Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19. kapitola

Emma a Harriet byly spolu jednoho krásného dne na procházce a podle Emmina názoru už si odbyly denní dávku pana Eltona. Nebyla ochotna připustit, že by Harrietina útěcha a její pokání za hříchy vyžadovaly víc, a proto se na zpáteční cestě cílevědomě snažila onoho tématu zprostit; --jenomže ji znovu zaskočilo ve chvíli, kdy už měla pocit, že je šťastně zažehnáno: rozvíjela totiž hezkou chvíli úvahy, co chudí lidé v zimě vytrpí, a když nevyburcovala Harriet k jiné odpovědi než k naříkavému: "Pan Elton prokazuje chudým tolik dobra!", zjistila, že to musí vzít za jiný konec.

Blížily se právě k domku, kde žila paní Batesová s dcerou. Emma se rozhodla je navštívit a hledat záštitu v početnější společnosti. Důvod, proč jim projevit pozornost, se vždycky našel: paní Batesová i její dcera milovaly návštěvy, a Emma věděla, že ti mizivě nepočetní, kteří v ní nevidí jen zosobněnou dokonalost, jí vytýkají jistou zapomnětlivost v tomto směru, a že nepřispívá tak, jak by se slušelo, k skromným životním radostem dam Batesových. Pan Knightley to už často naznačil a někdy jí i vlastní srdce napovědělo, že tu zůstává něco dlužna, avšak žádné výčitky svědomí nevyvážily přesvědčení, že jí taková návštěva bude protivná --ztráta času --ty úmorné ženy --a hrozila se nebezpečí, že upadne do highburské společnosti druhého a třetího řádu, která se k nim jen hrnula, a kvůli tomuhle všemu se u nich ukázala jen zřídkakdy. Teď však se náhle rozhodla, že neprojde kolem jejich dveří, aniž na ně zaklepá --a poznamenala, když to navrhovala Harriet, že pokud si to dokáže propočítat, je právě teď doba, kdy nehrozí nebezpečí dopisu od Jane Fairfaxové.

Majitelem domu byl nějaký obchodník. Paní Batesová s dcerou bydlely v patře; lpěly na svém miniaturním bytečku a každou návštěvu u sebe vřele a dokonce vděčně vítaly; čisťounká stará dáma, která seděla s pletením v nejteplejším koutě místnosti, chtěla postoupit své místo slečně Woodhousové a její čiperná, řečná dcera je div nezalkla samou starostlivostí a láskyplnou péčí, děkovala jim, že k nim zašly, vyjadřovala starost o jejich botky, úzkostlivě se vyptala na páně Woodhousův zdravotní stav, poskytla jim potěšující zprávy o zdraví matiččině a o dortu na bufetu --"právě tu byla paní Coleová, přiběhla jen na deset minut, ale poseděla tu laskavě celou hodinu, a ta si kousek dortu vzala a byla tak hodná, že ho moc pochválila, a proto doufáme, že nám slečna Woodhousová a slečna Smithová prokážou tu čest a taky kousek ochutnají."

Jakmile jednou padlo jméno Coleových, přijde jistě na přetřes i pan Elton. Jsou přátelé, a pan Elton po svém odjezdu panu Coleovi psal. Emma věděla, co ji čeká: budou muset probrat jeho dopis, vzpomínat, ujistit se, že se čile zúčastňuje společenského života a že dělá nejlepší dojem, kamkoli jen přijde, a co lidu bylo na plese u vrchního ceremoniáře; a tohle všechno vzorně absolvovala, zajímala se a přitakávala, že víc by od ní nikdo nemohl žádat, a vždycky se ujala slova včas, (...)

(......)