Konstantin Biebl

Obecnou školu navštěvoval ve Slavětíně. Do reálky začal chodit v Lounech (z té doby se datuje jeho celoživotní přátelství s K. Konrádem) a později přešel do Prahy. Zde také r. 1916 rukoval. R. 1917 složil válečnou maturitu. Válku prožil v Haliči a na balkánské frontě. Po návratu r. 1918 se léčil pro podezření z tuberkulozy. Proto také s J. Wolkerem odjel k moři (dalmatské středisko). Zde se zamiloval do pacientky, která později zemřela (to Biebla inspirovalo k napsání sbírky Zloděj z Bagdadu).

Roku 1921 se Biebl pokusil o studium na Lékařské fakultě. Ta však podobně jako studia na FF UK nedokončil.

Od r. 1921 se stal také členem brněnské Literární skupiny odkud r. 1924 přechází do Devětsilu. Dále se stal r. 1934 spoluzakladatelem pražské surrealistické skupiny. Proto také v Ranních novinách protestuje proti způsobu skupiny rozpuštění skupiny V. Nezvalem r. 1938.

Velký význam pro literární vývoj Biebla měl pobyt v Tichomoří (1926-1927). Inspiraci můžeme najít např. ve sbírce S lodí jež přiváží čaj a kávu.

Roku 1931 se oženil s Marií Bulovovou, která také psala verše, pohádky a překládala. Publikovala hlavně v 70. letech.

Za druhé světové války žil Biebl v Praze a na venkově (Louny, Slavětín, Běloves, Libíč). V této době Biebl spolupracoval s filmem. Po válce se stal ministrem informatiky a členem Filmové rady.

S bolestivou pankreatidou se léčil v Karlových Varech. Tato nemoc společně s depresemi a rozčarováním z představitelů předválečné avantgardy v podstatě způsobuje Bieblovu sebevraždu na konci roku 1951 v Praze.

Biebl patřil k čelným představitelům avantgardní básnické větve generace 20. let. Prošel vývojem od proletářské poezie a poetismu přes surrealismus až k politicky exponované tvorbě po druhé světové válce. Osu jeho tvorby v těchto obdobích tvořily motivy sociální, milostné a avantgardní záliba v exotismu.