Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

36. kapitola

"Doufám, že budu mít brzy to potěšení, představit vám svého syna," řekl pan Weston. Paní Eltonová nadmíru ochotně pochopila jeho slova jako významný osobní kompliment, a proto se na něho usmála co nejmilostivěji. "Patrně jste už slyšela o jistém Franku Churchillovi, a víte, že přes rozdílné jméno je to můj syn," pokračoval.

"Jistěže! Těším se, až ho poznám. Pan Elton ho určitě velice brzy navštíví a oba dva ho s velkou radostí uvítáme na faře."

"To je od vás milé. Frank to jistě přijme s nesmírným potěšením. Má přijet do Londýna příští týden, ne-li dříve. Dostali jsme od něho dnes dopis, kde nám to oznamuje. Potkal jsem listonoše dnes ráno na cestě, a když jsem uviděl synův rukopis, otevřel jsem obálku, třebaže nebyla adresována mně, ale paní Westonové. S ním si totiž dopisuje hlavně ona. Já dostanu dopis jen málokdy."

"Tak vy jste klidně otevřel, co patřilo jí! I vy jeden!" (Afektovaný smích.) "Proti tomu se musím ohradit, pane Westone. --Z toho by se mohl stát vskutku nebezpečný příklad! --Jen probůh nedopusťte, aby se ostatní v obci řídili podle vás! --Kdyby se to mělo stávat i mně, musely bychom se my vdané ženy vzbouřit! --Pane Westone, no to bych byla do vás neřekla!"

"Ba, my muži už jsme takoví darebové. Dejte si na nás dobrý pozor, paní Eltonová. --V tom dopise nám píše --je to jen krátký dopis, psal jej ve spěchu, jen aby nám podal zprávu --píše nám, že všichni bezodkladně odcestují do Londýna --kvůli paní Churchillové --celou zimu jí nebylo dobře, a teď usoudila, že je pro ni v Enscombu příliš chladno --a tak nebudou na nic čekat a všichni odjedou na jih."

"To znamená z Yorkshiru, že? Enscombe je přece v Yorkshiru?"

"Ano, mají to do Londýna asi 190 mil. Je to dost dlouhá cesta."

"Ano, to bych řekla, velice dlouhá. O pětašedesát mil delší než z Javornice do Londýna. Ale co znamená vzdálenost pro zámožné lidi? Nevěřil byste, pane Westone, jak můj švagr pan Suckling poletuje sem a tam. Budete se divit, ale jednou jeli s panem Braggem dvakrát do týdne čtyřspřežím do Londýna, tam i zpátky."

"Nejhorší na té vzdálenosti z Enscombu je to," pravil pan Weston, "že paní Churchillová, jak jsme vyrozuměli, celý týden nebyla s to vstát z pohovky. Je prý tak slabá, psal Frank v posledním dopise, že ji musí se strýcem oba podpírat, když chce zajít do skleníku! To by nasvědčovalo, že je hodně zesláblá --teď se jí ale zmocnila taková netrpělivost, aby užuž byli v Londýně, že hodlá na cestě jen dvakrát přenocovat. --Aspoň takhle to píše Frank. Jemné dámy mívají namouduši neuvěřitelně podivuhodné tělesné konstituce, paní Eltonová. To musíte uznat."

"Ne, kdepak, neuznám nic. Já vždycky straním vlastnímu pohlaví. Od toho mne nic neodvrátí. Upozorňuji vás na to předem. --V tomto bodě u mne narazíte na odhodlaný odpor. Vždycky budu hájit ženy --a kdybyste věděl, co si Selina myslí o přenocování v hostinci, ujišťuji vás, že byste se nedivil paní Churchillové, když raději podstoupí neuvěřitelnou štrapáci, jen aby (...)

(......)