William Blake

Význam Blakea jako jedné z nejvýznamnějších osobností romantismu ocenilo až 20. st. V jeho díle se prolíná tvorba básníka, mystika a visionáře s tvorbou malíře a především kreslíře a grafika. Už jako dítě sbíral reprodukce podle děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním. Blakeova díla do 1790 nevynikají osobitostí a lze je řadit do předromantického historického malířství. 1789 vydal knihu básní Písně nevinnosti a 1794 Písně zkušenosti; stejně jako prorocké knihy Kniha o Thelovi, 1789, Podoby dcer Albionových, 1793, jsou tištěny jeho vlastní technikou kterou nazval "iluminovaný tisk"; text napsaný přímo na desku doprovodil kresbou. Desku vyleptal a provedl v různých barvách několik obtisků, které pak akvarelem vykoloroval. Již od dětství měl Blake vizionářské stavy; ve zralém věku usiloval vytvořit vlastní mystickou filosofii, navazující na J. Böhma, Paracelsa a E. Sweneborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou.

V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem. Témata si vybíral z bible, Shakespeara, Miltona i z vlastní bohaté představivosti; jejich symbolický obsah je často mnohovýznamný a svědčí o Blakeově myšlenkové originalitě. Zároveň maloval malé obrazy na biblické náměty temperou a akvarelem. Po 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804-18 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Job a k Dantově Božské komedii.