<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Julius Zeyer

TŘI LEGENDY O KRUCIFIXU
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -40% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

    1   >

 

Stručný obsah

Hlavním motivem všech třech povídek je křesťanská víra. Zeyer se snaží zdůraznit, že nezáleží tolik na pozemském životě, ale na pozici, kterou si připravíme pro věčný život zde na zemi. Hrdinové všech povídek neprožívají lehké, bezstarostné období. Naopak jsou vystavování těžkým zkouškám. Inultus postupně umírá na kříži jen proto, aby umělkyně vytvořila dílo, na které by mohla být hrdá. On svou úlohu přijímá, a aby Zeyer zdůraznil, že jeho oběť byla Bohu milá, při jeho pohřbu jde spolu s rakví Inulta Ježíš a král David. Abisaín je zase fanatickým pronásledovatelem křesťanů a odmítá Krista. Dokonce jej „zavraždí“. Na konci se k němu ale obrazí, dochází k jeho prozření, že Kristus není jeho nepřítel, ale naopak. Samko je člověk na okraji společnosti, využívaný, zesměšňovaný. Přestože lidé se mu vysmívají, on nachází smysl života ve víře a lásce ke Kristu. U všech tří hlavních hrdinů je na konci legendy jasné, že budou spaseni. Tím naplnili svůj smysl života.

Dalším podtextem, který je zde silně cítit, je autorova podpora obyčejných, chudých lidí. Naopak bohaté lidi ukazuje jako lidi bezcharakterní, pyšné, panovačné, s předstíranou vírou, nebo v případě dony Flavie úplně bez víry. Objevuje se zde tak i sociální aspekt.

Ve všech třech povídkách je jasná autorova orientace, jeho přízeň. Zeyer je nakloněn křesťanům. Je zde patrný jeho antisemitistický postoj, zejména v druhé legendě.

Inultus (Legenda pražská)

Děj se odehrává asi dvacet let po bitvě na Bílé hoře, tedy kolem roku 1640, v Praze. Hlavní hrdina, Inultus, stojí na Karlově mostě poblíž skupinky žebráků. Kolem jde žena a chce mu dát almužnu. On však odmítne s tím, že nežebrá. Žena ho na usmířenou pozve na večeři do jejího domu. Jmenuje se Flavia Santini z Mediolanu a je to výtvarná umělkyně. O Inultovi se dozvídá, že je básníkem. Po večeři se mu svěřuje se svým úmyslem. Chce na objednávku dona Baltazara vytvořit sochu umírajícího Krista tak, jak ho ještě nikdo nevytvořil, na pokraji sil, v agónii. Právě Inulta si díky jeho ušlechtilým rysům vybrala jako předlohu pro tuto sochu. Inultus nejprve razantně odmítá s tím, že toho není hoden, později svolí. Placida, Flaviina služebnice, měla prorocký sen o tom, jak zkrvaveného Inulta uvrhují do sklepení. Flavia se jí však vysměje a rozhodne se svůj záměr uskutečnit. Druhý den přijde Inultus, je uvázán provazy na kříž, a dona Flavia se pouští do práce. Po dlouhých dnech práce je umělkyně spokojená s tělem Kristovým, ale stále není spokojená s tváří. Inultus, vědom si svého mučednictví, se dokonce usmívá a Flavie se zmocňuje téměř šílenství. Je svým dílem již úplně posedlá. Když Inultovi nechá utáhnout provazy a nasadit trnovou korunu, je s jeho výrazem spokojena. On jí však říká, že umírá. Flavia v šíleném krvežíznivém záchvatu bodne Inultovi dýku do srdce, a dokončí své dílo. Nejprve je nevýslovně nadšena, později si uvědomuje, že zabila člověka, lituje svého činu. Její sluhové svrhují mrtvolu Inulta do sklepení, naplňuje se tak Placidin prorocký sen. Don Baltazar dostává hotovou sochu a je nadšen. Dona Flavia se stává slavnou. Neunese však tíhu viny kvůli vraždě, a oběsí se. Krucifix ze sídla španělského šlechtice mizí přes noc do kostela pražské chudiny. Lidé to považují za zázrak. Poté se rozšíří zpráva o sebevraždě Flavie a Placida vše vyzradí. Při pohřbu Inulta je mu vzdávána od všech chudých lidí obrovská úcta, bohatí ve své zaslepenosti nic nevidí.

El Cristo de la Luz (Legenda toledská)

Příběh se odehrává v Toledu ve Španělsku, čas není definován. Mladý muž jménem Abisaín, žid, je pozván svým souvěrcem Meribálem do jeho domu na hostinu. Abisaín, stejně jako Meribál, a stejně jako většina židů, se netají svou nenávistí ke křesťanům. Meribál má krásnou dceru Rispu, do které se Abisaín zamiluje. Meribál mu přislíbí její ruku, pokud dokáže svou nenávist vůči křesťanům. Tuto výzvu mladý žid přijímá. Při procházkách Toledem si všiml obřadu uctívání krucifixu Ježíše Krista v katedrále El Cristo de la Luz (Krista Světlého). Tomuto krucifixu křesťané líbali nohy. Abisaína napadla myšlenka, jak jich spoustu zabít – totiž napustit nohy Krista na krucifixu smrtelným jedem. Meribál je nadšen a přislibuje mu ruku Rispy, pokud to uskuteční. Abisaín se tedy v noci vydává do ztemnělé katedrály, napouští nohy jedem, a v převleku čeká na křesťanský obřad, aby se přesvědčil o jejich smrti. Rozhovor Abisaína se svým otcem ovšem vyslechne Rispa, která je tajnou křesťankou, a rozhodne se zachránit ostatní křesťany v Toledu tím, že políbí krucifix jako první, a svou smrtí je varuje. Stává se ovšem zázrak a Kristova noha se před Rispinými rty zvedá, takže ji nelze políbit. Křesťané to nejdříve považují za symbol toho, že Rispa není hodna políbení krucifixu. Zázrak se ale opakuje, i když to samé zkouší abatyše. Rispa vysvětluje křesťanům, že vyslechla rozhovor nejmenovaných židů, kteří se domlouvali, že nohy napustí jedem. Při otázce, proč toho člověka neprozradí, uvedla, že ho miluje. Při rozhodování mezi Abisaínem a Kristem volí Krista a odchází do kláštera. Abisaína zachvátil hněv, onemocněl, a zotavoval se asi měsíc. Abisaínovi se zjevuje Kristus, žid ho ovšem odmítne. Když se mu zjeví podruhé, Abisaín už neví, co má dělat. V záchvatu bezmocnosti vbíhá do katedrály a vráží dýku do zázračné sochy Krista. Dřevěný Ježíš s výkřikem padá na zem. Abisaín je rozhodnutý ho spálit, bere ho s sebou domů, pokládá na podlahu, a usíná. Ráno ho probouzí rozvášněný dav pod jeho okny. Usvědčují ho ze zločinu zabití Krista, prozradila ho krvavá stopa, tekoucí od katedrály až k jeho dveřím. Abisaín je odveden do vězení a mučen. Tu se mu potřetí zjeví Kristus. Tentokráte ho hned neodmítá, ale rozmlouvá s ním. Kristus mu nabízí opět svou lásku a říká mu, jak ho trápí, že se mu dav posmívá. Nabízí mu tedy svou útěchu při mučení. Abisaín se při slovech Kristových obrací a proklíná svou zaslepenost. Příběh končí naznačením spásy Abisaína.

Samko pták (Legenda slovenská)

Tato legenda vypráví příběh prostého člověka, kterému oba rodiče zabili asijští nájezdníci, který vyrůstal v přírodě mezi ptáky (odtud jeho přezdívka). Děj se odehrává na Slovensku po nájezdech asijských kočovníků (zřejmě Mongolů), tedy zhruba 13. – 14. století. Samko, otrhaný a bledý, se touží vrátit na místo, kde dříve žil. Místo svého domu zde ale nachází hospodu a nevlídné lidi, kteří ho kamením odhánějí. Vrací se proto do prostředí jemu nejmilejšího – do lesa. „Rozmlouvá“ s lesními živočichy, nejradši má ptáky. V samotě lesa vzpomíná na svou nelehkou minulost. Na to, jak mu zabili rodiče, jak byl vychováván prabábou, jak musel stavět spolu s dalšími podrobenými lidmi hrad na skále… Druhý den ráno Samko vstal, umyl se, snědl nějaké lesní plody a vydal se na cestu. Dorazil do města a toužil se podívat do kostela. Městem měla zrovna projíždět vzácná delegace včetně byzantského císaře. Onen byzantský císař spolu s dalšími deseti králi a uherským doprovodem povalují chudé lidi na zem, aby jejich koně nemuseli chodit v prachu, takže vytvářejí z lidí jakýsi zrůdný koberec. Samko se stane součástí tohoto „koberce“. Nakonec se do kostela dostane, lehne si do kouta mezi žebráky, a pokorně se modlí. V kostele se mu zjeví Kristus, který usedne právě mezi chudé a žebráky, císaře si nevšímá. Starý, prostý kněz mluví k lidu z kazatelny. Pronáší tato slova: „Blaze tomu, jenž kráčí po cestě trnové, neboť dojde ráje!“ Samko si tato slova vezme k srdci, rozhodne se žít asketický život v samotě v přírodě. Postí se, chodí bosý trním a na pokraji sil se dostane ke dveřím kláštera, o něm si vyčerpán myslí, že je to už ráj. Mniši se ho ujmou, uzdraví ho, a dovolí mu zůstat v klášteře. Za rohem se mu však posmívají, že je hloupější, prostoduchý a méně hodný Boha, než oni. Samko tedy žije i v klášteře téměř sám, nemá mezi mnichy žádné přátele. Jednou se dostane do sklepení, kde najde starý krucifix. je mu ho líto, tak ho umývá, sklepení vyklízí, a chodí se k tomu krucifixu vždy modlit a sdílet s ním své útrapy. Jednou, když ve sklepení jí, napadne ho, jestli nemá Kristus na kříži také hlad. On od něho přijme potravu a začne s ním rozmlouvat. Tak to jde několik dalších dní či týdnů. Jednou přijede do kláštera delegace biskupů, pijí, jedí s mnichy, Samko je sám u krucifixu ve sklepení. Poté přijde u hodovní tabule řeč na Samka, mniši se mu vysmívají, že si myslí, že je v ráji a také kvůli spoustě dalším věcem. Jeden z biskupů ho chce vidět, tak se vydávají za ním do sklepení. Jak byli všichni překvapeni, když se stali svědky rozmluvy Samka s Kristem na kříži. Ten mu právě říkal, že Samko ho dlouho hostil, nyní že ho bude hostit Kristus v ráji. Když to mniši a biskupové uvidí, začnou před Samkem padat na kolena a vyčítat si své dřívější chování a posměch. Po Kristovém příslibu Samko umírá. Mniši mu chtějí vystrojit důstojný pohřeb, on však chce být pohřben na křižovatce cest, bez nápisu, či desky. Trnitá cesta Samkova ho dovedla ke spáse.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist