Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

26. Kapitola

Elinor si dobře uvědomovala osudovou ironii svého postavení, když se usadila po boku paní Jenningsové, aby se vydala do Londýna jako její svěřenka: stačilo si připomenout, jak krátce se znají, nakolik se od sebe liší věkem i povahou, a co všechno ještě před několika dny proti jejímu pozvání namítala! Jenomže žádné námitky neobstály před mladistvým nadšením, jímž zaplála Marianna stejně jako její matka. Elinor sice stále měla jisté pochyby o Willoughbyho spolehlivosti, ale když viděla, jak Marianně opojným štěstím duše přetéká, jak jí v radostném očekáváni září oči, nevážily tolik, aby ve srovnání se sestřiným údělem na ni nedolehla tím drtivěji beznaděj jejích vlastních vyhlídek, a se smutkem v srdci si říkala, že by se ráda smířila s Marianninou nejistotou, kdyby měla před očima stejný vzrušující cíl a její naděje stejnou šanci. Zakrátko, skutečně už velmi zakrátko se ukáže, co Willoughby zamýšlí: s největší pravděpodobností je už v Londýně. Marianna dychtí, jen aby už byly na cestě: to znamená, že je o tom přesvědčena a hodlá se tam s ním sejít, a Elinor si umiňovala, že se jednak vynasnaží poznat do hloubky jeho charakter na základě vlastního pozorování i dobrozdání z různých stran, že si také bude bedlivě všímat, jak se chová k sestře, a podle toho snad pochopí, až se párkrát sejdou, co zamýšlí. Kdyby si z toho všeho utvořila nepříznivý dojem, pak stůj co stůj otevře sestře oči, a v opačném případě se musí vyburcovat k něčemu jinému – potlačit všechno sobecké porovnání a přemoci sebelítost, která by jí bránila radostně spoluprožívat Mariannino štěstí.

Strávily na cestě tři dny a Marianna svým chováním v kočáru předvedla názorně, jak roztomilou a chápavou společnici v ní paní Jenningsová získala. Téměř celou tu dobu mlčela, ponořena do vlastních úvah, málokdy sama promluvila, leda když ji upoutal nějaký pitoreskní jev, a tu potom na něj radostně upozornila sestru. Elinor, aby takové chování odčinila, stála na stráži zdvořilosti, jak si sama předsevzala, byla k paní Jenningsové nesmírně pozorná, povídala a smála se s ní a poslouchala ji, seč jí síly stačily, a paní Jenningsová ze své strany o obě dívky s mimořádnou laskavostí pečovala, stále se starala, aby měly pohodlí a dobrou náladu, a rozčilovala se, když si v zájezdním hostinci nechtěly samy vybrat večeři a ona z nich nemohla vydolovat doznání, zda dávají přednost lososu nebo tresce, vařené drůbeži či telecím kotletkám. Do Londýna dojely třetího dne ve tři hodiny odpoledne, celé šťastné, že po takové cestě vyváznou z omezeného prostoru v kočáru, a dychtivě se už těšily na přepych planoucího ohně v krbu.

Byl to krásný dům a krásně zařízený a mladým dámám připadlo apartmá, kde měly všechno pohodlí. Býval to Charlottin pokoj, nad krbovou římsou dosud visela krajina hedvábím vyšívaná na důkaz toho, že nestrávila sedm let v jistém proslulém londýnském penzionátu nadarmo.

Jelikož oběd měl být podáván až za dvě hodiny, rozhodla se Elinor, že využije času a (...)

(......)