Émile Zola

NANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ŠESTÁ KAPITOLA

Hrabě Muffat s ženou a dcerou byli už druhý den na Blahostí, kam je před časem na týden pozvala paní Hugonová, která tam žila sama se synem Jiřím. Jejich dům bez jediné okrasy byl vystavěn ke konci sedmnáctého století a stál uprostřed rozsáhlé čtvercové ohrady, avšak v zahradě byla nádherná loubí a několik nádrží, napájených pramenitou vodou potůčků. Podél cesty z Orleansu do Paříže byla tato zahrada jako zelená oáza, kytice stromů uprostřed jednotvárné krajiny, kde se do nekonečna prostírala jen pole a pole. V jedenáct hodin, když druhý úder zvonu shromáždil všechny k snídani, políbila paní Hugonová, mateřsky se usmívajíc, hlučně Sabinu na tváře a řekla:

"To víš, tady na venkově mám takový zvyk... Jsem o dvacet let mladší, když tě tady vidím... Dobře ses vyspala ve svém bývalém pokoji?"

Nečekala na odpověď, obrátila se k Esteke a řekla:

"A co ta maličká, ta jistě spala, jako by ji do vody hodil!

Polib mě, milé dítě."

Usedli v prostorné jídelně s okny do parku. Ale obsadili jen roh stolu, aby si byli blíž. Sabina se velmi rozveselila, jak se v ní probouzely vzpomínky na dětství: na celé měsíce strávené na Blahostí, na dlouhé procházky, jak jednou v létě spadla večer do bazénu, jak objevila na skříni starý rytířský román a četla si ho v zimě u krbu, v němž hučel oheň z révového dřeva. Jiří neviděl hraběnku už několik měsíců a zdála se mu nějaká zvláštní, jako by jí byl v tváři přibyl nový rys, kdežto Estelka, to mlčenlivé a nemotorné bidlo, připadala mu ještě zakřiknutější než dříve. U zcela prosté snídaně s vejci naměkko a kotletami naříkala si paní Hugonová, jaké má starosti o domácnost, řezníci jsou čím dál nemožnější, bere všechno z Orleansu, nikdy nedostane to, co žádá. Ostatně, nejsou-li hosté spokojeni s jídlem, je to jejich vina: přišli už v pokročilé sezóně.

"To není v pořádku," řekla. "Od června vás čekám, a teď jsme v polovině září... Vidíte, už to tu není hezké."

A rukou ukázala na žloutnoucí stromy na zahradě. Nebe bylo bez jasu, obzor se stápěl v modravém oparu, tichá a poklidná melancholie ležela nad krajinou.

"Ach, čekám návštěvu," pokračovala, "bude tu veseleji... Napřed přijedou dva pánové, které pozval Jiří, pan Fauchery a pan Daguenet, jistě je znáte, ano? ... Pak pan de Vandeuvres, už mi to slibuje pět let, letos snad dodrží slovo."

"Ó," smála se hraběnka, "kdybychom měli počítat jen s panem de Vandeuvres! Je stále tak zaměstnán."

"A Filip?" zeptal se Muffat.

"Filip požádal o dovolenou," odpověděla stará dáma, "ale až přijede, to vy už u nás asi nebudete."

Podávala se káva. Hovor přešel na Paříž a bylo vysloveno jméno Steiner. Slyšíc je, paní Hugonová lehce vykřikla.

"Mimochodem," řekla, "pan Steiner, to je ten tlustý pán, kterého jsem viděla jednou u vás, bankéř, pravda? ... Nějaký nedobrý člověk! Představte si, koupil pro nějakou herečku vilu asi míli odsud, tam, za Choue, jak se jde do Gumiéres! Kdekdo v celém kraji je pohoršen... Věděl jste o tom, milý příteli?"

(...)

(......)