Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
i PDF 
.
POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023
Ukázka z knihy
Úvod
Některé ovoce tak, jak je sadař utrhne se stromu, nelze požívati. Neláká ani chutí, ani barvou, je tvrdé a kyselé, zdálo by se, že nestojí za nic.
Uloží-li se však do sklepa, tu přes zimu zežloutne, změkne, naleje se sladkou šťávou a chutná lepší než fíky.
Tak je tomu i se vzpomínkami.
Skoro půl století mě dělí od šťastného dětství. Po dlouhých letech usadil jsem se opět tam, odkud mě život odvedl na studie a kde jsem od té chvíle býval jenom hostem. Sem doma. Chodím rodným krajem, dívám se a- vzpomínám.. Někdy se mi zdá, jako bych chodil po spáleništi. Plno, zde stávala planá hruška-hnilička. Kde je? Hrom ji rozbil. Tamhle se modrával rybník. Kde je? Vypustili jej a hráz se zemi srovnali. Tuhle se krčila k zemi dřevěná chaloupka. Kde je?
Na prach shořela. Zmizela v Lese myť a na jejím místě šumí mohutné smrky dumanou píseň svoji. Telená kštice svěžích buků kryje lysé, skalnaté temeno Haltravu, zato selské lůsy na jeho boku jako by pelichaly, mizelo stádo ovčí i hejno husí, umřel pastýř i husopas a na bývalých drahách obecních kvetou v máji kouzelnou krásou růžové koruny panenských jabloní. Trať železné dráhy protíná přímočárně rodný kraj, dvě linky černají se na ní, jako by neviditelná ruka udělala čáru pod řadou položek a chystala se je sečísti...
Dole pod Klenčím kouří a skřípá parní pila a nad městečkem z tenkého, dlouhého komínu vystudují chuchvalce černého dýmu nad bílou porcelánkou.
Celé dědiny - Klenci, Dražinov, Újezd, Postřekov - lehly popelem, ale do roka povstaly z rumu a oděly se podle módy novým rouchem. Noví lidé zde žijí a dívají se na mne cize. Všecko se změnilo, písně, mravy a zvyky, ba i lahodné nářečí chodského kmene vyvanulo jako vůně ze špatně chráněné nádoby.
Jenom naše hory se nezměnily. Dnes stejně jako před tisíci lety u veliké tíži zvedá se pracně k zachmuřenému nebi Hrádek s Čerchovem i Sádek s Haltravem, Javor a Prsa Matky boží hledí sem z modravé dáli, zřícené hrady na Herštýnu, Přimdě, Rýznberku i Radyni rýsuji se výstražně na zamlženém obzoru...
Usedl jsem nad Klenčím v pasece na starý, nahnilý pařez, zahleděl jsem se do údolíčka pode mnou a sepjal jsem ruce.
Pane Bože! Všecky struny v srdci mém už popraskaly, jediná jedna mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé, kamenité zemi!