Eduard Bass

PRAŽSKÉ A JINÉ HISTORIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jsem veden v patrnosti

Od několika dnů je mi blaze u srdce. Jsem veden v patrnosti! Chápete, co to je? Jaký krásný pocit se zmocní člověka, ví-li, že není již neznámou jednotkou bloudící po světě, ubohou jednuštičkou, na jejímž osudu nesejde a která může zajíti, aniž kdo hne prstem. Jsem veden v patrnosti, to jest, kdosi neznámý bdí nad mým konáním, ostříhá mých kroků, nevím sice jak, nevím sice proč, ale na tom přece nijak nezáleží – jen když jsem veden v patrnosti! A to nikoliv nějakou anonymní, nezvěstnou, nezbadatelnou Božskou Prozřetelností, nýbrž úřadem velmi zvěstným, velmi reelním, velmi pozemským, ba zemským, totiž Zemskou správou politickou, oddělení 31, v Praze.

Ví bůh, že jsem se o tuto podivuhodnou výsadu neucházel, že jsem si jí žádnou protekcí nevydobýval, ba že jsem se v neprozíravosti první chvíle zpěčoval rozmnožovati starosti oné vznešené instituce ještě zájmem o mé, poněkud nespořádané, osudy. Úřady samy mi vnutily svou vrchnoporučenskou péči, a mně tedy nezbývá než poslechnouti. Ale více než všechno mé ujišťování osvětlí věc pragmatické vylíčení, jak se stalo, že jsem se octl v patrnosti zemské správy politické.

Začalo se to malým lístkem, který se objevil jednoho dne na mém redakčním stole a kterým mě policejní komisařství v Praze II zvalo, abych v pondělí o 13. hodině navštívil jeho útulné místnosti v Salmovské ulici. „V záležitosti šetření“ stálo tam na konci a to mě velmi potěšilo. I policie chce šetřit, řekl jsem si, a zřejmě potřebuje rady muže rozvážného a světa znalého. Půjdeš tam a poradíš. Možná, že i jiné úřady chtějí „cestou rekvizice“ vyslechnouti tvé mínění. Tak či onak, je to vždy potěšující zjev, když si úřad ve svých těžkostech dovede najít spolehlivého rádce. Později jsem se poněkud zneklidnil, když mě napadlo, zda policii neběží snad o šetření mé vlastní. To by byla arci kapitola poněkud choulostivá; a dost možná, že se našel leckdo, jenž si musel stěžovati na mou nešetrnost. Ale šel jsem tam přesto, že se mi i hodina pozvání zdála poněkud divnou. O 13. hodině se přece obědvá, kdežto návštěvy se podle Gutha vykonávají dopoledne a přijímají odpoledne. Ve své domněnce jsem se nemýlil – úředník byl skutečně na obědě a já musel přijít až druhý den. A když jsem se postavil do řady paniček, obeslaných pro špatné hlášení podnájemníků a jiné špatnosti, které mohou nastati mezi nájemnicí a podnájemníkem, dočkal jsem se konečně chvíle, kdy jsem mohl podati úředníku lístek, zdvořile se usmáti a přátelsky – aby se hned vidělo, že nejsem nějaká delikventní kvartýrská – prohoditi:

„Já sem jdu pro ty úspory!“

Úředník si mě změřil a povídá:

„Jaké úspory? Copak jsme nějaká špárkasa?“

„No, prosím. Jdu sem ohledně toho spoření. Je to přece na obsílce.“

Podíval se na ni a vykřikl: „Tady stojí šetření!“

„Nu právě! V tom se dá mnoho dělat!“

„Ale to je naše, policajtské šetření!“

„I v tom prosím. Začněme třeba u koní. Máte koně moc tlusté. Kdyby se…“

Nenechal mne domluvit, nýbrž požádal mě, (...)

(......)