MUŽSKÝ HLAS (za scénou)
Jak to valíš?
ŽENSKÝ HLAS
Já?
1. HLAS
Ty!
2. HLAS
Já??
1. HLAS
Ty!!
2. HLAS
Já???
1. HLAS
Ty!!! Ty trdlo!
2. HLAS
Hrubiáne!
1. HLAS
Nemehlo!
2. HLAS
Mamlase!
1. HLAS
Cumplochu! Trajdo!
2. HLAS
Pozor na kuličku! Dej pozor!
2. HLAS
Pomalu!
1. HLAS
Po... po... pozor! (Na scénu se vyvalí velká koule hnoje, strkaná párkem CHROBÁKŮ.)
CHROBÁK
Nestalo se jí nic?
CHROBAČKA
I toto! Jejej, kdepak! Achich, to leknutí! Viď, kuličko, že nic? Tytyty – ty naše drahá kuličko!
CHROBÁK
Haha, náš kapitálku! Naše mrvičko! Naše zlato! Naše všecko!
CHROBAČKA
Ty krásný trůsku, ty poklade, ty skvostná kuličko, ty naše zlaté jměníčko!
CHROBÁK
Ty naše lásko a jediná radosti! Co jsme se našetřili a nasháněli, mrvičky nanosili a smradlavých drobečků nastřádali, od huby si utrhovali –
CHROBAČKA
– a nohy si ubrousili a hromádek rozryli, co jsme se nahrabali, než jsme si tě tak hezky uhnětli a založili –
CHROBÁK
– a zakulatili a doplnili, ty naše velké sluníčko!
CHROBAČKA
Náš skvoste!
CHROBÁK
Náš živote!
CHROBAČKA
Ty naše celé dílo!
CHROBÁK
Jen si přivoň, stará! Ta krása krásoucí! Jen potěžkej! Co toho máme!
CHROBAČKA
Toho božího daru!
CHROBÁK
Toho požehnání
KUKLA
Okovy světa pukají.
Nový život se zahájí.
Já se rodím!
TULÁK (zvedne zlavu)
CHROBAČKA
Chrobáčku.
CHROBÁK
Copak?
CHROBAČKA
Hahahaha.
CHROBÁK
Haha, haha! Ženo!
CHROBAČKA
Copak?
CHROBÁK.
Hahaha, je to krásné něco mít. Svůj majeteček. Svůj životní sen.
CHROBAČKA
Svou kuličku.
CHROBÁK
Ovoce své práce
CHROBAČKA
Hahaha!
CHROBÁK
Já se zblázním radostí. Já...já...já se zblázním samou radostí. Na mou duši, já se zblázním.
CHROBAČKA
Proč?
CHROBÁK
Starostí. Teď, když máme svou kuličku! Tak jsem se na ni těšil, a teď, když ji máme, musíme dělat novou. Ta dřina!
CHROBAČKA
A proč novou?
CHROBÁK
Pitomá! Abychom měli dvě.
CHROBAČKA
Aha, dvě. To je pravda.
CHROBÁK
Haha, jen si to představ: dvě kuličky! Nejmíň dvě. Řekněme spíš tři. Víš, každý, kdo už má kuličku, musí dělat novou.
CHROBAČKA
Aby měl dvě.
CHROBÁK
Nebo spíš tři.
CHROBAČKA
Ty, Chrobáčku!
CHROBÁK
No, copak?
CHROBAČKA
Já mám ouzkost. Aby nám ji pak někdo neukradnul.
CHROBÁK
Co? Koho?
CHROBAČKA
Naši kuličku. Naše potěšení. Naše všechno.
CHROBÁK
Naši ku...kuličku? Proboha, nestraš!
CHROBAČKA
Když... když... když ji nemůžem s sebou valit, až budeme dělat tu druhou.
CHROBÁK
Uložíme ji, víš? U–lo–žíme. Schováme. Pěkně zahrabeme. Počkej, někam do důlku, do důlečku, do bezpečí, víš? Ukládat se musí.
CHROBAČKA
Jen aby ji někdo nenašel!
CHROBÁK
Nene, tototo! Nemluv! Kdepak, ukrást nám ji! Naši kuličku! Naše zlato! Náš malý kulatý kapitálek!
CHROBAČKA
Naše skvostné hovinko! Náš život! Naše celé pomyšlení!
CHROBÁK
Počkej, zůstaň tady a hlídej – hlídej ji – pozor dávej – (Odbíhá.)
CHROBAČKA
Kam zas letíš?
CHROBÁK
Důlek hledat... dolíček... hluboký důl... zahrabat kuličku... miláčka... naše zlato... do bezpečí... (Zajde.) Po...zor...
CHROBAČKA
Chrobáku! Ale chrobáčku, pojď sem! Počkej! Tamhle je... Ale chrobáku! Už neslyší. A tamhle je takový dobrý důlek! Chrobáku! Už je pryč. A tamhle je tak skvostný důleček! Ten vrták! Trulant! Pitomec! Kdybych se tam aspoň mohla podívat! Ne, já nejdu nikam, kuličko. Kdybych... jen mrknout... Kuličko, milounká kuličko, jen chvilku počkej, já hned, hned přijdu, jen mrknout a budu tady... (Běží do pozadí, obrátí se.) Kuličko, hezky čekat, být hodná. Já hned, hnedličko – (Sestupuje do lumkovy díry.)
KUKLA
Zrodit se! Zrodit! Nový svět!
TULÁK (vstává)
CIZÍ CHROBÁK (vyběhne z kulis, kde číhal)
Pryč jsou. můj okamžik. (Valí kouli dál.)
TULÁK
Nono, neporazte mě.
CIZÍ CHROBÁK
Z cesty, občane!
TULÁK
Co si to valíte?
CIZÍ CHROBÁK
Hahaha, kuličku, kapitál, zlato.
TULÁK (couvá)
Smrdí, to vaše zlato.
CIZÍ CHROBÁK
Zlato nesmrdí. Hybaj, kuličko, val se! Toč se, majetku! Obíhej! Kdo má, ten má. Hahaha, panečku!
TULÁK
Copak?
CIZÍ CHROBÁK
Inu, je to pěkné, něco mít. (Valí kouli vlevo.) Ty můj poklade! Ty krásné jměníčko! Můj klenote! Mé všechno! (Zachází.) Jen mít! Uložit majeteček! Pěkně zahrabat! Po – po – pozor! (Zajde.)
TULÁK
Něco mít? Proč ne? Každý chce mít svou kuličku.
CHROBAČKA (vrací se z lumkovy díry)
Ó jej, jejej, tady někdo bydlí. Lumek. Larvička. Kdepak, kuličko, sem tě nedáme! Kde je kulička? Kde, kde, kde je má kulička? Kde je naše drahá kulička?
TULÁK
Ale zrovna teď...
CHROBAČKA (vrhne se k němu)
Zloději! Zloději! Kam jsi dal mou kuličku?
TULÁK
Říkám, teď zrovna...
CHROBAČKA
Ty vrahu, dej ji sem! Vrať mně ji!
TULÁK
Zrovna teď nějaký pán ji tady valil.
CHROBAČKA
Jaký pán? Kdo?
TULÁK
Břicháč, vyžraný, odulý...
CHROBAČKA
Můj muž!
TULÁK
Chrapoun s křivýma nohama, nadutý sprosťák...
CHROBAČKA
To je můj muž!
TULÁK
A říkal, že je to krásné něco mít a něco zahrabat.
CHROBAČKA
Je to on! Jistě našel nějaký důlek! (Volá.) Chrobáčku! Miláčku! – Kde je ten hlupák?
TULÁK
Tady si to valil ven.
CHROBAČKA
Ten moula! Nemohl mě zavolat? (Běží vlevo.) Chrobáčku! Mužíčku, počkej! Ku-li-čko! (Zajde.) Ku-ku-ku-ku-kuličko!
TULÁK
Tohle je jiná, to se hnedle vidí.
Tohle má něco ze solidnějších lidí.
Dovolte, já jsem byl trochu opilý.
Už se mně zdálo, že všichni jsou motýli.
Motýli krásní, drobátko odření,
světová smetánka věčného páření,
ty zajímavé dámy a jejich panoši,
haha, to hmyzí pachtění po ždibci rozkoší,
dejte mi pokoj s takovou honorací.
Tihleti aspoň smrdí poctivou lidskou prací,
Nechtějí užívat, chtějí jen něco mít,
nejsou to kavalíři, ale zas je to lid;
moudře se drží země, věří jen v to, co trvá,
pokorně staví své štěstí, i kdyby z mrvy bylo;
krátce je cítit rozkoš, dlouho je cítit mrva.
I kulička je něco. I kulička je dílo.
Když práce nevoní, tak voní výdělek.
Miluješ pro sebe, buduješ pro celek,
pracuješ pro jiné, a mamoníš-li, inu,
i mamonit je ctnost, když je to pro rodinu.
Rodina má svá práva, rodina všechno světí,
i kdybys třeba krad, vždyť jsou tu sakra děti.
Tak je to, prosím, a všecko je v tomhle bodu:
co člověk neudělá pro zachování rodu!
(...)
CHROBÁK
Hybaj, stará, už mám důlek! Kdepak jsi? Kde je má kulička? Kde je má žena?
TULÁK
Vaše paní? Není to taková stará důra? Taková tučná, šeredná, hubatá -
CHROBÁK
To je ona! Kde je má kulička?
TULÁK
- vzteklá, špinavá plundra?
CHROBÁK
Je to, je to, je to ona! Měla mou kuličku! Kam dala mou drahou kuličku?
TULÁK
Tak tedy vaše polovička vás šla hledat.
CHROBÁK
A kde je má kulička?
TULÁK
Ta velká smradlavá koule?
CHROBÁK
Ano, ano, mé zlato! Můj majeteček! Mé všechno! Kde je má krásná koule? Vždyť jsem u ní nechal svou ženu!
TULÁK
On si ji tadyhle tudy odvalil jeden pán. Dělal, jako by byla jeho.
CHROBÁK
Ať si dělal co chtěl s mou ženou! Ale kde je má kulička?
TULÁK
Vždyť říkám: odvalil si ji jeden pán. Vaše paní tu zrovna nebyla.
CHROBÁK
Kde byla? Kde je?
TULÁK
Šla za ním. Myslela, že jste to vy. Křičela po vás.
CHROBÁK
Má kulička?
TULÁK
Ne, vaše paní.
CHROBÁK
Na tu se neptám! Kde je má kulička, co?
TULÁK
Ten pán si ji odvalil.
CHROBÁK
Cože, odvalil? Mou kuličku? Bože na nebi! Chyťte ho! Chyťte ho! Zloději! Vrahové! (Vrhne se na zem) Můj poctivý majeteček! Zabili mne! Spíš život dám než kuličku zlaté mrvy! (Vyskočí) Pomóc! Chyťte ho! Vra-ho-vé! (Řítí se vlevo).
i PDF 
.