Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

29. kapitola

Je snad i možné bez tance se obejít, dočista obejít. Jsou známy případy, kdy uplynula dlouhá řada měsíců, jeden za druhým, a mladí lidé se přitom ani jednou nezúčastnili ničeho, co by se bálu i jen vzdáleně podobalo, a nevzešla jim z toho žádná podstatná újma ani tělesná, ani duševní; jakmile s tím však někde začnou --jakmile jedinkrát okusí požitku svižného pohybu, třeba jen krátce --musela by to být velice těžkopádná společnost, aby se nedožadovala opakování. Frank Churchill si v Highbury zatančil a toužil si zatančit znovu a poslední půlhodinku jedné večerní návštěvy v Randallsu, k níž se dal pan Woodhouse s dcerou přemluvit, věnovali oba mladí lidé tomu, že zatím cílem kuli plány. Frank s tím nápadem přišel a prosazoval jej s velkou vehemencí; jeho společnice zase mohla nejlépe posoudit těžkosti s tím spojené a dbát, aby se zachoval dostatečný prostor i bontón. Zároveň však měla i dost chuti znovu předvést světu, jak skvěle tančí pan Frank Churchill se slečnou Woodhousovou --oddávat se umění, v němž ji Jane Fairfaxová nepřetrumfla --ba i prostě jen si zatančit, bez postranních myšlenek zrozených z marnivosti --, takže mu ochotně pomáhala zprvu na kroky změřit salon, kde dleli, aby zjistili, kolik hostů by se sem vešlo, a pak stanovit rozměry druhého salonu v naději, že přes páně Westonovo tvrzení o naprosto shodných prostorách obou pokojů nakonec objeví, že je přece jen trochu větší.

Jeho první návrh a prosba, aby tanec, který začal u Coleových, byl dovršen zde --aby se shromáždila táž společnost a hrála táž hudebnice --se setkaly s ochotným porozuměním. Pan Weston se nápadu chopil s velkým elánem a paní Westonová vlídně přislíbila, že zůstane u klavíru, dokud budou mít chuť tančit; i přišel na řadu zajímavý úkol spočítat, kdo má být přítomen, a stanovit prostor, potřebný pro každý taneční pár.

"Vy a slečna Smithová a slečna Fairfaxová, to jste tři, a obě slečny Coxovy, to je dohromady pět," opakoval Frank Churchill mnohokrát po sobě. "Pak by tu byli oba Gilbertové, mladý Cox, můj otec a já, a ještě pan Knightley. Ano, to k zdařilé zábavě postačí. Vy a slečna Smithová a slečna Fairfaxová, to jste tři, a obě slečny Coxovy pět. A pro pět párů je zde místa ažaž."

Brzy se však ukázalo, že je to příliš jednostranný názor.

"Bude tu skutečně dost místa pro pět párů? --Já mám dojem, že ne." A dále:

"Kvůli pěti párům nakonec ani nestojí za to, pořádat ples. Pět párů není nic, když se nad tím člověk zamyslí. Ani se to nehodí, pozvat pouze pět párů. Jevilo se mi to přijatelné jen v první chvíli."

Kdosi podotkl, že slečna Gilbertová ohlásila návštěvu u bratra, a že ji tedy bude třeba pozvat s ostatními. Jiný vyjádřil názor, že paní Gilbertová by si byla onehdy večer ráda zatančila, kdyby ji byl někdo vyzval. Měl by se prý pozvat i druhý mladý Cox, a když nakonec pan Weston uvedl rodinu jistého bratrance, již by sotva mohli pominout, a další dávné přátele, na něž nesmí zapomenout, ukázalo se, že z pěti párů bude (...)

(......)