Eduard Bass

PRAŽSKÉ A JINÉ HISTORIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Slučí paštika

Je mnoho věcí lahodných a delikátních, jež dodává na náš stůl zvěř našich lesů a hájů; jsou krmě složité i jemné, jež působí na jazyk jako komorní kvarteto chuti; ale nade vším se vznáší slučí paštika jako vrchol labužnických představ. Není arci slučí paštika jako slučí paštika, všecko záleží na rafinovaném kumštu její přípravy. A tu mohu – co mohu, tu musím prohlásit, že slučí paštika doktora Kabeláče je prostě dílo mistrovské. Spatříš ji, a chmury z čela zmizejí; čichneš k ní, a líbezné sny tě obetkají; nařízneš její vábnou hmotu, a sliny po jazyce tryskají v mohutných gejzírech; ochutnáš, a temné bytí se rozzáří v růžový třpyt ráje. Taková je slučí paštika doktora Kabeláče a já mohu s dobrým svědomím prohlásit, že jsem jakživ nejedl nic tak chutného a lahodného. A smím-li tuto mezi čtyřma očima pronést důvěrné slovíčko pravdy, pak se přiznám, že jsem nejedl ani paštiky doktora Kabeláče. Ale to zůstaniž prosím přísně mezi námi. Doktor Kabeláč je můj zubní lékař, s tím si nepřeji rozhodně žádných nepříjemností. Bůh mne chraň, aby měl na mne nějaký vztek člověk, který má právo rýpat se čas od času v zánětu mé okostice, a mimoto mi pak posílá účty. S takovými lidmi je nejlíp vyjít v dobrém. Ostatně je historie jeho slučí paštiky větší, než by se na první pohled zdálo.

Začíná se to u paní Mourkové. Paní Mourková maluje. Tak, jak se to zpravidla provozuje: vypije se láhev koňaku, pak se k ní přidá herynek a kytara s citrónem a udělá se z toho umění. Zítra k ní jdu na čaj, a mohu proto dnes beze všeho zaujetí prohlásit, že je to umění znamenité. Je to bystře viděno, tvarově zmocněno, barevně zmoženo, kompozičně sevřeno, lineárně zladěno, ideově zhutněno a zvláště citrón a kytara přímo vyjadřují všechnu složitost moderní doby. Hlavní věcí je, že láhev musí být aspoň načatá, kterémuž poslání milerád o čajích paní Mourkové vyhovuji. Netajím se přitom svým obdivem k umění paní Mourkové. Paní Mourková naopak zase o mně tvrdívá, že jsem nejdokonalejší z mužů, jež zná. Jak je vidět, lze při troše sebezapření učinit život mnohem snesitelnějším.

Stalo se tedy, že se jednou paní Mourková nabažila citrónů i kytar a zatoužila po nových tvarech a nových harmoniích. Seděla mezi námi v křesle a s indiánkem v ruce zatoužila:

„Chtěla bych něco zcela nového! Ach, míti tak jiné valéry, míti tak jinou škálu! Takhle Bezděz nebo aspoň bažanta!“

Zubní doktoři jsou vždycky mecenáši umění.

„Bezděz nebo bažanta?“ vykřikl doktor Kabeláč. „Buďte ubezpečena, milostivá paní, že vám jednu z těch dvou věcí přivezu. Mám tam revír.“

Paní Mourková znala velkou linii všech podniků doktora Kabeláče a byla od té chvíle přesvědčena, že jí přiveze Bezděz. Ale překvapení bylo větší. Doktor Kabeláč jí poslal sluku. Střelil ji, když pod Bezdězem mířil na bažanta. Nebýt sluky, jež se mu obětavě vrhla do rány, byl by odstřelil Bezděz. Tak aspoň sluka slučovala v sobě představu obého.

Paní Mourková byla okouzlena. Přičichla k sluce a vykřikla: (...)

(......)