Karel Čapek

CESTA NA SEVER
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ta cesta se začala hodně dávno, za časných dnů mladosti; kde jsou ty časy, kdy jsme vyplouvali z Göteborgu na palubě Vegy nebo z Vardo na palubě Framu! “Před námi bylo klidné a otevřené moře;” pravda, byly to krásné dny. Avšak život je nevypočitatelný a dobrodružný; je to jen hra náhody, že se z našince nestal polární badatel. A přece tehdy čekala ve věčném ledu na své objevení neznámá země na 89° 30', severní šířky; byla na ní sopka, jež ohřívala můj ostrov tak, že na něm zrály oranže, mangové plody a jiná částečně dosud neznámá vegetace; a žil na ní neznámý, vysoce vzdělaný národ, živící se mlékem mořských krav. Dnes už ten ostrov asi nikdo nenajde.

Druhá cesta na Sever trvala déle a nebudu s ní asi nikdy hotov; její přístavy a štace se jmenují Kierkegaard a Jacobsen, Strindberg, Hamsun a tak dále; to bych musel popsat mapu celé Skandinávie samými jmény, jako je Brandes a Gjellerup, Geijerstam, Lagerlöf a Heidenstam, Garborg, lbsen, Björnson, Lie, Kielland, Duun, Undset a nevím kdo ještě; například Per Hallström. A Ola Hansson, Johan Bojer a jiní a jiní, jako Andersen-Nexö a ti ostatní. Málo-li jsem žil na Lofotenu nebo v Dalarne, málo-li jsem se naběhal po Karl Johans Gate! Nic platno, jednou se člověk musí podívat aspoň na některá místa na světě, kde je doma; a potom se diví a kolísá mezi dvojím úžasem: že to už jednou viděl nebo že si to vůbec nedovedl představit. To je to zvláštní na veliké literatuře: že je tím nejnárodnějším, co národ má, a přitom mluví řečí srozumitelnou a důvěrně blízkou všem. Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak univerzální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí.

A pak je ještě jedna cesta nebo pouť na Sever; ta nemíří k ničemu jinému než právě k severu: protože tam jsou břízky a lesy, protože tam roste tráva a třpytí se hojnost blahoslavené vody; protože tam je stříbrný chlad a rosná mlha a vůbec krása, jež je něžnější a přísnější než každá jiná; protože i my už jsme sever a nosíme v hloubi duše kus svého chladného a sladkého severu, který neroztaje ani žňovým úpalem; kousek sněhu, kousek březové kůry, bílý kvítek tolije; pouť k bílému severu, k zelenému severu, k bujnému a tesknému severu, k severu strašnému a líbeznému. Ne vavřín a oliva, ale olše, bříza a vrba, květ vrbice, kvítek vřesu, zvonek a oměj, mech a kapradí; tavolník u potoka a v lese borůvčí; žádný planoucí jih není tak hojný a kyprý, tak šťavnatý rosou a mízou, tak požehnaný chudobou a krásou jako půlnoční kraj; a když už putovat – vždyť je to námaha, člověče, hrozná trampota a starost; a když už tedy putovat, ať je to hned do ráje nejsličnějšího; a pak řekni, není-li to to, co jsi hledal. Ano, chválabohu, je to ono; viděl jsem svůj sever, a dobré to bylo.

A je ještě jedna cesta na Sever. Tolik se dnes povídá o národech a rasách; měl by se člověk na ně aspoň podívat. Například co se mne týče, šel jsem si omrknout čistokrevné Germány; odnesl jsem si dojem, že to je skvělá a statečná rasa, která má ráda svobodu a pokoj, potrpí si na osobní důstojnost, nedá si tuze poroučet a nijak nepotřebuje, aby ji někdo vedl. Když už člověk putuje za poznáním národů, ať se jde podívat na ty šťastnější a duševně vyspělé. Byl jsem se podívat na půlnoční kousek Evropy; a chválabohu, ještě to s ní není tak zlé.