<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě


Stáhnout tuto knihu v PDF, ePub a MOBI
    1   >

 

Kapitola I

Sir Walter Elliot, sídlem v Kellynchi v hrabství somersetském, nesáhl pro své potěšení po jiné knize než po seznamu baronetů; v ní nacházel pobavení, když měl dlouhou chvíli, a útěchu, když měl chvíli těžkou; jeho hruď se dmula obdivem a úctou, když pročítal malou hrstku prvních šlechtických patentů; nad touto knihou se každý nepříjemný dojem z domácích záležitostí přirozeně měnil v soucit a pohrdání. Jak listoval v tom téměř nekonečném výčtu baronetů z minulého století – jestliže ho všechny ostatní stránky nechávaly chladným, mohl si vždycky s neochabujícím zájmem přečíst historii vlastní – otvírala se jeho oblíbená kniha vždy na straně, na níž stálo:

Elliot z Kellynche Walter Elliot, narozený 1. března 1760, vstoupil 15. července 1784 ve svazek manželský s Elizabeth, dcerou Jamese Stevensona, pána na South Parku v hrabství gloucesterském; z manželství s Elizabeth, která zemřela roku 1800, vzešly děti Elizabeth, narozená 1. června 1785; Anna, narozená 9. srpna 1787; syn, jenž přišel na svět mrtvý 5. listopadu 1789; Mary, narozená 20. listopadu 1791.

Přesně tak zněl původně odstavec, když vyšel z rukou tiskaře; sir Walter jej však vylepšil, připojiv pro informaci vlastní i své rodiny za datum Maryina narození tato slova: „kterážto se 16. prosince 1810 provdala za Charlese, syna a dědice Charlese Musgrova, pána na Uppercrossu v hrabství somersetském“, a vepsav přesné označení dne, v němž ztratil manželku.

Pak následovala v obvyklém znění historie staré a vážené rodiny a jejího společenského vzestupu: jak byla zprvu usazena v hrabství chesterském; jak podle zmínky v Dugdalovi zastával jeden Elliot úřad vrchního šerifa, jiný třikrát za sebou zastupoval volební okres v parlamentu; byly vypsány projevy věrnosti Karlu II. a zaznamenáno udělení hodnosti baroneta v prvním roce vlády tohoto krále, uvedena data a rod všech Mary a Elizabeth, s nimiž Elliotové vstoupili v sňatek; což všechno naplnilo slušných dvanáct stran, na závěr byl pak připojen erb, uvedeno místo bydliště: Hlavní sídlo v Kellynchi v hrabství somersetském a rukou sira Waltera dodatek: „Nejbližší dědic William Walter Elliot, esquire, pravnuk druhého sira Waltera.“

Domýšlivost byla hlavním rysem povahy sira Waltera; domýšlivost na vlastní osobu a společenské postavení. V mládí byl pozoruhodně hezký muž; a v padesáti vypadal ještě velmi pěkně. Jen málokterá žena by dokázala myslet si víc o svém zevnějšku než on; a ani komorník nově jmenovaného lorda nemohl se víc těšit z postavení, jež zaujímal ve společnosti. Cenil si krásy jen nepatrně méně než štěstí být baronetem; a sir Walter Elliot, v němž se tyto dary spojily, byl mu stálým předmětem vřelé úcty a obdivu.

Jeho hezký vzhled a postavení měly v jednom směru spravedlivý nárok na jeho náklonnost; vždyť jim vděčil za to, že získal ženu, která ho povahou daleko převyšovala. Lady Elliotová byla znamenitá žena, rozumná a milá; jejímu úsudku a chování, odpustíme-li jim mladistvou zaslepenost, jež ji učinila lady Elliotovou, nebylo třeba nic promíjet. Po sedmnáct let trpěla jeho chyby, tlumila je nebo zakrývala, a udržovala tak jeho pravou důstojnost, a třebaže sama nebyla právě nejšťastnější, našla ve svých povinnostech, přátelích a dětech sdostatek pout k životu, aby jí nebylo lhostejné, když je musela opustit. Tři děvčátka, z nichž starším bylo šestnáct a čtrnáct let, byla pro matku bolestným odkazem, který tu musela zanechat; nebo spíš bylo pro ni bolestné, že je musí svěřit vedení a vlivu domýšlivého pošetilého otce. Měla však jednu velmi důvěrnou přítelkyni, rozumnou, výtečnou ženu, která se z velké náklonnosti k ní přestěhovala do její blízkosti, do vesnice Kellynche, a lady Elliotová spoléhala hlavně na její laskavost a rady jakožto nejlepší pomoc v tom, aby si její dcery udržely dobré mravní zásady a vzdělání, jež jim tak pečlivě vštípila.

Tato přítelkyně a sir Walter se nevzali, ať jejich známí prorokovali v tomto směru cokoliv. Třináct let uplynulo od smrti lady Elliotové, a byli dosud blízkými sousedy a důvěrnými přáteli; a jeden zůstal vdovcem a druhá vdovou.

Že lady Russellová, ustáleného věku a charakteru, finančně skvěle zaopatřená, nepomyslela na další sňatek, není třeba omlouvat před čtenáři, kteří bývají spíš nerozumně nespokojeni, když se žena znovu provdá, než když to neudělá, že však sir Walter zůstával vdovcem, vyžaduje vysvětlení. –Nechť je tedy známo, že sir Walter (byv jednou nebo dvakrát zklamán při velmi nerozumných námluvách) se chlubil, že zůstává svobodný kvůli své drahé dceři. Kvůli jedné dceři, té nejstarší, by se byl skutečně vzdal všeho, ač ho k tomu ovšem nikdo nenutil. Elizabeth v šestnácti letech přejala matčina práva a postavení v každém směru; a protože byla velmi krásná a ve všem po otci, měla na něho vždy velký vliv a žili spolu velmi šťastně. Jeho dvě další děti znamenaly pro něho mnohem méně. Mary nabyla jakési důležitosti tím, že se stala paní Charles Musgrovovou; avšak Anna, jemné mysli a milé povahy, jež jí u lidí skutečně rozumných dodávaly vysoké ceny, nebyla otci ani sestře ničím; její slovo nemělo žádnou váhu; pro ni se slušelo, aby vždy ustoupila –byla jen Anna.

Lady Russellové byla však nejdražší kmotřenkou, o níž měla vysoké mínění, jejím miláčkem a přítelkyní. Lady Russellová je měla ráda všecky, ale jenom o Anně se mohla domnívat, že v ní ožívá její matka.

Před několika léty byla Anna Elliotová velmi hezká dívka, její krása však brzy uvadla; ale i v jejím největším rozkvětu nacházel na ní její otec máloco, co bylo hodno obdivu (její jemné rysy a tmavé mírné oči byly tak dokonale nepodobné jeho vlastním); a teď, když byla uvadlá a pohublá, neviděl na ní nic, co by vzbudilo jeho uznání. Nechoval nikdy mnoho naděje, a nyní už tím méně, že by kdy četl její jméno na jiné straně své oblíbené knihy. Uzavření rovnocenného sňatku zůstávalo na Elizabeth; neboť Mary se jen spojila se starousedlou váženou a velmi zámožnou rodinou statkářů, a všechna pocta pocházela tedy od ní, ona sama poctěna nebyla; Elizabeth se jednoho dne provdá, jak se na ni sluší.

Někdy se stává, že žena je krásnější v devětadvaceti letech, než když jí bylo o deset méně; a pokud netrpěla špatným zdravím nebo starostmi, je to, všeobecně řečeno, životní doba, v níž málokdy nevyniknou všechny půvaby. Tak tomu bylo u Elizabeth; byla stále tou hezkou slečnou Elliotovou, kterou začala být před třinácti lety; je tedy možno siru Walterovi prominout, že zapomínal na její věk, nebo ho přinejmenším považovat jen za blázna polovičního, když se domníval, že on a Elizabeth zůstávají svěží uprostřed trosek krásy všech ostatních; neboť dobře viděl, jak ostatní členové jeho rodiny a známí stárnou. Anna byla pohublá, Mary zhrubla, všechny tváře v sousedství nabyly horšího vzhledu; a rychlé přibývání vrásek kolem očí a spánků lady Russellové působilo mu již dlouho zármutek.

Elizabeth nebyla docela tak spokojená jako její otec. Třináct let byla paní na kellynchském sídle, třináct let stála v čele domu a vládla s rozvahou a rozhodností, jež nepřipouštěly domněnku, že by mohla být mladší, než byla. Třináct let přijímala hosty, vedla domácnost, první vstupovala do kočáru, hned po lady Russellové vycházela ze všech salonů a jídelen v kraji. Třináct mrazivých zim vidělo ji zahajovat každý významnější společenský ples, jaký nečetné sousedstvo mohlo poskytnout; a třináct jar ukázalo své květy, když odjížděli s otcem na několik týdnů do Londýna užít jako každý rok velkého světa. To všechno měla na paměti; uvědomovala si, že je jí devětadvacet let, což v ní probouzelo trochu lítosti a trochu obav. Byla plně spokojena, že je tak krásná jako dřív; cítila však, že se blíží nebezpečným létům, a bylo by ji těšilo, kdyby měla jistotu, že do roka nebo do dvou let požádá o její ruku nápadník baronetské krve. Pak by mohla znovu vzít do rukou onu knihu knih se stejnou radostí jako v prvním mládí; teď ji netěšila. Mít před sebou stále datum svého vlastního narození, a nevidět záznam sňatku, leda snad nejmladší sestry, jí knihu zošklivilo; a nejednou, když ji otec nechal otevřenou na stole v její blízkosti, zavřela ji s odvráceným zrakem a odstrčila dál.

Navíc zažila zklamání, na něž ji tato kniha a obzvlášť historie její rodiny musely vždy upomínat. Zklamal ji nejbližší dědic, sám pan William Walter Elliot, jehož práva její otec tak velkomyslně podporoval.

Když se jako velmi mladá dívka dozvěděla, že se stane příštím baronetem, nebude-li ona mít bratra, pojala úmysl se za něho provdat, a její otec se vždycky domníval, že by to udělat měla. Jako chlapce ho neznali, avšak brzy po smrti paní Elliotové snažil se sir Walter navázat bližší styky, a třebaže se jeho pokusy nesetkávaly s vřelým přijetím, vyhledával ho vytrvale dál, vysvětluje si jeho chování skromnou zdrženlivostí mládí. A při jednom jejich jarním zájezdu do Londýna, když byla Elizabeth v prvním květu své krásy, byl pan Elliot přinucen, aby se představil.

Byl to tehdy velmi mladý muž a studoval práva; Elizabeth ho shledala nesmírně příjemným a utvrdila se ve svých úmyslech. Pozvali ho do kellynchského sídla; po celý zbytek roku o něm mluvili a očekávali ho, on však nepřijel. Příští jaro ho znovu ve městě uviděli, byl shledán stejně příjemným, znovu povzbuzován a očekáván, a znovu nepřijel; a příští zvěst o něm byla, že se oženil. Místo aby sledoval své štěstí směrem vyznačeným pro dědice Elliotova domu, zakoupil si nezávislost, spojiv se sňatkem s bohatou ženou nižšího rodu.

To se sira Waltera dotklo. Cítil, že jakožto hlava rodu měl být dotázán o radu, zvláště když se mladého muže tak veřejně ujal. „Neboť nás museli spolu vidět,“ poznamenal, „jednou na trhu na dostihové koně a dvakrát v kuloárech Dolní sněmovny.“ Vyjádřil nesouhlas, jehož však bylo zřejmě velmi málo dbáno. Pan Elliot se ani o omluvu nepokusil a projevil snahu, aby ho nechali bez povšimnutí v stejné míře, v jaké ho za nehodná povšimnutí pokládal sir Walter. A tak veškeré styky mezi nimi ustaly.

Tato velmi trapná historie s panem Elliotem, přestože už uplynulo několik let, dosud vzbuzovala v Elizabeth hněv, neboť se jí líbil jako muž a ještě víc jako otcův dědic a její velká rodinná pýcha viděla jen v něm vhodnou partii pro nejstarší dceru sira Waltera Elliota. Od písmene A až po Zet nebylo baroneta, jehož by byla ve svých citech ochotněji uznala za sobě rovna. Zachoval se však tak ošklivě, že ačkoliv právě v ten čas (v létě 1814) nosila černé stuhy za jeho ženu, nemohla ho považovat za hodna, aby na něho znovu pomyslela. Přes potupu způsobenou jeho prvním manželstvím bylo by snad bývalo možno se přenést, neboť nebylo důvodu k předpokladu, že má toto manželství pokračování v potomstvu, kdyby nebyl učinil něco horšího; on však, jak se dozvěděla obvyklým prostřednictvím laskavých přátel, mluvil o nich o všech velmi nezdvořile, vyslovil se velmi neuctivě a opovržlivě o rodině, k níž patřil, a o důstojenství, které mu mělo v budoucnu náležet. To prominout nebylo možno.

Takové byly Elizabethiny názory a city; takové byly starosti, jež kalily její mysl, pobouření, jež zpestřovalo jednotvárnost a eleganci, pohodlné živobytí a prázdnotu jejího životního prostředí – takové byly pocity, jež dodávaly zajímavosti dlouhému nudnému pobytu uprostřed jedné venkovské společnosti, vyplňovaly volné chvíle, jež nebyly zužitkovány prospěšnou činností mimo domov ani nadáním nebo dovedností uplatňovanými doma.

Nyní však k nim přistupovaly ještě jiný zájem a starost. Její otec se dostal do peněžní tísně. Kdykoliv teď vzal do ruky knihu baronetů, věděla, že je to proto, aby zahnal z mysli účty obchodníků a nevítané narážky pana Shepherda, svého právního zástupce. Kellynchské panství bylo pěkné, nevyrovnalo se však vysokým představám sira Waltera o lesku patřičném pro jeho držitele. Dokud žila lady Elliotová, vládl tu pořádek, střídmost a hospodárnost, které udržovaly vydání v mezích příjmů; s ní však se vytratilo uvážlivé jednání a od té doby sir Walter rozpočet neustále překračoval. Nedokázal utratit méně; nedělal nic víc, než co bylo pro něho jakožto sira Waltera Elliota nezbytností. Ať byl však jakkoliv nevinen, nejenže upadl do hrozných dluhů, ale musel o nich slýchat tak často, že bylo marné pokoušet se skrývat je dál, byť i jen zčásti, před dcerou. Trochu jí to naznačil minulého jara ve městě; šel tak daleko, že jí řekl: „Můžeme omezit naše výdaje? Napadá tě, že bychom v něčem mohli omezit výdaje?“ – a Elizabeth, abychom jí nekřivdili, začala v prvním zápalu ženského leknutí vážně přemýšlet o tom, co by se mělo dělat, a nakonec navrhla tyto dva způsoby šetření: zastavit některé zbytečné dobročinné podpory a upustit od zakoupení nového nábytku do salónu; k těmto návrhům dodatečně pak připojila šťastný nápad, že nepřivezou tentokrát Anně žádný dárek, jak měli každoročně ve zvyku. Tato opatření však, jakkoli sama o sobě dobrá, byla nedostačující vzhledem ke skutečnému rozsahu zla, s nímž byl sir Walter brzy nato nucen se jí svěřit. Elizabeth nevěděla, co účinnějšího by navrhla. Cítila se jako otec nespravedlivě postižena a nešťastna. Ani jeden, ani druhý nebyli s to přijít na nějaký způsob, jak omezit svá vydání, aniž by učinili újmu své důstojnosti, nebo jak zanechat příjemných zvyků, tak aby to pro ně bylo snesitelné.

Sir Walter mohl volně nakládat jen s malou částí svého statku; kdyby však i nakrásně mohl prodat každé jitro půdy, nic by to na věci nezměnilo. Snížil se k tomu, že se hypotekárně zadlužil, jak dalece mohl, nechtěl se však nikdy snížit k prodeji. Ne, takovou hanbu na své jméno neuvalí. Kellynchské panství musí být předáno celé a neporušené, tak jak je on dostal.

Obrátili se na své dva důvěrné přátele, pana Shepherda, který bydlel v blízkém městě, a lady Russellovou, aby jim poradili; a oba, jak otec, tak dcera, očekávali, že jeden nebo druhý vyrukují hned s něčím, co by odstranilo jejich potíže a omezilo jejich vydání, aniž by se museli vzdávat čehokoliv z toho, co hovělo jejich zálibám a pýše.

 


Stáhnout kompletní knihu v PDF, ePub a MOBI

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist