Michail Bulgakov
překlad: Alena Morávková

BÍLÁ GARDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

V tuto noční dobu bylo v přízemním bytě inženýra Vasilije Lisoviče ticho. Jen z jídelny se občas ozvala myš. Vytrvale hryzala v příborníku kůrku starého sýra a proklínala lakotnou inženýrovu ženu Vandu Michajlovnu. Kostnatá a svárlivá Vanda zatím tvrdě spala v chladné, vlhké ložnici. Jenom inženýr bděl v těsné, nábytkem a knihami přecpané pracovně. Stojací lampa – soška egyptské královny, držící v ruce zelený deštník s barevnými květy – zalévala místnost intimním tajemným světlem; tajuplně vyhlížel i Vasilij Ivanovič v hlubokém koženém křesle. Tajemství a dvojakost nejistého času spočívaly i v tom, že ten muž v křesle vůbec nebyl Vasilij Ivanovič Lisovič, nýbrž Vasilisa… On sám se jmenoval Lisovič, řada lidí, s nimiž se stýkal, ho oslovovala Vasiliji Ivanoviči, avšak jenom v jeho přítomnosti. Za jeho zády mu nikdo neřekl jinak než Vasilisa. Zavinil si to sám: když v lednu osmnáctého roku dostaly události ve městě jednoznačný spád, ze strachu, aby ho v budoucnosti nevolali k zodpovědnosti, začal se v dotaznících, v nejrůznějších osvědčeních, potvrzeních a nařízeních podepisovat Vas. Lis.

Osmnáctého ledna téhož roku svěřil Vasilij Ivanovič svůj lístek na cukr Nikolkovi a poslal ho na Kreščatik. Ale místo cukru utržil chlapec ránu kamenem do zad a dva dny chrlil krev. (Granát vybuchl zrovna nad hloučkem odvážlivců, kteří i v palbě stáli frontu před obchodem.)

Když se Nikolka dovlekl domů a sinalý stanul ve dveřích, dokonce se usmál, aby zbytečně Jelenu nevylekal. Zakrvácel celé umyvadlo a na Jelenin zoufalý výkřik: „Proboha, co to znamená?“ odpověděl:

„To všechno kvůli Vasilisovu cukru, čert aby ho vzal!“

Pak ztratil vědomí. Za dva dny vstal, ale to už Lisovič neexistoval. Od té doby celý dům číslo třináct a později celé město začalo říkat inženýrovi Vasilisa, i když on sám se představoval jako předseda domovní správy Lisovič.

Když se Vasilisa přesvědčil, že na ulici zmlklo skřípění saní, naslouchal chvíli, jak vedle v ložnici sípavě oddechuje žena, pak vklouzl do předsíně, pozorně ohmatal závoru, zámek, řetízek i háček a vrátil se do pracovny. Ze zásuvky masívního stolu vytáhl čtyři blýskavé zavírací špendlíky. Pak tiše, po špičkách kamsi odběhl a vrátil se s prostěradlem a přikrývkou. Znovu naslouchal, co se děje venku, prst položený na ústa. Svlékl kabát, vyhrnul si rukávy, vyndal z police misku s lepidlem, nůžky a kousek tapet, smotaný do trubičky. Přitiskl tvář k oknu, zastínil si oči dlaní a pozorně se zadíval do ulice. Levé okno zakryl do půlky prostěradlem, pravé přikrývkou se spínacími špendlíky. Pečlivě utěsnil každou skulinu. Pak vylezl na židli, nahmátl cosi nad horním okrajem knihovny, nařízl tapety nejdřív svisle a pak kousek v pravém úhlu, nadzvedl nožíkem odchlípnutý papír a obnažil tajnou skrýš ne větší než dvě cihly, kterou si tu připravil včerejší noci. Odtáhl dvířka z tenkého zinkového plechu, slezl, ostražitě pohlédl k oknům a znovu upravil zatemnění. Ze spodní zásuvky, ještě před okamžikem zamčené (...)

(......)