Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Tak žízeň vrozená mne uchvátila, jež neskojí se leda onou vodou, již Samaritánka si vyprosila, Leč k spěchu pobádaný u těch schodou, pln soucitu za vůdcem šel jsem plaše, ač trest s jich vinou plnou byl zde shodou. Tu zrovna, jak jest psáno u Lukáše, když Kristus dvoum se zjevil cestujícím po z mrtvých vstání, tak hle, kroky naše Stín jakýs stíhal, který ku ležícím zde obracel se, nebyl zřen však námi, než promluvil, až když pak volajícím Děl hlasem: „Bratři, pokoj Boha s vámi!“ — Hned obrátili jsme se; v odvet jemu hned Virgil odpověděl pozdrav známý. A začal řeč: „Ku blaženému sněmu ať provodí tě pravdivý soud Boha, jenž k vyhnanství mne určil pověčnému. Jak, odvětil, (co rychle naše noha vpřed spěla,) jste-li stíny zavržené, čí po těch schodech sem vás vedla vloha?“ — A učitel můj: „— Viz, jak označené zde toho čelo, anděl na něm píše, on přijíti má mezi oblažené. Leč ta, jež v noci, ve dne přede tiše, mu života nit ještě nevypředla, již strojí Kloto, člověku, jak dýše. Tu jeho duši neschopné, by zvedla — ač tvá jak má je sestra — křídla k vzletu, jíž nemožno jak nám, by vše tu zhledla, Já z šíře sluje pekla vrácen světu, mám vůdcem být, a tím též budu dále, jak škola moje stačí; za odvetu Rci, proč se hora chvěla nenadále, proč až ku vlhké její patě vběhly ty zpěvy, volání to neustálé? —“ Tou otázkou mé touze v ucho jehly on přímo vpadnul, naděj kmitla spoře, jí moje žáry menší silou šlehly. On započal: „Zde celém na obzoře nic bez pořádku nemůže se díti a proti zvykům, jež jsou na té hoře; Nic nemůž‘ se v těch místech proměniti. Jen co jest s nebe, co tam spěje zpátky, nic jiného zde nemůž’ působiti. Ni sníh, ni kroupy, ani deště zmatky, ni mráz, ni rosa víc zde nepadají, kde těch tří schodů zřel jsi stupeň krátký. Ni husté, ani řídké nezvedají se mraky, dítě deště, duha není tu těkavá, ni blesk není v tom kraji. Kde Petra náměstek má na kameni své nohy, suchý kouř se nepovznese nad stupně tři, o nichž mé znělo pění. Tam dole víc neb míň se země třese; leč tím, že vítr, nevím jak, skryt v zemi; zde půda tato nikdy nepohne se. Jen čistou-li se cítí duše, lemy skal chvějí se, když k nebi výše spěje, jsouc provázena s plesem hlasy těmi. Je chtění důkaz, že se čistá skvěje, to duši svobodně tak zcela schvátí, že bez pout společnost si změnit přeje. Prv chce též duše, povzlet jí však hatí chuť k muce, jež jest Bohem stanovena, jak k hříchu dřív, za nějž se musí káti. Má duše víc v té muce ujařmena než pět set roků, teprv nyní vůlí po lepším bytu byla uchvácena. Tož cítil jsi, jak skály (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
