William Blake

To see a World in a Grain of Sand
And a Heaven in a Wild Flower,
Hold Infinity in the palm of your hand
And Eternity in an hour.

(Auguries of Innocence)

Básnický duch je skutečným člověkem a tělo či vnější podoba člověka pochází z básnického ducha.

Jako jsou si všichni lidé podobni vnějškem, tak jsou si (a se stejně nekonečnou proměnlivostí) podobni i básnickým duchem.

Nikdo nemůže myslet, psát nebo mluvit od srdce, pokud nemá v úmyslu dobrat se pravdy.

(Všechna náboženství jsou stejná)

Pak jsem se zeptal: "Jsme-li přesvědčeni, že něco je tak a ne jinak, znamená to, že tomu tak je opravdu?"
Odpověděl: "Všichni básníci jsou o tom přesvědčeni a v dobách, kdy vládla imaginace, toto přesvědčení přenášelo hory."

(Sňatek nebe s peklem)

Odhal to dračí v lidském.

(Amerika)

Chceme-li být víc než člověk, jsme méně.

(Vala)

Vyřádit se v mládí je životní nutnost.

(Poznámky k Baconovým Esejům)

Největší poezie je nesmrtelná, největší postavy jsou zlé, vpravdě ďábelské: Kapaneus, vrah Othello, Prométheus, Jupiter, Jehova, opilec Ježíš. Chytrost s morálkou netvoří poezii, ale filozofii: básník je nezávislý a zlý, filozof závislý a dobrý.

(Poznámky k Boydovu Dantovi)

Rady papežů, kteří přišli po Raffaelovi:
Chceš-li ponížit lidstvo, poniž nejdřív umění.
Najímej idioty, ať malují studeným světlem
a horkým stínem.
Uděluj ceny nejhorším, nejlepší nechej hnít
v zavržení a všechno zaplácej díly ignorantů.

(Poznámky k Reynoldsovým Rozpravám o malířství)

Moudrost každého člověka platí jen pro jeho osobu.
Bože chraň mě před přáteli, ať nade mnou nemají moc.
Dal jsi mi sílu, abych se ubránil nejhorším nepřátelům.

(Milton)

Obrátil jsem se zády k nebesům postaveným na krutosti;
můj Přízrak v nich dosud bloudí za mou emanací,
slídí po jejích stopách ve sněhu, dešti i krupobití.
Idiotský rozumář vysmívá se člověku s imaginací
a podceňováním a pomluvami chystá vraždu.

Odvrhnout v poezii vše, co není inspirací,
aby si už nezahrávala s nactiutrhačským šílenstvím,
k němuž inspirované přivádí krotký dokončovatel skvrn
bez konce, chatrných rýmů, mizerných harmonií.

(Milton)

Poezie v té podobě, v níž existuje nyní na zemi v různých zlomcích starých autorů, hudba, jak se zachovala ve starých nápěvech či melodiích, malba a sochařství, jak se zachovaly ve zbytcích antiky i v dílech modernějších géniů, jsou inspirací a nemohou být předstiženy; jsou dokonalé a věčné.
Milton, Shakespeare, Michelangelo, Raffael, nejkrásnější ukázky gótského, řeckého, indického i egyptského umění jsou hranice lidského ducha. Lidský duch nemůže víc, než umožňuje dar boží, duch svatý. Doufat, že umění může jít dál za nejlepší ukázky umění existujícího ve světě dnes, znamená nechápat, čím umění je; znamená to být slepý k darům ducha.

Velké a zlaté pravidlo umění i života zní: Čím jasnější, ostřejší a plynulejší je dělící čára, tím dokonalejší je umělecké dílo; čím méně jasná a zřetelná, tím je průkaznějším důkazem napodobení, plagiátu a packalství.

(Popisný katalog obrazů W. Blakea)

Poslední soud je zatracení špatného umění a poznání.

(O ilustracích k Miltonovi)

Když mi tyto verše byly diktovány poprvé, myslel jsem si, že monotónní kadence, kterou používal Milton se Shakespearem i všichni ostatní, kdo psali v anglickém blakversu, a která odvozuje svůj původ od moderního otroctví rýmu, je nezbytnou a nezanedbatelnou součástí verše. Brzy jsem však přišel na to, že v ústech skutečného deklamátora tato monotónnost působí trapně, a navíc zotročuje stejně jako sám rým. Proto jsem v každém verši volil rozmanitost - v kadencích i počtu slabik. Vážil jsem každé slovo i písmeno a umístil je na náležité místo; hřmotné metrum jsem vyhradil pro hřmotné pasáže, mírné a ušlechtilé pro věci mírné a ušlechtilé a prózu pro věci nízké; jedno je vždy nezbytným doplňkem druhých.
Spoutaná poezie spoutává lidstvo. Národy zanikají nebo vzkvétají úměrně tomu, jak zaniká nebo vzkvétá jejich poezie, malířství a hudba. Prvotním stavem člověka byla moudrost, umění a poznání.

(Předmluva k básni Jeruzalém)

To schopnost argumentace,
abstraktní schopnost námitek všechno popírá.
To ona je Přízrak člověka, ta "svatá" schopnost rozumu,
a v jejím zbožňování se skrývá ohavnost spuštění.

Každá děvka byla panna, každý zločinec milované dítě.

Přízrak je rozum v člověku, a odtrhne-li se
od imaginace a uzavře jak v oceli do racionálna
paměti, stává se autorem zákonů a morálky,
aby mučednictvím a válkami zničil božské tělo - imaginaci.

Dnem i nocí chvěju se, přátelé žasnou nade mnou,
odpouštějí však mé bloudění. Neznám nic, jen své poslání! -
Věčné světy otvírat, otevírat nesmrtelné oči
člověka dovnitř, do světů myšlenky, do věčnosti
rozpínající se v božím nitru, lidské imaginaci.

Musím vytvořit systém, nebo mě zotročí systém jiného.
Nebudu nic dokazovat ani srovnávat: mým úkolem je tvořit.

Muž je výheň z berylu - žena kolovrat ze zlata.

Je snazší odpustit nepříteli než příteli.
Kdo strpí, abyste mu ublížili, zaslouží vaši pomstu.

Neznám jiné křesťanství ani evangelium kromě svobody těla
i duše pěstovat božské umění imaginace, imaginace,
skutečného a věčného světa, jemuž je tento vegetativní vesmír
pouhým chabým stínem a ve kterém budeme žít ve věčných
a imaginativních tělech, až tato vegetativní smrtelná
těla pominou. Čím je život člověka ne-li uměním a poznáním?
Jídlem a pitím? Je tělo víc než šat? Čím je smrtelnost kromě
věcí týkajících se těla, jež umírá? Čím je nesmrtelnost kromě
věcí týkajících se ducha, který žije věčně? Čím jsou muka
pekelná kromě nevědomosti, tělesného chtíče, lenosti a ničení
duchovních statků?

(Jeruzalém)

Umění nemůže existovat bez zobrazení nahé krásy.

(Laokoon)

Satanova žena, bohyně příroda, je válka a mizérie, hrdinka i mizera.

(Laokoon)

Jediná schopnost dělá básníka básníkem: imaginace, božské vidění.
Imaginace nemá nic společného s pamětí.

(Poznámky k básním W. Wordswortha)

Pro mne je tento svět jediným trvalým viděním, fantazií či imaginací a cítím se polichocen, když mi to někdo řekne.

(Dopis dr. Truslerovi, 23.8.1799)

Alegorie obracející se k intelektuálním schopnostem, která zůstává zcela skryta tělesnému chápání - to je moje definice nejvyšší poezie.

(Dopis Thomasu Buttsovi, 6.7.1803)

Florentské a benátské umění nemohou existovat vedle sebe.

(Dopis Oziasovi Humhrymu, 1809)

Beztvará nevinnost: nemožnost.
Nevinnost žije s moudrostí, nikdy ne s tupostí.

(Poznámka ke Čtyřem zoím)

Každý poctivý člověk je prorok; vyslovuje své názory na soukromé i veřejné záležitosti.
Takto: jestliže budeš takhle pokračovat, dopadne to tak a tak. Nikdy netvrdí, že to a to se stane, ať děláte co chcete.
Prorok je vidoucí člověk, ne samozvaný tyran.

(Poznámky k Watsonově Obraně bible) Liška proklíná past, nikoliv sebe.  

Vždy, když neodpouštíme z lásky, ale jen z dobré vůle, toho po času litujeme.  

Odpuštění je větším důkazem lásky než žárlivost.  

Vždy říkej, co si myslíš, a podlý člověk se ti vyhne.  

Pravda vyřčená se zlým úmyslem je někdy podlejší než všechny lži, které si lze vymyslet.  

Člověk, jenž nikdy nemění své názory, je jako stojatá voda a plodí plazy mysli.  

Odpouštění je větším důkazem lásky než žárlivost.  

Kdo touží a nejedná, šíří nákazu: chtít a nejednat je mor.  

Láska zušlechťuje vše, čemu příroda odmítla krásu.  

Nedostatek odvahy se vyvažuje nadmírou prohnanosti.

Všechno, co je v současnosti dokázáno, bylo v minulosti pouhou představou.

Od stojaté vody očekávej jed.