Karel Čapek

VÁLKA S MLOKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jenže ředitelství zoo nevidělo rádo, když hlídači učili svá zvířata nějakým kouskům; něco jiného je slon, ale ostatní zvířata tu jsou pro poučení, a ne aby provozovala něco jako cirkus. Proto pan Greggs trávil svůj čas v oddělení mloků víceméně potají, když tam už nikdo nebyl. Jelikož byl vdovec, nedivil se nikdo jeho samotaření v pavilónu ještěrů. Každý člověk má své zvláštní záliby. Ostatně do oddělení mloků chodilo málo lidí; to spíš krokodýl se těšil obecné popularitě, ale Andrias Scheuchzeri trávil své dny v poměrné samotě.

Jednou, když se už šeřilo a pavilóny se zavíraly, procházel ředitel zoo sir Charles Wiggam některými odděleními, aby se přesvědčil, je-li všechno v pořádku. Když šel oddílem mloků, zašplounalo to v jedné nádrži a někdo skřehotavě řekl: „Dobrý večer, pane.“

„Dobrý večer,“ odpověděl ředitel překvapeně. „Kdo je tam?“

„Promiňte, pane,“ řekl skřehotavý hlas. „To není pan Greggs.“

„Kdo je tam?“ opakoval ředitel.

„Andy. Andrew Scheuchzer.“

Sir Charles šel blíž k nádrži. Seděl tam jenom vztyčený a nehybný mlok. „Kdo tady mluvil?“

„Andy, pane,“ řekl mlok. „Kdo jste vy?“

„Wiggam,“ vyhrkl sir Charles užasle.

„Těší mě,“ děl Andrias zdvořile. „Jak se máte?“

„U čerta,“ zařval sir Charles, „Greggsi! He, Greggsi!“ Mlok sebou mýkl a schoval se střelhbitě ve vodě.

Do dveří vrazil Mr Thomas Greggs, udýchaný a znepokojený. „Prosím, pane?“

„Greggsi, co to znamená?“ spustil sir Charles.

„Stalo se něco, pane?“ koktal pan Greggs nejistě.

„Tady to zvíře mluví!“

„Promiňte, pane,“ děl pan Greggs zdrceně. „To nemáte dělat, Andy. Říkal jsem vám tisíckrát, že nemáte obtěžovat lidi svým povídáním. - Prosím za prominutí, pane, víckrát se to nestane.“

„To vy jste naučil toho mloka mluvit?“

„Ale on začal, pane,“ hájil se Greggs.

„Doufám, že se to nebude opakovat, Greggsi,“ řekl přísně sir Charles. „Dám na vás pozor.“

Po nějaké době seděl sir Charles s profesorem Petrovem a hovořili o takzvané zvířecí inteligenci, o podmíněných reflexech a o tom, jak populární názory přeceňují rozumovou činnost zvířat. Profesor Petrov vyslovil své pochybnosti o elberfeldských koních, kteří prý dovedli nejen počítat, ale i umocňovat a odmocňovat; vždyť ani normální, vzdělaný člověk neumí odmocňovat, řekl veliký učenec. Sir Charles si vzpomněl na Greggsova mluvícího mloka. „Já tady mám mloka,“ začal váhavě, „je to ten známý Andrias Scheuchzeri; a ten se naučil mluvit jako papoušek.“

„Vyloučeno,“ řekl učenec. „Mloci přece mají přirostlý jazyk.“

„Tak se pojďte podívat,“ řekl sir Charles. „Dnes je den čištění, tak tam nebude plno lidí.“ A šli.

U vchodu k mlokům se sir Charles zastavil. Zvnitřku bylo slyšet škrabot koštěte a jednotvárný hlas, který cosi slabikoval.

„Počkejte,“ zašeptal sir Charles.

„Jsou na Martu lidé?“ slabikoval jednotvárný hlas. „Mám to číst?“

„Něco jiného, Andy,“ odpovídal druhý hlas.

(...)

(......)