Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Václave, slož perlík - pojď sem, hochu - rád bych s tebou pohovořil trochu. Nebožtík tvůj otec ze soudruhů byl mi nejbližší. Rád mám i tebe. Ale vidíš sám: Co z našich luhů prokletý ten komín trčí v nebe, moje kovárna, den ke dni hlušší, záhubu svou blízkou teskně tuší. Soused za sousedem ze vsi mizí, všude rozkládá se panstvo cizí a s té strany nekyne mi čáka; tam se spíše sterá léčka chystá, jak by vytiskly mne z místa. Mne však nevyhrozí, nevyláká odtud nikdo. Ať mi perlík třeba zrezaví, ať na té špetce rolí sklízím kamení jen místo chleba - Lešetínský kovář nepovolí! Duše moje nerozlomným poutem spjata je s tím rodným země koutem. Ale pro tebe zde bydla není - ladem ležela by mladá síla - těžké mi, věř, slov těch pronesení: Hledej sobě, hochu, jinde díla." Zachvěl se jak mrazu dotknutím štíhlý jonák, jako větrem jedle, vytřeštiv na mistra leknutím temné oči z líce poubledlé. Pochýlil pak ve snu truchlivém hlavu s černým kučeravým vlasem, mlčky hrabal v půdě kladivem, až pak řekl chvějícím se hlasem: "S bolestí bych, mistře, kráčel ztad - I mně nejlíp na tom u vás místě - Zdarma chci vám pracovati rád - Časy lepší navrátí se jistě." "Bohužel! V to naděje jsou malé," kovář povzdech´. "Jdi jen, hochu milý, v jiný kraj! Věc uvážil jsem zrale. Jenom k posměchu by lidem byli dělníci dva u ohniště toho, kde je sotva díla pro jednoho. K čemu snít nad prázdnou kovadlinou? Jinde lepší žně tvé píli kynou. Jdi jen, Václave! Líp takto bude. Zdar a štěstí provázej tě všude! Vzplane-li má výheň v zašlém jase, veselej´ se u ní sejdem zase." Umlknuli oba. Klid zas rušil perlík jen, jímž do žhavého kovu mistr zasmušilý prudce bušil. Také Václav k výhni zašel znovu; ale stál tam bez hnutí a zíral zakaleným okem do plápolu, jenž mu rudým svitem obestíral pěkné líce, pohřížené v bolu. Mněl, že v mukách ohnivých tam plane vlastní jeho srdce rozervané. Náhle ke kováři přistoup´ zas a když kladiva se ztišil třesk, oslovil ho tiše. Žal a stesk zněl tou řečí; zachvíval se hlas přitlumený, vzduchem přerývaný; ret se třás´ jak lupen bouří rvaný. "Půjdu; ale prve, mistře, vám všechno, co mou duší zmítá, sdělím: že zde drahý poklad zanechám se svým srdcem, se svým štěstím celým. A chci vědět, zda ten klenot drahý do návratu zachováte pro mne. Až vám řeknu: Dobyly mé snahy tiché hnízdo pro dvě duše skromné, Lidušku si teď pod střechu vlastní uvedu, tam žíti budem´ šťastni - - zdali zvoláte: Buď vítán, synu!?" Mistr schýlený nad kovadlinu z rukou, spjatých nad kladiva dřevem, prudce hlavu čupřinatou zvedl, v ustrnutí na jinocha vzhledl a pak zaduněl hlas jeho hněvem: "Jakže? Liduška? Že tajné svazky s tebou má?" "To svazek čisté lásky," junák zvolal, "jež nám v duše vlétla jako paprsk nebeského světla. Požehnejte jí. Ta naděj´ se mnou půjde v jiný kraj a hvězdou všude zářiti mi bude v cestu temnou. Ona rameno mé (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky