Jindřich Šimon Baar

Po svém vysvěcení působil Jindřich Šimon Baar jako kaplan na mnoha místech v Čechách: na Přimdě, v Ořechu u Prahy, Úněticích atd. Krátce též působil jako administrátor ve Stochově u Lán. V roce 1899 se Jindřich Šimon Baar stal farářem v Klobukách u Slaného, kde pak působil až do roku 1909, kdy se vrátil na místo faráře do Ořechu u Prahy.

Jindřich Šimon Baar ale nebyl jen pouhým venkovským farářem, vždy se aktivně účastnil veřejného života – v devadesátých letech 19. století se připojil k hnutí Katolické moderny a pravidelně přispíval do časopisu Nový život.

Na počátku 20. století se pak Jindřich Šimon Baar účastnil činnosti Zemské jednoty duchovenstva – tato organizace však byla kvůli svým snahám o vnitřní reformu církve v roce 1907 rozpuštěna. Po vzniku samostatného Československa se pak Jindřich Šimon Baar snažil jako předseda obnovené Jednoty duchovenstva českého neúspěšně v církevních reformách pokračovat, v roce 1919 se pak nechal penzionovat.

Baar vstoupil do světa literatury jako básník (ostatně, poezii pak psal celý život), nicméně hlavní oblastí jeho tvorby byla próza. Ve své prvotině „Cestou křížovou“ (1900) Jindřich Šimon Baar popsal trpkou zkušenost reformního kněze, končícího díky nepochopení svých farníků i nadřízených na okraji společnosti. V románu „Farská panička“ (1906) a v prózách povídkového souboru „Farské historky“ (1908) se pak Baar zabýval především nejistým postavením farských hospodyň.

Povídkou „Pro kravičku“ (1905) se Baarův tvůrčí zájem přesunul od popisu problematiky života duchovních k života venkovského lidu, v románu „Jan Cimbura  “ (1908) zase Baar vytvořil v titulní postavě idealizovaný typ jihočeského sedláka. Citové a mravní hodnoty venkova zobrazil i ve svých dalších prózách – „Skřivánek a jiné povídky“ (1912), „Hanče“ (1917), „Hu nás“(1920), „Báby a dědkové“ (posmrtně 1927) atd.

Baarova prozaická tvorba, čerpající svá témata z chodského venkova, vyvrcholila ve dvacátých letech 20. století románovou trilogií „Paní komisarka“ (1923), „Osmačtyřicátníci“ (1924) a „Lůsy“ (1925) – dějová osa tohoto široce založeného obrazu každodenního života obyvatel chodského venkova před rokem 1848 je založena na boji prostých sedláků za stará práva a majetek, velký prostor přitom Jindřich Šimon Baar věnoval postavě „paní komisarky“, tj. Boženě Němcové Božena Němcová
[4.2.1820-21.1.1862] - . Baar byl též autorem knihy o dějinách Klenčí a souborů pohádek – „Naše pohádky“ (1921) a „Chodské povídky a pohádky“ (1922).

Jindřich Šimon Baar 24. října roku 1925 v rodném Klenčí pod Čerchovem.