Jindřich Šimon Baar

HANÝŽKA A MARTÍNEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

 

Chodský obrázek z doby předbřeznové

 

 

ÚVOD

Některé ovoce tak, jak je sadař utrhne se stromu, nelze požívati. Neláká ani chutí, ani barvou, je tvrdé a kyselé, zdálo by se, že nestojí za nic.

Uložíli se však do sklepa, tu přes zimu zežloutne, změkne naleje se sladkou šťávou a chutná lepší než fíky.

Tak je tomu i se vzpomínkami.

Skoro půl století mě dělí od šťastného dětství. Po dlouhých letech usadil jsem se opět tam, odkud mě život odvedl na studie a kde jsem od té chvíle býval jenom hostem. sem doma. Chodím rodným krajem, dívám se a - vzpomínám..Někdy se mi zdá, jako bych chodil po spáleništi. plno, zde stávala planá hruška-hnilička. kde je? Hrom ji rozbil. Tamhle se modrával rybník. Kde je? Vypustili jej a hráz se zemi srovnali. Tuhle se krčila k zemi dřevěná chaloupka. Kde je? Na prach shořela. Zmizela v Lese myťa na jejím místě šumí mohutné smrky dumanou píseň svoji. telená kštice svěžích buků kryje lysé, skalnaté temeno Haltravu, zato selské lůsy na jeho boku jako by pelichaly.,mizelo stádo ovčí i hejno husí, umřel pastýři husopas a na bývalých drahách obecních kvetou v máji kouzelnou krásou růžové koruny panenských jabloní. Trať železné dráhy protíná přímočárně rodný kraj, dvě linky černají se na ní, jako by neviditelná ruka udělala čáru pod řadou položek a chystala se je sečísti...

Dole pod Klenčím kouří a skřípá parní pila a nad městečkem z tenkého, dlouhého komínu vystupují chuchvalce černého dýmu nad bílou porcelánkou.

Celé dědiny - Klenčí, Dražinov, Újezd, Postřekov - lehly popelem, ale do roka povstaly z rumu a oděly se podle módy novým rouchem. Noví lidé zde žijí a dívají se na mne cize. Všecko se změnilo, písně, mravy a zvyky, ba i lahodné nářečí chodského kmene vyvanulo jako vůně ze špatně chráněné nádoby.

Jenom naše hory se nezměnily. Dnes stejně jako před tisíci lety u veliké tíži zvedá se pracně k zachmuřenému nebi Hrádek s Čerchovem i Sádek s Haltravem, Javor a Prsa Matky boží hledí sem z modravé dáli, zřícené hrady na Herštýnu, Přimdě, Rýznberku i Radyni rýsují se výstražně na zamlženém obzoru...

Usedl jsem nad Klenčím v pasece na starý, nahnilý pařez, zahleděl jsem se do údolíčka pode mnou a sepjal jsem ruce. Pane Bože! Všecky struny v srdci mém už popraskaly, jediná jedna mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych směl na ní zahrát píseň o lásce k této tvrdé, kamenité zemi!