1
ESTRAGON (po velmi vzrušených gestech a nesouvislých slovech)
Proč mě nikdy nenecháš spát?
VLADIMÍR
Cítil jsem se osamělý.
ESTRAGON
Zdálo se mi, že jsem byl šťasten.
VLADIMÍR
To zkrátilo čas.
ESTRAGON
Zdálo se mi, že...
VLADIMÍR
Buď zticha!
(Ticho)
Zajímalo by mě, zda je opravdu slepý.
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
Tvrdil by skutečný slepec, že nevnímá čas?
ESTRAGON
Kdo?
VLADIMÍR
Pozzo.
ESTRAGON
On je slepý?
VLADIMÍR
Tvrdil to.
ESTRAGON
No a?
VLADIMÍR
Zdálo se mi, že nás viděl.
ESTRAGON
To se ti jen zdálo.
(Ticho)
Pojďme odtud. Nemůžem. To je pravda.
(Ticho)
Víš určitě, že to nebyl on?
VLADIMÍR
Kdo?
ESTRAGON
Godot.
VLADIMÍR
Ale kdo?
ESTRAGON
Pozzo.
VLADIMÍR
Ale ne! Ale ne!
(Ticho) Ale ne!
ESTRAGON
Já přece jen vstanu. (Namáhavě vstává) Au!
VLADIMÍR
Už nevím, co si myslet.
ESTRAGON
Mé nohy. (Sedne si a zkouší se zout) Pomoz mi!
VLADIMÍR
Spal jsem, zatímco jiní trpěli? Spím snad v tuto chvíli? Co řeknu o tomto dni zítra, až budu myslet, že jsem se probudil? Že jsem čekal na tomto místě se svým přítelem Estragonem až do setmění na Godota? Že přišel Pozzo se svým soumarem a že s námi mluvil? Ovšem. Ale co z toho všeho bude pravda?
(Estragon po marné námaze s botami usne. Vladimír ho pozoruje)
On nebude vědět o ničem. Bude mluvit o kopancích, které dostal, a já mu dám mrkev. (Ticho) Rozkročmo nad hrobem se těžko rodí. Na dně jámy blouznivý hrobník nasazuje svá pouta. Je čas stárnout. Vzduch je plný našich výkřiků. (Naslouchá) Ale zvyk zmůže mnoho. (Hledí na Estragona) Mě taky kdosi pozoruje a říká: spí, neví, že spí. (Ticho) Dál nemohu. (Ticho) Co jsem to říkal? (Chodí pobouřeně sem a tam, zastaví se u levé kulisy a zahledí se do dálky)
(Vpravo vejde Chlapec, který tu byl včera. Zastaví se a čeká)
CHLAPEC
Pane...
(Vladimír se obrátí)
Pane Alberte...
VLADIMÍR
Začněme znovu. (Ticho. Chlapci) Ty mě nepoznáváš?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Nebyl jsi tady včera?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Jsi tady dnes poprvé?
CHLAPEC
Ano, pane.
(Ticho)
VLADIMÍR
Na příkaz pana Godota?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Dnes večer nepřijde.
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Ale přijde zítra.
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Určitě.
CHLAPEC
Ano, pane.
(Ticho)
VLADIMÍR
Nepotkal jsi někoho?
CHLAPEC
Ne, pane.
VLADIMÍR
Dva jiné... (váhá)... lidi.
CHLAPEC
Neviděl jsem nikoho, pane.
(Ticho)
VLADIMÍR
Co dělá pan Godot? (Ticho) Slyšíš?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
No a?
CHLAPEC
Nedělá nic, pane.
(Ticho)
VLADIMÍR
Jak se daří tvému bratrovi?
CHLAPEC
Je nemocen, pane.
VLADIMÍR
Snad tady byl včera on.
CHLAPEC
Nevím, pane.
(Ticho)
VLADIMÍR
Má pan Godot plnovous?
CHLAPEC
Ano, pane.
VLADIMÍR
Světlý nebo... (váhá)... černý?
CHLAPEC (váhá)
Myslím, že bílý, pane.
(Ticho)
VLADIMÍR
Milosrdenství!
(Ticho)
CHLAPEC
Co mám vyřídit panu Godotovi, pane?
VLADIMÍR
Řekni mu... (odmlčí se)... řekni mu, žes mě viděl... (zamyslí se)... žes mě viděl.
(Ticho. Vladimír postoupí, Chlapec couvne, Vladimír se zastaví, Chlapec se zastaví)
Pověz, jsi si skutečně jist, že mě vidíš, a neřekneš mi zítra, žes mě nikdy nespatřil?
(Ticho. Vladimír náhle vyrazí a Chlapec prchne jako střela. Ticho. Slunce zapadá, měsíc vychází. Vladimír zůstane bez hnutí. Estragon se probudí, zuje boty, vezme je do rukou, vstane, postaví je na kraj rampy, jde k Vladimírovi a pozoruje ho)
ESTRAGON
Co je ti?
VLADIMÍR
Mně nic.
ESTRAGON
Jdu pryč.
VLADIMÍR
Já taky.
(Ticho)
ESTRAGON
Spal jsem dlouho?
VLADIMÍR
Nevím.
(Ticho)
ESTRAGON
Kam půjdem?
VLADIMÍR
Kousek.
ESTRAGON
Ano, ano, odejděme někam daleko!
i PDF 
.