Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
“Ale jděte,” podivil se starý pan Popel. “Tak on už umřel? A co mu vlastně bylo?”
“Skleróza,” řekl doktor krátce; chtěl něco dodat o věku, ale podíval se úkosem na starého pána a neřekl nic.
Pan Popel chvilinku přemítal, že u něho je, chválabohu, zatím všechno v pořádku; ne, necítí nic, co by jaksi ukazovalo na to nebo ono. “Tak on už umřel,” opakoval roztržitě. “Vždyť mu nemohlo být ani sedmdesát, že? Byl jen o něco mladší než já. Já jsem ho znal… my jsme se znali jako hoši ve škole. Pak jsem ho neviděl léta letoucí, až když přišel do Prahy do ministerstva. Sem tam jsem ho potkával… jednou nebo dvakrát za rok. Takový řádný člověk to byl!”
“Hodný člověk,” povídal doktor a uvazoval dál růžičku k tyči. “Já jsem ho poznal tady na zahradě. Jednou na mě někdo volá přes plot: ,Promiňte, který je to Malus, co vám tamhle kvete? ‘ ,To je Malus Halliana,‘ povídám, a pozval jsem ho dovnitř. To víte, jak se dva zahradníci sčuchnou. Někdy se tu stavil, když viděl, že nemám nic jiného na práci, – a vždycky o kytičkách. Ani jsem nevěděl, kdo a co vlastně je, až když mě dal zavolat – To už s ním bylo tuze spatné. Ale zahrádku měl pěknou.”
“To mu je podobné,” mínil pan Popel. “Co ho pamatuju, byl takový spořádaný a svědomitý člověk. Dobrý ouřada a tak. Člověk vlastně ví hrozně málo o takových slušných lidech, že?”
“On to napsal,” řekl doktor najednou.
“Co napsal?”
“Svůj život. Loni u mne našel nějakou slavnou biografii a říkal, měl prý by se jednou napsat životopis obyčejného člověka. A když začal stonat, dal se do sepisování svého vlastního života. Když… když se mu přitížilo, dal mi to. Asi neměl, komu by to odkázal.” Doktor maličko váhal. “Já bych vám to dal přečíst, když jste jeho starý kamarád.”
Starý pan Popel se jaksi dojal. “To byste byl moc hodný. To víte, že bych mu to rád udělal…” Patrně mu to připadalo jako nějaká služba mrtvému. “Tak on, chudák, napsal svůj vlastní životopis!”
“Hned vám to přinesu,” děl doktor, odlamuje pozorně vlka na kmínku růže. “Koukejme, jak by ten kmínek chtěl být šípkem. Pořád se v něm musí potlačovat ta druhá růže, ta planá.” Doktor se vztyčil. “Aha, já jsem vám slíbil ten rukopis,” řekl roztržitě a obhlédl svou zahrádku, nežli šel, jakoby nerad.
Tak on umřel, myslil si tesklivě starý pán. To tedy musí být docela obyčejná věc, umřít, když to i takový pravidelný člověk dovede. Ale jistě šel nerad – proto snad psal ten svůj životopis, že na tom životě lpěl. Kdo by to řekl: takový spořádaný člověk, a ryc, umře.
“Tak tady to máte,” řekl doktor. Byl toho důkladný, čistě srovnaný svazek archů, pečlivě ovázaný stužkou jako fascikl vyřízených aktů. Pan Popel to vzal dojatě do rukou a listoval první stránky. “Jak je to čistě psáno,” vydechl skoro zbožně. “To je vidět starého byrokrata; za jeho časů, pane, ještě nebyly psací stroje, všechno se psalo rukou; tehdy se tuze dbalo na pěkný a čistý rukopis.”
“Dál už to není tak čistě psáno,” bručel doktor. “To už hodně škrtal a pospíchal – Ani rukopis není potom tak plynulý a pravidelný.”
To je divné, myslil si pan Popel; číst písmo nebožtíka, to je jako se dotýkat mrtvé ruky. I na tom písmu je něco umrlého. Neměl bych si to brát domů. Neměl jsem říkat, že si to přečtu.
“Stojí to celé za čtení?” ptal se nejistě.
Doktor pokrčil rameny.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky