Émile Zola

NANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DESÁTÁ KAPITOLA

A tak se Nana stala velkou dámou, živou z hlouposti a mravní zkaženosti mužů, První Nevěstkou mezi všemi. Vyšvihla se náhle a jednou provždy, vystoupila na samy vrcholy prostopášného světa za šíleného víření statisíců a bezostyšného kramaření s krásou. Okamžitě kralovala mezi všemi nejdražšími.

Výklady byly plny jejích fotografií, četlo se o ní v tisku.

Když jela v kočáře po bulváru, dav se za ní obracel a vyslovoval její jméno s pohnutím lidu, jenž zdraví svou panovnici. A ona se ve vlajících toaletách jen vesele usmívala, modré oči, temná víčka a červeně nabarvená ústa ve stínu celých peřejí světlých kadeří. A div divoucí!

Ta tlustá holka, tak neobratná na scéně, tak komická, když ze sebe dělala počestnou ženu, vystupovala před městem bez jakékoli námahy v úloze okouzlující ženy. S hadí ohebností, v rafinovaných, vybraně elegantních a jakoby bezděčných nedbalkách, s nervózní vznešeností čistokrevné kočky vzácné rasy, s aristokratickou neřestností, nádherná a odbojná, tak pokládala svou nohu na šíji Paříže, všemohoucí vládkyně. Udávala tón, velké dámy se ji snažily napodobovat.

Nanin dům tvořil nároží Villiersovy třídy a Cardinetovy ulice, v přepychové čtvrti, která právě v té době vznikala na nezastavěném terénu bývalé Monceauské pláně. Dal si ho v renesančním slohu postavit mladý, prvními úspěchy opojený malíř, ale musil jej prodat ještě dříve, než na stěnách oschla omítka. Svérázným vnitřním uspořádáním a moderním, trochu hledaně originálním komfortem působil dojmem paláce.

Hrabě Muffat koupil malířův dům se vším zařízením, byl přeplněn uměleckými drobnůstkami, překrásnými orientálními čalouny, starobylými kredencemi, velkými renesančními křesly: a tak se Nana rázem octla v bohatém zařízení uměleckého a s vybraným vkusem voleného nábytku, ve slohovém zmatku několika epoch. Protože jí však salón, který zabíral střed domu, nebyl k ničemu, převrátila brzy celý dům vzhůru nohama. V přízemí ponechala jen zimní zahradu, velký salón a jídelnu, v prvním poschodí zřídila vedle své ložnice a toaletního pokoje salónek. Postavena pojednou do prostředí rafinovaného přepychu, uplatnila svůj smysl pro eleganci, vkus pouliční holky vyrostlé na pařížské dlažbě, a architekt jen žasl nad jejími nápady. Ne, nepokazila příliš svůj palác, dokonce ještě pozdvihla okázalost bytového zařízení, jen tu a tam stopa sentimentálního nevkusu a křiklavé nádhery prozrazovala bývalou květinářku, která v roztoužení vzdychávala před výkladními skříněmi pasáží.

Vnější schodiště ze dvora do domu pokrýval pod velkou ochrannou stříškou kobercový běhoun, a už od vestibulu se šířila fialková vůně, těžké záclony uzavíraly vlažný vzduch. Velké okno se světle žlutými a narůžovělými tabulemi vrhalo na široké schodiště bledé inkarnátové světlo. Dole před schody držel ze dřeva vyřezaný černoch stříbrný podnos plný navštívenek, čtyři polonahé ženy z bílého mramoru třímaly ve zdvižených rukou lampové stojany, bronzové sošky a čínské přepážkové (...)

(......)