Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Od stínů oněch cestou v další kraje za vůdce svého stopou chtěl jsem jíti, když jeden za mnou prst svůj pozvedaje Vzkřik’: „Vizte, paprsk, zdá se, že nesvítí po levé straně toho, jenž jde dole a tváří se, jak lidské měl by žití!“ — Zrak obrátil jsem slov těch při hlahole a zřel jsem, na mne jen jak v udivení a světlo zhaslé zřeli všickni v kole. „— Proč duše tvá se staví v pobloudění, že chábneš v chůzi?“ dobrý mistr praví, „co zde se šeptá, po tom nic ti není. Jen za mnou kráčej a nech mluvit davy; stůj, pevná věž, jež čela neukloní, byť sebe víc se vztekal vichr dravý. Neb člověk, myšlénka v němž druhou honí, víc nevěrný se stává svému cíli, neb útok jedné druhou zmdlí a cloní.“ — Co moh’ jsem říci než: „Můj krok již pílí?“ to řek’ jsem barvu maje v obličeji, jíž často odpuštění k nám se chýlí. A zatím svahu na příč zřím, jak spějí k nám volným krokem tlupy, hlasem touhy slyš, verš za veršem Miserere pějí. Jak viděli, že za mým tělem pouhý stín bez záře byl, zpěv jich stal se křikem, „Ó!“ zvolali, ryk chraptivý a dlouhý. Dva z davu potom, vyslanců jak zvykem, nám běželi vstříc a jich hovor ptá se: „Co za lid jste, ó poučte nás mžikem!“ — A mistr pravil: „Navraťte se zase k těm, již vás vyslali, a rcete, tělo, jež vidíte, jde ve skutečném mase. Když k vůli němu státi se jim chtělo, jak myslím si, dál neřeknu již více, ať ctí je, k jejich spáse snad sem spělo.“ — Tak zanícené páry kmitajíce před nocí jasným nebem nelítají, ni v slunce sklonu v srpnu blýskavice, Jak tito nazpátek se v návrat dají a došedše k nám se všemi se ženou, jak davy, bez uzdy jež utíkají. „Jak zástup valný chůzí urychlenou, děl Básník, již se blíží prosit tebe, jdi, vyslechni je s myslí nakloněnou.“ — „Ó duše, která spěcháš v radost nebe, v těch údech, v nichž jsi v světlo světa spěla, stůj trochu!“ — Křikem předstihali sebe. „Hleď, zřítelnice tvoje zdali zřela kdy někoho z nás, bys dal o něm zprávy: Proč jdeš? Proč noha tvá se nestavěla? Násilnou smrtí sešly všech nás davy, až k slední chvíli každý z nás hřích množil; tu nebe v čas nás osvítilo pravý, Že v lítosti a odpuštění dožil z nás každý život, smíšen k Bohu spěje, jenž touhu, zřít jej, do srdcí nám vložil.“ — Já: „Do vašeho ač zřím obličeje, přec nepoznávám nikoho, leč je-li, ó šťastné duše, v moci mé, co přeje Si někdo z vás, ó rcete, a hned smělý to učiním, pro mír, za nímž mé snahy za tímto vůdcem svět za světem spěly.“ A jeden začal: — „Rád a bez přísahy z nás každý věří dobré vůli tvojí, jen nemožnost-li nezvrátí ji záhy. Já, který tomu předcházím zde roji, tě prosím, jestli v tu jsi přišel (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
