Svatopluk Čech

ČERKES
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

 Lesnatými svahy, úvaly
 kozáci dva volně klusali.
 Jeden, stařík vrásčitý a sivý,
 seděl vzpřímen jako horská jedle,
 druhý skloněn, mladík zádumčivý,
 jako ve snách kolébal se v sedle.
 
 V bohaté se skvěli úpravě.
 Na paprsku hrály kmitavě
 tenounké jich šavle zahnuté,
 karabiny stříbrem okuté,
 nábojů též pouzdra, v těsnou řadu
 s obou stran na hrudi svalnaté
 upevněná. Štíhlá puška vzadu
 houpala se v torbě huňaté.
 
 Jeli bez hovoru, bez ruchu.
 Nahajka[1] jen časem ve vzduchu
 zahvizdla neb čapku sešinutou
 popravil si jezdec, burku[2] vzdutou.
 Posléz starší zahovořil k druhu:
 "Bože veliký, jak pusto kol!
 Lesnatý ten vrchol nad vrchol
 vypíná se v široširém kruhu,
 slavném, divokém, kam sahá zor,
 v dálku nejzazší, kde prouha bílá
 vlnivě se nebem rozestýlá -
 zdaž to oblak, sněhy dálných hor?
 Zevšad jakby vyhoštěn byl zvuk,
 božího jen srdce tušíš tluk.
 
 Nad těla tu stromů zpráchnivělá,
 skupená jak trupy po boji,
 štíhlí vnuci vznášejí svá čela
 vlajícími mlhy závoji,
 a chmel planý, réva divoká
 vzhůru vine smaragdové spony,
 až pak volně malebnými sklony
 do vzduchu se spouští s vysoka,
 a tak tiše drobné lupení
 kolem kmenů obemšených dřímá
 a tak libě na lodyze klímá
 purpurových květů skupení,
 pestrá zmij´ se na balvanu zhřívá,
 ze soumraku haluzí se dívá
 tichá laň tak klidně, bezpečně, -
 jak by kraj ten nikdy lidské ruce
 nebyly vzbudily k plesu, muce,
 jak by snil tak dávno, pověčně.
 
 A přec málo uplynulo roků
 z oněch dob, kdy mráčkem bělavým
 z lesů těch a roklí, skalních boků
 četných aúlů[3] se vznášel dým.
 V mýti lesní, na zeleném honě
 ovcí stáda, dlouhohřívé koně
 pastýř hlídal s kopím blýskavým;
 ke studánkám jasným dívky švarné
 scházely se v bílý, šumný sbor,
 nad závojem pestrým oči žárné
 hrávaly jak blýskavice hor,
 a když vánek svěží, laškující
 závoj zdvihl s usmívavých lící,
 viděl´s ústa, granátový květ,
 sněžné hrdlo, zlatý amulet -
 ó, což rád jsem zdvíhal závoj tenký
 s bílých lící mladé Čerkesenky!
 V mýtinách té zdřimlé doubravy
 míhaly se hrdé postavy,
 na slunci jich přílby, štíty plály,
 šavle zvonily a burky plály,
 na komoni s větrem o závod -
 Šapsuchů a Natuchajců rod!
 
 Kolikrát as Čerkes chytrý, smělý
 v soumraku těch větví ochranném
 smrtnou ránu chystal nepříteli
 za vývratí, šedým balvanem,
 kolena ve kyprý skloniv mech
 jiskřil očima a tajil dech.
 Kolikrát se divý bitky hluk
 odrážel od němých těchto strání,
 bubnů rachocení, koňů ržání,
 křik a střelba, polní trubky zvuk;
 kolikrát se nad ruskou tu skrání
 čerkeský mih´ čepel modrojasný
 s vyzlaceným písmem koranu -
 Chvála bohu! nebyl koran spasný,
 zlomili jsme vzdory pohanů! - -
 
 A přec stýská, stýská se mi časem
 po dnech minulých. Což hory teď?!
 Pobavíš se leda s vlastním hlasem,
 jímž ti skály dají odpověď.
 Volně jedeš. Puška v čechle[4] dřímá,
 věrný palaš v pochvě rezaví,
 kozák sivobradý v sedle klímá
 a jen ze sna o tom vypráví,
 jak zní šavlice a puška hřímá
 a kozáče s mlékem na bradě
 sotva (...)
(......)