Émile Zola

NANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČTVRTÁ KAPITOLA

Hned ráno svěřila Zoe byt řediteli hotelu Brébant, dostavil se s celým štábem zřízenců a číšníků. Všechno totiž měl zařídit Brébant, tabuli, nádobí, sklo, stolní prádlo, květiny, dokonce i židle a sedátka. Nana by byla nenašla ve svých skříních ani tucet ubrousků, a protože ještě neměla kdy zařídit se jako vycházející hvězda a do hotelu se jí nechtělo, raději přenesla hotel k sobě. To se jí zdálo víc nóbl. Chtěla oslavit svůj vynikající umělecký úspěch hostinou, o jaké by se mluvilo. Protože, jídelna byla příliš malá, ředitel od Brébanta zařídil jako jídelnu salón, kam se přece jen vejde nějakých pětadvacet osob, budou se ovšem trochu tísnit.

"Už je všechno připraveno?" ptala se Nana, když se o půlnoci vrátila.

"Ale já nevím," odsekla Zoe, zřejmě dopálená. "Zaplaťpámbu se o nic nestarám. Nadělali v kuchyni a v celém bytě! ...

A ještě aby se s nimi jeden hádal. Ti dva tu zase byli, ale na mou duši jsem jim ukázala dveře."

Ti dva byli obchodník a Valach, bývalí milovníci její paní, Nana, jista svou budoucností a toužíc navléci, jak říkala, novou kůži, rozhodla se dát jim kvinde.

"Jsou to ale štěnice!" vrčela. "Jestli se tu ještě ukážou, pohrozte jim policií." Pak zavolala Dagueneta a Jiřího, kteří se opozdili v předsíni, kde si odkládali. Oba se při odchodu z divadla setkali v pasáži Panorama u vchodu pro herce a Nana je vzala s sebou fiakrem. Protože ještě nikdo nepřišel, volala na ně, aby počkali v toaletním pokojíku, Zoe že ji zatím upraví. Ani se nepřevlékla, dala se jen přečesat a vetkla si do vysokého účesu a na živůtek po bílé růži. V toaletním pokoji bylo plno nábytku ze salónu, ktérý se musil vyprázdnit: hromada kulatých stolečků, pohovek, křesel - všechno páté přes deváté, a když už byla hotova, zapletla se jí sukně do kolečka pojízdného křesla a roztrhla se. Zlostně zaklela, něco takového se může stát jen jí. Vztekle se sebe shodila šaty z bílého hedvábí, velmi prosté a tak poddajné, tak jemné, že jí přiléhaly k tělu jako košile. Ale protože nenašla nic vhodnějšího, zase si je oblékla a div neplakala, že vypadá jako hadrnice. Zatímco ji Zoe přičesávala, Daguenet a Jiří musili trhlinu spíchnout špendlíky. Všichni tři se točili kolem ní jako o závod, zejména hošík, kolena na zemi, ruce v sukních. Nakonec se uklidnila, když ji Daguenet ujistil, že je nejvýše čtvrt hodiny po půlnoci, tak pospíchala ve třetím jednání Zlatovlasé Venuše: chytala narážky a vynechávala kuplety.

"To je pořád ještě moc dobré pro tu hromadu hlupáků," řekla. "Viděli jste? To byly dnes večer ksichty! ... Zoe, zlatíčko, počkáte tady. Nechoďte spát, možná že vás budu ještě potřebovat... Sakryš! Byl nejvyšší čas. Už tu jsou hosté."

A v mžiku byla venku. Jiří zůstal na zemi a vláčel po podlaze šosy fraku. Začervenal se vida, že si ho Daguenet prohlíží.

Avšak oba k sobě pocítili vzájemnou náklonnost. Převázali si před velkým toaletním zrcadlem kravaty a jeden druhého okartáčoval, oba byli celí bílí, jak se točili kolem (...)

(......)