Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE - OČISTEC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv druhý

 Již došlo slunce ku obzoru kraji,
 kterého poledník ve svojím bodu,
 kde nejvyšší jest, Jerusalem tají:
 
 Noc, která vstříc mu krouží v chorovodu
 s Váhou, jež před sluncem jí padá z dlaní,
 když zvítězí, se nesla z Gangu brodu,
 
 Že růžové a bílé z nenadání
 Aurory tváře, kde jsem stanul právě,
 již stářím v žlutším zaleskly se plání.
 
 U moře ještě my jsme stáli v trávě,
 jak lid, jenž o své cestě přemýšleje
 dlí tělem, v srdci spěchá nedočkavě.
 
 A jak před jitra vzchodem často skvěje
 se krví Mars v par hustých mračné řase,
 tak v západ, kde se povrch moře chvěje,
 
 Se zjevilo (kéž uvidím je zase!)
 tak prudké světlo, nad vodou se hnalo,
 že s žádným letem ptáka nesrovná se.
 
 Co zrak od něho jsem odvrátil málo,
 bych vůdce svého ptal se polekaný,
 zřel jsem je zas, jak víc a větší plálo.
 
 U toho světla brzo s každé strany
 cos bílého jsem viděl a zpod něho
 tvar zjevoval se rovněž z běla tkaný.
 
 Můj mistr neřek’ slova jediného,
 však první běl jak zjevil se být křídly,
 tu ihned poznav plavce nebeského
 
 Křik’: „Na kolena! Co zde oči zhlídly,
 jest Anděl Páně, sepni ruce svoje!
 Jen také uzříš teď, již tady sídlí.
 
 Viz, kterak pomáhá si bez nástroje,
 bez vesla, nechce ani plachty jiné,
 než v dálce mezi břehy křídla dvoje.
 
 Viz, kterak obě výše k nebi šine,
 jak pery věčnými vzduch kolem tepe,
 jež nemění se, jak lidský vlas hyne.“ —
 
 Ten pták nebeský jak se blížil, lépe
 jsem plápolání jeho rozeznával,
 ba nesneslo je oko skorem slepé.
 
 I skloním je; on k břehu zatím plaval
 s tak svižnou a tak lehkou lodí svojí,
 že nebrázdila ani vody nával.
 
 Nebeský plavec v zádi lodi stojí,
 na čele jeho blaženost jsme zřeli
 a víc než duchů sto se v člunu rojí.
 
 In exitu Israel všickni pěli
 a jednohlasně, jak se nesli blíže,
 a dále, jak vyznívá žalm ten celý.
 
 Nad nimi znamení on dělal kříže
 a hned se každý k břehu hnal; pak v běhu
 jak přišel rychlém, zmizel bez obtíže.
 
 A udivené množství na tom břehu
 se zrakem kolem těkajícím stálo,
 jak ten, kdo pátrá v nových věcí sběhu.
 
 Na všecky strany slunce den již slalo
 a z nebes středu, kterak dále spělo,
 v dál Kozorožce šípy svými hnalo.
 
 Tu nový ten lid pozvedl k nám čelo
 řka: „Sdělte cestu, jestli o ní víte,
 po které na vrch jíti by se mělo.“ —
 
 A Virgil pravil: „Zajisté vy mníte,
 že v známý kraj se naše kroky šinou,
 však cizince, jak sami jste, zde zříte.
 
 Před malou chvílí, cestou ovšem jinou,
 než vy, tak děsnou kroky své jsme vedli,
 že svahy tyto nám teď hračkou kynou.“ —
 
 Když všecky duše (...)
(......)