František Ladislav Čelakovský

OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Prokop Holý

 Od moravské strany šíře lukami
 rozložil se tábor mezi horami,
 a v něm Prokop Velký se svými oděnci
 čeká jisté zprávy o milém sestřenci.
 
 Jej, když s malou hrstkou s cesty vybočil,
 pan Sezima zrádně v lese zaskočil;
 lid branný rozprášiv, Racka raněného
 odvleci potupně dal do hradu svého.
 
 O polednách posel přijel v pochvaty:
 „Nechce Kamenický žádné výplaty;
 brž tebe nazýval, otče náš a vůdce,
 hanlivými slovy zlotřilého škůdce.
 
 Chce-li Racka míti, nech si přijde sám,
 s posměchem tak vece, zdarma mu ho dám.
 A když jsem odjížděl, proti všemu řádu
 posla tvého vyštval fenami mne z hradu.“
 
 K té řeči na nohy hejtman poskočil,
 nad hlavou palcátem vztekle zatočil;
 pod nakopenými po všem čele mraky
 blesků rozesílá sto žhavými zraky.
 
 Zahřměl rozkaz hněvný, a po táboru
 jezdci do rot kvapí, pěší do sboru;
 zbraň se v slunci leskne, a dle obyčeje
 Žižkova korouhev nade vojskem věje.
 
 Jede hradba vozů řadě ve dvojí,
 běda, na koho se oul ten vyrojí!
 Z předu jdou cepníci, vzadu pavézníci,
 zpívajíce: „Kdož jste boží bojovníci!“
 
 Táhnou roty polem, táhnou roklemi,
 a když tmy večerní strou se po zemi,
 postihnouti může při jasném měsíci
 oko bojovníka v dálce Kamenici.
 
 Blízko u rozcestí leží skalní lom,
 nad ním v půdu ráží kořen divný strom,
 uschlý vrchol jeho — zvadlá lidská hlava,
 větve, plody jeho jsou krkavců strava.
 
 Hřmot vozův ohyzdné hosti zapudil.
 Mimo jeda Prokop pod se promluvil:
 „Žel mi, ujče, tvých tu rozmetaných oudů,
 s námi že netáhnou ku přísnému soudu.“
 
 Zaklepala hlava, huhle hubenec:
 „Nejsem tobě ujec, jsem tvůj sestřenec;
 proti příměří mne Sezimovští jali,
 tělo v kolo vpletli, hlavu na špic dali.“
 
 Hejtmanovi v očích mrak se zahustil,
 až koni pod nohy palcát upustil,
 pozdvih k nebi ruku na dva prsty hledí,
 a co sobě myslí, (...)
(......)