Hans Christian Andersen

MALÁ MOŘSKÁ VÍLA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

    Na samém mořském dně, tam, kam by žádná kotva nedosáhla a lidské oko nedohlédlo, leží podmořské království. Pestrobarevné ryby rejdí mezi větvemi podmořských keřů a rostlin, pohupujících se lehounce ve vlnách. Před mnoha a mnoha lety, na nejhlubším místě v moři stál zámek mořského krále, ve kterém bylo sto jantarových sálů s perlovými podlahami a korálovými okny. Bydlel v něm král moře spolu se svými šesti dcerami. Jedna byla krásnější než druhá, ale přece jenom ta nejmladší princezna byla ze všech nejkrásnější. Oči měla modré jako rozbouřené vlny, pleť jasnou a jemnou jako nejjemnější písek a stejně jako její sestřičky měla místo nohou rybí ploutev.

    Nad zámkem se pohupovaly modré vlny a voda byla tak průzračná, že za bezvětří bylo vidět zapadávající slunce, které vypadalo jako velká purpurová květina. Nejmladší princezna se každý večer dívala vzhůru, aby spatřila trochu toho zářícího purpuru. Celé hodiny přemýšlela o tom druhém světě, tam nahoře. Znala ho jenom z povídání své babičky, která ji vyprávěla pověsti o ztracených námořnících a ztroskotaných lodích. Malá mořská víla by dala všechno za to, aby mohla tento svět spatřit na vlastní oči. Chtěla alespoň jednou ucítit na tvářích teplé sluneční paprsky a vůni květin.

    Babička: Holčičko moje, jakmile ti bude patnáct let, budeš se smět vynořit z moře. Budeš se moci vyhřívat na sluníčku na skalních útesech a dívat se na veliké lodi, které tudy proplouvají. Nyní musíš ještě nějakou dobu vyčkat.

    Konečně nastal den patnáctých narozenin malé mořské víly. Babička jí zapletla do vlasů šňůru perel a na hlavu jí dala liliový věnec. Byla to nejšťastnější chvíle v životě mladé víly. Plula rychle vzhůru až se vynořila nad vodou. Dívala se přímo do zapadajícího slunce, jehož paprsky ji něžně hladily po tváři. Slunce jí teď připadalo ještě krásnější než to, které si představovala. Třpytilo se všemi odstíny červené barvy a oblaka kolem něho vypadala jako nadýchaná peřina.

    Najednou malá mořská víla spatřila plachetnici s bílými plachtami s vysokými stožáry tyčícími se až do oblak. Na lodi zněla hudba, která byla po setmění ještě hlučnější a světla se rozzářila tisícem barev. Mořská princezna připlavala až k oknu kajuty a ze zvědavosti nahlédla dovnitř. Uviděla mnoho krásně oblečených žen i mužů, největší dojem však na ni udělal mladý princ s černými vlasy jako uhel. Právě dnes měl šestnácté narozeniny, na jejichž počest se konala ta velká oslava. Těsně před půlnocí všichni hosté vystoupili na palubu a stovky raket se vznesly do vzduchu, na několik sekund zazářil nádherný ohňostroj. Malé mořské víle se zdálo, jako by všechny hvězdy padaly dolů.

    Náhle se zvedl vítr, nebe se zatáhlo černými mraky a začalo hustě pršet. Rozpoutala se strašlivá bouře. Velká loď se hrůzostrašně houpala a obrovské vlny se valily přes palubu. Blýskalo se a hřmělo – vypadalo to, že se rozzlobil sám Poseidon – bůh moře. Najednou se stěžeň (...)

(......)