Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

27. kapitola

Emma nezačala dodatečně litovat, že velkomyslně přijala pozvání Coleových. Večírek se jí nazítří vybavoval mnoha příjemnými vzpomínkami a oč snad přišla ve smyslu důstojné nepřístupnosti, to jí musela bohatě vynahradit skvělá záře oblíbenosti. Obšťastnila přece Coleovy --sympatické lidi, kteří si zasluhují, aby měli radost --a zanechala po sobě dojem, jenž hned tak z paměti nevymizí. Vrcholné štěstí nám však nebývá dopřáno, a to ani ve vzpomínkách: dvě okolnosti ji přitom trochu mrzely. Nebyla si jista, jestli se neprohřešila na ženské solidaritě, když prozradila Franku Churchillovi, z jakých citů podezírá Jane Fairfaxovou. V tomhle sotva jednala správně; jenomže jí se ta myšlenka vnutila tak neodbytně, že se musela projevit, a on přijímal všechno, co řekla, tak ochotně, že tím skládal hold jejímu bystrozraku, a proto jí připadalo moc těžké rozhodnout, neměla-li přece jen držet jazyk za zuby.

Druhá mrzutá vzpomínka se rovněž vztahovala k Jane Fairfaxové, a v tomto případě nebyla na pochybách. Upřímně a otevřeně litovala, že neumí tak hrát a zpívat jako Jane. Pokorně želela, že byla v dětství líná --a sedla si tedy a půldruhé hodiny pilně cvičila. Nakonec ji vyrušil Harrietin příchod; a kdyby jí stačila ke štěstí chvála od Harriet, byla by se brzy upokojila.

"Ach, kéž bych uměla tak krásně hrát jako vy a slečna Fairfaxová!"

"Nehodnoťte nás takhle jedním dechem, Harriet. Moje hraní se nepřibližuje jejímu o nic víc než lampa sluneční záři."

"Božíčku nebeskej --a já bych řekla, že vy hrajete líp. --Podle mě umíte hrát nejmíň stejně dobře jako ona. Já si tedy určitě radši poslechnu vás. Kdekdo včera večer říkal, jak krásně hrajete."

"Kdo tomu trochu rozumí, ten si jistě uvědomoval ten rozdíl. Pravda je asi taková, Harriet: já hraji dost dobře, aby mě mohli pochválit, ale pro Jane je každá chvála slabá."

"Hm, mně to vždycky bude připadat, že se jí ve hře na piano vyrovnáte, a jestli tu je nějaký rozdíl, tak to nikdy nikdo nezjistí. Pan Cole včera povídal, že máte v hudbě vytříbený vkus, a pan Frank Churchill hovořil hodnou chvíli o vašem vkusu, a on prý že si cení vkusu víc než techniky."

"Jenomže Jane Fairfaxová vyniká v obojím, Harriet."

"Víte to jistě? Že hrát umí, to jsem viděla, ale nevím, jestli má i vkus. Nikdo o tom nemluvil. A já nemám ráda italské zpívání. --Člověk tomu slůvko nerozumí. A i kdyby hrála tak dobře, je to vlastně její povinnost, protože bude muset dávat hodiny. Coxovi včera večer rozpřádali úvahy, jestli se dostane do některé vznešené rodiny. Jakpak vám Coxovi včera večer připadali?"

"Jako vždycky --hrozně neotesaní."

"Něco mi vyprávěli," pokračovala Harriet trochu váhavě, "ale vlastně na tom ani tak moc nezáleží."

Tu se jí Emma byla nucena zeptat, cože jí to vyprávěli, ačkoli měla obavy, aby nevyvolala na světlo boží pana Eltona.

"Vyprávěli mi --že u nich byl minulou sobotu na večeři pan Martin."

"Ale?"

"Přišel za panem Coxem v nějaké obchodní záležitosti, a ten ho (...)

(......)