Bohuslav Balbín

ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11
JAK VŠECHNY NÁRODY PEČLIVĚ CHRÁNÍ A UPŘEDNOSTŇUJÍ SVŮJ JAZYK

Vidím, že zde není třeba sahat k důkazům, když věc sama je obecně známa. Stačí připomenout, že pokud lidská paměť sahá, neexistuje národ, aniž někdy existoval, buď nevzdělaný a surový, nebo vzdělaný a pokojný, buď kočovný, nebo usedlý, oddaný bud křesťanským obřadům, nebo modlám, buď bezbožný, nebo pobožný, jemuž by se vlastní jazyk ošklivil a jemuž by na srdci neležel. A nelze ani nadšení pokládat za špatné (jak vysoce učenými důvody a příklady svatých mužů dokazuje jezuita Raynaud v 17. svazku svých spisů v rozpravě o přiměřené lásce k národu), jen když se toto vychvalování vlastního jazyka a národa udržuje v mezích skromnosti.

Slovanům je vrozena vada, že se obdivují cizím věcem

Avšak nám (taková je dnes naše vlastní lhostejnost!) se musí otcovský a mateřský jazyk doporučovat – my jediní jsme snad chytří!? Tuto špatnou vlastnost Slovanů zaznamenal Němec Cranzius, neboť proti Eneáši Silviovi píše (Vandalia, kn. 7, kap. 11): "Zda nevidíš, Eneáši, že německý jazyk vnikl do Čech proto, že se každý slovanský kmen rdí zvráceným studem nad svou mateřštinou?" Výborně řečeno, "zvráceným studem", protože (ať pominu jiné vady obsažené v tomto nerozumném studu) onen stud je průvodcem jakési hrubé a ošklivé nevědomosti; neví totiž, že ten jazyk, jímž opovrhuje, vyznačuje se (jak později uvedu) i starobylým původem i jinými přednostmi a vzácnostmi a je učenými lidmi kladen mezi jazyky prvořadé.

Avšak vraťme se k zamýšlené řeči. Celý svět mluví o tom, jak velmi se staří Římané snažili chránit a dále šířit svůj jazyk. Stejnýma rukama a nohama i celou hrudí, kterými se pokoušeli vnášet vítězná znamení, vnášeli také do podmaněných zemí římský jazyk. Zde mají svůj původ prokonzulové, kvestoři provincií a též osady latinského jména roztroušené po světě, aby stejnými hranicemi jako moc římská byla vymezena také římská řeč. Dokonce v Římě a v ostatní Itálii nesměli poslové provincií jednat v jiném jazyku než latinském, jak tvrdí Valerius Maximus (kn. (...)

(......)