Dave Barry

ZLOZVYKY DAVEA BARRYHO
Stoprocentně faktuprostá kniha
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ŘEŠENÍ DOMÁCÍCH PRACÍ

Téměř všechny domácí práce jsou těžké a nebezpečné včetně čištění vnitřků trub a záchodových mis a štěrbin mezi koupelnovými kachlíčky, kde ulpívají morové bacily. Jediná domácí práce, která je snadná a uspokojující, je taková, při níž nastříkáte na dřevěný nábytek chemikálie a pak je roztíráte, dokud dřevo nezáří vysokým leskem. Takové domácí práce bývají vidět v televizních reklamách: profesionální herečka, představující Veselou Hospodyni (IQ 43), tančí po domě, roztírá a září, roztírá a září, až má domácí práce hotové a může strávit zbytek odpoledne čtením reklam na zpevnění ňader v magazínu Cosmopolitan. Nikdy nečistí záchodové mísy. Když jsou špinavé, koupí si prostě jiný dům. Je na to dost dobře placená.

Většina z nás by taky radši roztírala a zářila, než aby skutečně něco čistila. Například náš dům má poloupravený sklep, což znamená, že se až moc podobá upravené místnosti na to, abych v ní skladoval staré pneumatiky, ale až moc se podobá sklepu na to, aby se v něm skutečně bydlelo. Náš poloupravený sklep má poloupravenou koupelnu a kdysi, před několika lety, se uprostřed noci vplížilo do domu malé lesní zvířátko a chcíplo ve sprchovém koutě. To je ve zvířecím světě běžné: mnoho zvířat, která se cítí ohrožena, žene instinkt k tomu, aby hledala úkryt ve sprchových koutech.

Jelikož do svého poloupraveného sklepa skoro nechodíme, našli jsme to mrtvé lesní zvířátko až několik týdnů poté, co se tam vplížilo, a v té době už bylo značně přezrálé. Samozřejmě jsme ho měli odklidit, ale to je právě jedna z těžkých domácích prací. Proto jsme radši zůstali v horním patře a ze všech sil jsme se pustili do čištění a záření, až jsme museli v obýváku nosit sluneční brýle ze strachu, že oslepneme z lesku, který vydával náš dřevěný nábytek. Nakonec se nám podařilo to lesní zvířátko vytěsnit z myšlenek.

Za několik měsíců nás přijel navštívit náš přítel Rob, lékař. Bydlel v našem poloupraveném sklepě, ale všimli jsme si, že sprchovat se chodí nahoru. První, co vás naučí na lékařské fakultě, je, že se nesmíte nikdy sprchovat s mrtvým lesním zvířátkem. Uvedlo nás to do takových rozpaků, že jsme sešli dolů s lopatou a kyselinou a vyklidili sprchovací kout. Ale pochybuju, že bychom to byli udělali, kdyby byl nepřijel Rob.

Naše chování není nijak ojedinělé. Lidé se vyhýbají domácím pracím už miliony let. Primitivní člověk bydlel v jedné jeskyni, dokud její podlaha nebyla pokryta stegosauřími kostmi a stěny primitivními kresbami, které kreslily primitivní děti, když jejich primitivní rodiče odešli do restaurace na večeři, a pak se rodina přestěhovala do nové jeskyně, aby tu starou nemusela uklízet. Tak se primitivní člověk nakonec dostal až do Severní Ameriky.

V Severní Americe začaly primitivnímu člověku čisté jeskyně docházet a on si uvědomil, že někdo musí začít dělat domácí práce. Dlouho o tom přemýšlel a nakonec se usnesl, že to bude primitivní žena. Ale potřeboval nějakou výmluvu, aby se z domácích prací vykroutil, a tak vynalezl civilizaci. Primitivní žena řekla: "Co kdybys dneska zůstal v jeskyni a pomohl mi s úklidem?" A primitivní muž řekl: "Nemůžu, miláčku. Musím vynalézat oheň." Nebo: "To bych strašně rád, ale myslím, že je důležitější, abych vynalezl písmo." A už byl v trapu a nechal opravdovou práci na krku ženě.

Po celá staletí muži vynalézali tisíce výmluv, aby nemuseli dělat domácí práce - války, náboženství, pyramidy, Senát Spojených států - až nakonec vymysleli definitivní výmluvu: byznys. Vybudovali tisíce kanceláří a továren a každý den po celé zeměkouli všichni muži ráno vstali, nasnídali se a oznámili: "No, tak já jdu do své kanceláře nebo továrny." Pak prostě odešli a vrátili se, teprve když byl celý dům uklizený a na stole stála večeře.

Ale pak muži udělali hloupou chybu. Začali si myslet, že "byznys" je opravdu těžká práce a začali o něm mluvit, když se vrátili domů. Vstoupili do dveří, tvářili se vyčerpaně a řekli třeba: "Člověče, dneska jsem teda měl náročnou schůzku."

Dokážete si představit, jak žena, která strávila celý den úklidem, zareagovala na takové prohlášení. Řekla si: "Schůzku? On měl náročnou schůzku? Já jsem tady celý den lezla po čtyřech, čistila jsem záchody a vyškrabávala jsem zmrzlá pavoučí vajíčka zpod lednice, a on mi klidně řekne, že měl schůzku?"

To byl začátek konce. Ženy začaly postupně odhalovat, co je "byznys", a zjistily, že jeho podstata tkví v tom, že člověk jde do kanceláře a zvedá telefony a zabývá se papíry a chodí na schůzky. A tak ženy začaly taky chodit do práce a dneska nikdo nedělá žádné domácí práce, snad kromě leštění a záření, a zanedlouho bude pod lednicemi našeho národa tolik virů a bakterií, že všichni onemocníme a umřeme.

Jediným spravedlivým řešením tohoto problému je, aby v příštích řekněme šesti tisících let dělali domácí práce muži, aby se to vyrovnalo. Problém je v tom, že muži během staletí získali nadnesenou představu o významu čehokoli, co dělají, takže zanedlouho by domácí práce proměnili ve stejnou šaškárnu, jakou je dneska byznys. Najali by si sekretářky a koupili by si počítače a létali by na Bermudy na konference o domácích pracích, ale ve skutečnosti by nikdy nic neuklidili. Takže muži to dělat nemohou.

Ale je tu jedno řešení; existuje způsob, jak přinutit lidi, aby dělali domácí práce dobrovolně. Zjistil jsem to, když jsem se díval na televizní reklamy na čisticí prostředky. Uvědomil jsem si, že spousta lidí, kteří jinak vypadají úplně normálně, udělají prakticky jakoukoli pitomost, když si myslí, že se to bude vysílat v reklamě. Myslí si, že když se dostanou do reklamy, vydělají si plno peněz jako Veselá Hospodyně a budou si moci koupit čistší dům. Takže udělají cokoliv.

Kdybych k vám například přistoupil uprostřed supermarketu a požádal bych vás, abyste si klekli a začali mýt podlahu dvěma různými čisticími prostředky, abych zjistil, který je lepší, asi byste mi dali jednu do zubů. Ale kdybych měl s sebou chlapíky s kamerami a mikrofony a požádal vás přesně o totéž, pravděpodobně byste to udělali. A nejen to, ještě byste o těch čističích pronášeli hlubokomyslné komentáře. Říkali byste: "Opravdu si myslím, že Nový Zázračný Šleh s tou kombinací odmašťovadel a leštidel je účinnější čistič, fakt si to myslím. Opravdu. Myslím to vážně." Říkali byste to stejným slavnostním tónem, jaký byste použili při diskusi o otázce, zda by Spojené státy měly rozmístit v západní Evropě rakety s plochou dráhou letu. Vůbec byste se nestyděli.

Takže tady je můj plán: Seženu pár starých kamer a mikrofonů a rozestavím je kolem svého domu. Jsem si jistý, že za chvíli se přihrnou tucty lidí, kteří budou umírat touhou, aby před mými kamerami mohli dělat domácí práce. Většina z nich samozřejmě nakonec zjistí, že je v reklamách vysílat nebudu, ale přijdou další a nahradí je. A já budu mezitím dělat byznys.