Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola desátá

O pěkné rozmluvě D. Qujjoia se Sanchem Panzou, jeho zbrojnošem.

Zatím již byl vstal Sancho Panza, kterému pacholci mnichů hodně byli natloukli, a hledě na zápas svého pána D. Quijota, prosil v srdci svém Boha, aby mu vítězství ráčil dáti a on nějaký ostrov vydobyl, na kterémby by jej, jak mu slíbeno, vladařem učiniti mohl. Vida však, že již je po boji a že pán opět na Rocinanta sedá, šel mu podržet třmen a dříve ještě, než na koně vstoupil, vrhl se před ním na kolena a ujav jej za ruku políbil mu ji a pravil:

Račte, V. Milosti pane D. Quijote, učiniti mne vladařem na ostrově, který jste v tuhém boji tomto vydobyl; nebo, byťby sebe větší byl, cítím se, že jej dovedu zpravovat tak dobře, jako kdo jiný, jenž byl kdy na světě nad ostrovy panoval.

D. Quijote mu na to odpověděl: Věziž, brachu Sancho, toto dobrodružství a jemu podobná nejsou dobrodružství s ostrovy, nýbrž dobrodružství na křižovatkách, v kterých nic jiného nelze získati, než několik ran do hlavy aneb o kus ucha přijíti. Však měj strpení a ono zajisté se nahodí nějaké dobrodružství, kde budu moci tě nejenom vladařem ale i něčím více udělati.

Sancho mu na to velice děkoval a znovu ruku a okraj brnění mu políbiv na Rocinanta sednouti pomohl; pak sám na svého osla vylezl a jel za svým pánem, kterýžto po skončené přihodě s paními ani se nerozloučiv, aniž slova s nimi promluviv blízkým lesem se bral. Sancho na svém hovadu za ním klusal, a že Rocinante pospíchal a on pozadu zůstával, byl nucen na svého pána volati, aby posečkal. D. Quijote to učinil a Rocinanta uzdou zadržel, až unavený zbrojnoš k němu dojel.

Pane, mně se zdá, pravil na to Sancho, žeby bylo radno, abychom do některého kostela se utekli; nebo tomu, co jste s ním se bil, bude bez pochyby zle a on nejspíše celou tu příhodu svatému bratrstvu udá, které pak nás chytí. Věru, stane-li se to a, než my z vězení vyvázneme, bude se nám hřbet zle potit.

Mlč! řekl na to D. Quijote. Viděl, nebo četl jsi kdy, aby dobrodružný rytíř byl před soud pohnán býval pro vraždy, které byl spáchal?

Já v těch věcech arci nejsem pranic prohnán, odpověděl Sancho Panza; to ale vím, že svaté bratrstvo po těch pátrá, kteří se veřejně perou, a do toho ostatního se nepletu.

Však neměj starosti, příteli, pravil D. Quijote; nebo já bych Tě vysvobodil z rukou Chaldejských, neřkuli z rukou sv. bratrstva. Pověz mi ale na svou duši, viděl-lis kdy na celém povědomém světě udatnějšího rytíře nade mne? A nebo četl-lis kdy o někom, žeby byl míval více statečnosti v útoku, více síly, vytrvalosti, více hbitosti v sekání neb více rychlosti u vítězení?

Abych řekl pravdu, odpověděl Sancho, já jsem nikdy nic nečetl, nebo neumím ani číst ani psát; však to musím dosvědčit, že odvážlivějšímu pánu, než že V. Milost, jaktěživ jsem nesloužil. Jenom dej Bůh, aby tato odvážlivost nás tam nepřivedla, kam jsem povídal. Ale prosím V. Milosti, abyste si to ucho zavázal, teče Vám mnoho krev z něho a já tu mám třepenku a trochu bílé (...)

(......)