Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

54. kapitola

Čas ubíhal. Ještě několik zítřků, a přijedou londýnští. Emma se té změny strachovala; jednoho dne tak seděla a uvažovala, že se potom nevyhne rozčilování a zármutku, když tu přišel pan Knightley a chmurné myšlenky musely stranou. Po vřelém uvítání se odmlčel a pak začal vážným tónem takto: "Musím vám něco oznámit, Emmo, jistou novinu."

"Dobrou nebo špatnou?" vpadla mu do řeči a vzhlédla k němu.

"Nejsem si jist, jak bych ji měl označit."

"Á --jistě dobrou --vidím vám to na tváři. Potlačujete úsměv."

"Obávám se," pronesl už s vyrovnaným výrazem, "velice se obávám, že vy se usmívat nebudete, až to uslyšíte."

"Opravdu? Ale proč? --Když něco potěšilo a zaujalo vás, neumím si představit, proč by to nepotěšilo a nezaujalo i mne."

"V jednom případě tomu tak je," odpověděl, "a doufám, že pouze v jednom, kdy se naše názory liší." Odmlčel se a znovu se usmál s očima na ni upřenýma. "Nenapadá vás nic?

Nevzpomínáte si? Harriet Smithová."

Zrudla, když vyslovil to jméno, a dostala strach --z čeho, to nevěděla.

"Nepsala vám?" naléhal. "Aha, jistě jste dnes dostala dopis a všechno víte."

"Ne, nedostala; nevím nic, prosím vás, povězte mi to."

"Jste tedy připravena na pohromu, jak vidím --a hrozná pohroma to je. Harriet Smithová se vdává za Roberta Martina."

Emma sebou trhla, což dokazovalo, že na tuhle novinu opravdu připravena nebyla --oči se jí dychtivě rozšířily, jako by říkaly: "Ne, to je vyloučeno!", ústa však mlčela.

"Je to tak," vykládal pan Knightley. "Vím to přímo od Roberta Martina. Rozloučili jsme se ani ne před půlhodinkou."

Emma na něho jen hleděla s výmluvným úžasem.

"Vidím, že se vám to nezamlouvá, Emmičko; toho jsem se obával. --Přál bych si, abychom na to měli stejný názor. Časem se však jistě shodneme. Čas dá za pravdu buď vám nebo mně; jeden z nás se mýlí, tím si můžeme být jisti, a do té doby o tom nemusíme příliš hovořit."

"Ale vy mi nerozumíte, tak to není," vzchopila se Emma k odpovědi. "Teď už mi to není proti mysli, jen nemůžu tomu uvěřit. Připadá mi to vyloučené. --Zřejmě jste to nemyslel tak, že Harriet Smithová slíbila Robertu Martinovi, že se za něho provdá. --Chtěl jste patrně říci, že ji hodlá znovu požádat o ruku."

"Chtěl jsem říci, že už ji požádal," odpověděl pan Knightley s úsměvem, ale zároveň se vší rozhodností, "a ona ho vyslyšela."

"Pámbíčku nebeský!" zvolala Emma. "No tohle!" --A uchýlila se ke košíčku s ruční prací, aby měla důvod sklopit hlavu a skrýt radost z vítané zprávy i pobavení, které by jí jistě vyčetl z tváře. "Povězte mi to všechno dopodrobna," žadonila. "Jak, kde a kdy? --Chtěla bych všechno slyšet. Tohle je jako blesk z čistého nebe --ale vůbec mne to netrápí, ujišťuji vás. --Jak --jak k tomu vůbec mohlo dojít?"

"Není na tom nic složitého. Před třemi dny jel Martin obchodně do města, a já ho požádal, aby předal ode mne nějaké listiny Johnovi. --V pořádku je odevzdal u Johna v kanceláři, a ten ho pozval, aby večer navštívil s celou rodinou (...)

(......)