Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

24. kapitola

Opatrně, ale pevným hlasem zahájila Elinor takto:

„Nezasluhovala bych si důvěru, jíž jste mne poctila, kdybych si nepřála, abyste mi ji věnovala i nadále, a nebyla zvědavá na další podrobnosti. Ani se proto neomlouvám, že se k tomu vracím.“

„Děkuji vám, že jste prolomila ledy,“ zvolala Lucy procítěně, „snímáte ze mne takovou tíhu, protože jsem se bůhvíproč bála, že jsem se vás v pondělí dotkla.“

„Ale co vás to napadá? Věřte mi –“ a to tvrdila Elinor naprosto upřímně – „že jsem ani zanic nechtěla vyvolat ve vás takový dojem. Cožpak byste se mi svěřovala z důvodů jiných než čestných a pro mne lichotivých?“

„Přesto vás ale ujišťuji,“ odpověděla Lucy a její mazaná očička se k tomu vyjadřovala víc než výmluvně, „že jsem z vašeho chování vycítila jistý chlad a nelibost, které na mne dost dolehly. Měla jsem dojem, že se na mne hněváte, a od té chvíle si stále v duchu vyčítám, že jsem si dovolila obtěžovat vás svými starostmi. Moc ráda tedy slyším, že jsem se zmýlila a že mi nic nevyčítáte. Kdybyste jen tušila, co to pro mne znamenalo, že jsem mohla srdci ulevit a promluvit si s vámi o tom, nač dnem i nocí myslím, krk na to dám, že byste soucitně prominula všechno ostatní.“

„Umím si představit, že jste v tom našla úlevu, když jste se mi svěřila, a ubezpečuji vás, že nebudete mít příčinu toho litovat. Je to smutný případ, všude kolem vás se kupí nesnáze a můžete spoléhat jen na vzájemnou náklonnost,“ abyste je překonali. Pan Ferrars je, pokud vím, finančně zcela závislý na své paní matce.“

„Sám vlastní dva tisíce liber. Bylo by šílenství se na tohle vzít, i když já za svou osobu bych se všech dalších vyhlídek vzdala a ani bych nevzdechla. Jsem zvyklá vystačit s velmi malými příjmy a kvůli němu bych se chudoby nezalekla, jenomže ho tolik miluji, že ho nechci sobecky připravit o všechno, co by mu jeho paní máti snad poskytla, kdyby se oženil podle jejích představ. Musíme tedy čekat, a možná ještě mnoho let. V případě jiného muže by tu číhalo velké nebezpečí, ale Edwarda v lásce a věrnosti nic nezviklá, to vím docela určitě.“

„Taková jistota vám musí být nadevšecko, a jeho nejspíš posiluje stejná víra ve vás. Kdyby vaše vzájemné city začaly vyprchávat, jak by se to mnoha dvojicím vlivem mnoha okolností během čtyřletého zasnoubení mohlo přihodit, byli byste v situaci vskutku nezáviděníhodné.“

Lucy vzhlédla, Elinor se však bedlivě střežila dát výrazem najevo, že se v jejích slovech tají nějaký skrytý smysl.

„Edwardova láska ke mně prošla hned po zasnoubení těžkou zkouškou, kdy jsme se museli nadlouho, předlouho rozloučit, a obstála v ní tak dobře, že by bylo neodpustitelné, kdybych o ní začala teď pochybovat. Mohu s určitostí prohlásit, že jsem se v tom ohledu nemusela nikdy znepokojovat.“

Elinor nevěděla, jestli má toto tvrzení přijmout s úsměvem nebo povzdechem.

Lucy pokračovala: „Mám dost žárlivou povahu, a protože pocházíme z tak různých rodin, on toho v životě viděl o tolik víc než já, a když ještě (...)

(......)