlomí její krev. Nyola chce strom pokácet, ale Radovid jí brání (bojí se, že Radúzovi by puklo srdce žalem). Ona se však bojí, že v topolu je Runa, která zemřela. Chce ho skácet za každou cenu, a to i před očima Radúze. Radovid se k tomu neodhodlá, a tak do stromu udeří sama královna. Mahulena vzdechne, krvácí. Radúz nechává téct krev na své čelo a vzpomene si. Nyola se s Mahulenou usmíří.