Honoré de Balzac
překlad: Kamil Fiala

DÍVKA SE ZLATÝMA OČIMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ocitl se časně z rána na boulevardu Montmartre, pohlédl tupě za unikajícím povozem, vytáhl z kapsy dva doutníky, z nichž jeden zapálil o lucernu babky, prodávající kořalku a kávu dělníkům, pepíkům, zelinářům a celému onomu pařížskému pronárodu, který počíná svůj život přede dnem; pak kráčel a pokuřoval doutník, s rukama v kapsách spodků, s bezstarostností věru až hanebnou.

- Dobrá věc, takový doutník! Hle věc, které se muž nikdy nespustí, řekl.

Na Dívku se zlatýma očima, za kterou se bláznila v oné době veškerá elegantní mládež pařížská, sotva pomyslil! Myšlenka na smrt, vyjádřená uprostřed rozkoší, a strach, s ní spojený, který několikrát zbrunátnil čelo onoho krásného tvora, který náležel po matce k huriskám asijským, Evropě vychováním a tropům svým zrozením, zdála se mu jedním z oněch klamů, pomocí nichž všechny ženy snaží se stati zajímavými.

- Je z Havany, nejšpanělštější to země z nového světa; líbilo se jí tedy lépe sehráti hrůzu, než mi hoditi na hlavu utrpení, nesnáz, koketnost nebo povinnost, jak činívají Pařížanky. Při jejích zlatých očích, chce se mi spáti.

Spatřil drožku, mající stanoviště na rohu Frascati, která čekala na několik hráčů, zburcoval ji, dal se dovézti domů, lehl si a usnul spánkem darebů, který bizarností, ze které dosud žádný písničkář netěžil, je stejně hluboký jako spánek spravedlivých. Snad je to následek onoho příslovečného axiomu, že extrémy spolu hraničí.

K polední de Marsay si při probuzení protáhl údy a pocítil dojem jednoho z oněch vlčích hladů, na jaké všichni staří vojáci si mohou vzpomenouti, že jich pocítili den po vítězství. Tož spatřil před sebou s radostí Pavla de Manerville, neboť nejpříjemnější jest jisti ve společnosti.

- Nu tak! řekl jeho přítel, domníváme se všichni, že ses od deseti dnů uzavřel s Dívkou se zlatýma očima.

- Dívka se zlatýma očima! nemyslím již na ni. Na mou věru! mám opravdu jiné mouchy v hlavě.

- Ah! stavíš se diskrétním?

- Proč ne? řekl s úsměvem de Marsay. Můj milý, diskrétnost je nejchytřejším z výpočtů. Slyš… Ale ne, neřeknu ti ani slova. Ty mě nikdy ničemu nepřiučíš, nemám nálady rozdávati zdarma poklady své politiky. Život je řeka, jež slouží k provozování obchodu. Při všem, co nejsvětějšího na světě, při doutnících, nejsem profesorem národohospodářství, přizpůsobeného chápavosti písklat, posnídejme. Není tak nákladno dáti tobě omelettu s tuňákem než plýtvati svým mozkem před tebou.

- Účtuješ se svými přáteli?

- Můj milý, řekl Henri, který si málokdy odepřel ironie, jak by se mohlo tobě přihoditi stejně jako jinému, že by mu bylo třeba diskrétnosti, a že tě mám velice rád … Ano, mám tě rád! Na mou čest, kdyby ti bylo třeba nouze tisícifrankové bankovky, abych ti zabránil zastře-liti se, nalezl bys ji zde, neboť nemáme ještě nic zadluženo tam dole, jak Paule? Kdybys zítra se bil, odměřím vzdálenost a nabiji pistole, abys byl zastřelen dle pravidel. Konečně, kdyby někomu jinému než mně napadlo pomlouvati tě za tvé nepřítomnosti, bylo by mu (...)

(......)