I. Peklo
Zpěv prvý
1 Kde v půli život náš je se svou poutí,
2 procházet bylo mi tak temným lesem,
3 že pravý směr jsem nemoh' uhodnouti
4 Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem
5 probloudil ten hvozd divý, drsný, tmavý,
6 že na to dosud vzpomínám jen s děsem.
7 Snad ani smrt tak hořce neotráví.
8 Však dospěl jsem tam k všeho dobra středu,
9 a proto vypovím vše bez obavy.
10 Jak jsem tam vešel, říci nedovedu,
11 neboť mi sen v těch místech oči sklížil,
12 až pravá cesta zmizela mi vpředu.
13 K úpatí pahorku tak jsem se blížil,
14 který až na konci je toho dolu,
15 kde do srdce mi úděs ten se vplížil.
16 I vzhlédl jsem a uzřel na vrcholu
17 už záři oběžnice, jejíž síla
18 ty ostatní svou cestou vede spolu.
19 Tím bázeň má se trochu umírnila,
20 která mi v srdci zůstávala tkvíti
21 té noci, jež tak úzkostná mi byla.
22 A jako člověk, jenž se břehu chytí,
23 však ač je spasen z mořské bouře vzteku,
24 zpět zděšen hledí na to vlnobití,
25 tak ohlížel se duch můj na útěku
26 tam do průsmyku v nebezpečí mnoha
27 jímž neprošel živ nikdo za všech věků.
28 Jen krátký oddech tělu popřát moha,
29 dál vydal jsem se vzhůru pustým srázem
30 tak, že vždy níže byla pevná noha.
31 Hle, pardála vtom uviděl jsem rázem
32 kropenatého, který u pat stráně
33 hbitý a mrštný přikrčen byl na zem.
34 S očí mě nespouštěl, ba odhodlaně
35 mně zabraňoval vkročit na tu stezku,
36 že kolikrát už vracel jsem se maně.
37 To bylo časně zrána za rozbřesku,
38 a slunce vyšlo s těmi souhvězdími,
39 jež byla s ním už v den, kdy jejich lesku
40 Bůh dráhu stanovil a pohnul jimi,
41 což naději mi novou dalo zase,
42 že ujdu šelmě s boky žíhanými
43 v té jitřní chvíli a v tom jarním čase.
44 Však sevřela mě přece hrůza prudká
45 ze lva, jenž se mi zjevil v plné kráse.
46 Jak pospíchal by, by se se mnou utká,
47 nes' hlavu vzhůru, zuřil hladovostí,
48 až vzduch se třás', jak když jej bázeň nutká.
49 Pak zase vlčici na kůži, kosti
50 vyhublou spatřil jsem, ač žravá byla
51 a zkrušila už mnohé ve své zlosti.
52 Údy mi ztuhly, jak mě vyděsila,
53 až pozbýval jsem při pohledu na ni
54 víry, že k výstupu mi stačí síla.
55 A jako ten, jenž lakotí a shání,
56 když přijde doba ztrát a prodělává,
57 dává se do nářku a bědování,
58 tak já, když zděsila mě šelma dravá,
59 na ústup před ní dáti jsem se musil
60 až na místa, kde slunce umlkává.
61 Když jsem svým pádem mnoho hrůzy zkusil,
62 uzřel jsem muže jako v světě jiném,
63 jenž dlouhé mlčení si snad už hnusil.
64 Uzřev ho na tom místě nehostinném,
65 já zvolal: "Ochraňuj mě před vší zlobou,
66 ať člověkem jsi nebo pouhým stínem!"
67 Řek' on: "Já člověkem jsem byl svou dobou,
68 mí rodiče se Lombarďany zvali,
69 Mantua byla domovem jich obou.
70 Sub Julio mi pozdě život dali,
71 a žít mi bylo v Římě za Augusta,
72 kdy klamné bůžky lidé uctívali.
73 Já básníkem byl. Zpívala má ústa
74 o Anchísovci, který prchl z vlasti,
75 když z hrdé Troje zbyla troska pustá.
76 Však ty, proč ty se vracíš do těch strastí?
77 Proč nejdeš na vrch skvostný, na ta místa,
78 jež počátkem i původcem jsou slastí?"
79 "Tys tedy Vergil, studnice ta čistá,
80 z níž proudem sladká mluva řinula se?"
81 já odpověděl zmaten dozajista.
82 "Básníků ostatních ty cti a jase,
83 kéž láska veliká a stálá píle,
84 s níž čtu tvou knihu, pomůže mi k spáse!
85 Mně mistrem jsi a vzorem ve své síle,
86 jen z tebe čerpal jsem svou lačnou duší
87 sloh sladký, jenž si zjednal cti v mém díle.
88 Hle, prchám před šelmou, v níž duch zlo tuší.
89 Jí zbav mne, mudrci, je ona vinna,
90 že ve všech žilách tep mi strachem buší!"
91 "Tvá cesta musí teď být zcela jiná,"
92 mně odpověděl, slzeti mě vida,
93 "když opustit chceš místa nehostinná,
94 neb šelma ta, z níž pochází tvá bída,
95 nikomu nedá projít cestou tady
96 a s odhodláním vražedným ji hlídá.
97 Tak zlá je povahou a plná zrady;
98 ji ukojit se nikdy nepodaří
99 a syta ještě více zuří hlady.
100 Je mnoho zvířat, s kterými se páří,
101 a bude, dokud Chrt se neobjeví,
102 který ji usmrtí a zlobu zmaří!
103 Ten o statcích a o penězích neví,
104 jsa z těch, jež láska, ctnost a moudrost kuly,
105 a mezi dvěma Feltry se nám zjeví.
106 Povznese Italii spásnou vůlí,
107 tu, pro niž zemřela Camilla panna,
108 Eurial, Turnus, Nissus zahynuli.
109 Od něho všemi městy bude štvána,
110 až do pekla ji svrhne, kde jí v spěchu
111 závistí kdysi otevřena brána.
112 I myslím, že ti bude ku prospěchu,
113 půjdeš-li za mnou: průvodcem chci býti,
114 jenž povede tě místy věčných vzdechů.
115 Uslyšíš skřeky zoufalců tam zníti,
116 uvidíš dávné duchy v utrpení
117 smrt druhou vzývati a bolně výti.
118 Pak uzříš ty, jimž oheň trýzní není,
119 neb smějí naději a víru míti,
120 že buď kdy buď přec dojdou vykoupení.
121 Však chceš-li sídla všeho blaha zříti,
122 pak svěř se duši hodnější, než má je,
123 s níž nechám tě, až budu musit jíti,
124 neb onen císař, jenž je vládcem ráje,
125 že vzdorně vzepřel jsem se jeho řádu,
126 nechce, bych koho uved' v jeho kraje.
127 On tam je králem, ač má všude vládu,
128 tam jeho město, jeho trůn tam stojí:
129 Ó blažen, koho zvolí ve svou radu!"
130 A já mu dím: "Slyš, pěvče, prosbu moji
131 při Bohu, jejž jsi neznal, neoslavil:
132 Abych zde ušel horšímu snad boji,
133 mne zaveď v místa, kam jsi právě pravil,
134 bych bránu Petra shléd' i ty, jimž ve tmě
135 ni jiskru naděje Pán nezůstavil!"
136 Tu vykročil. Já za ním šel, kam ved' mě.
i PDF 
.